Navždy svoji

Viděn pouze jeden díl, který mě ovšem nenalákal ke sledování dalších dílů. Stejně jako v dokusoupu Čtyři v tom byly vybráni dostatečně extrémní aktéři, aby se dokument pohyboval na hraně reality show. Téma vztahu k rodičovství je ovšem o dost zajímavější než problém vybírání šatů nebo nákupu limonád na svatbu. A rodičky ve Čtyři v tom představovali do určité míry i jistý sociální vzorek nebo minimálně jejich vztah k díti ukazoval nějaký hodnotový žebříček a byl určitou sociologickou sondou. Od Hníkové se mi líbili Ženy pro měny a v podstatě i docela Nesvadbov, ale tohle je spíš soap než dokument. (21.05.2013)

Tato nepovedená veřejnoprávní reality show smutně dokladuje klesající úroveň zpočátku nadějné dokumentaristiky Eriky H. Navždy svoji je naprosto zbytečný projekt, který zřejmě chce rozvíjet "velké" téma svateb; téma, které Hníková poprvé naťukla v Nesvadbově, ale v tomto případě ho rozbředává do bulvární, myšlenkově impotentní a o ničem nevypovídající homevideové slátaniny. Když Navždy svoji srovnáme s koncepčně podobnými Manželskými etudami od Třeštíkové, tak rozdíl je do očí bijící. Zatímco Třeštíková umožňuje náhled k pochopení různých souvislostí a dobového kontextu, a tedy divák je schopen pochopit "proč", "jak" apod., u Navždy svoji to prostě nejde - Můžeme si zde maximálně vytvořit povrchní názor na konkrétní dvojici, a to ještě pouze ze zkreslených a polovičatých informací! Vybrané dvojice nereprezentují vůbec nic obecného, jen sebe - a navíc to vypadá, jakoby byly záměrně vybrány extrémní páry jen s potenciálem "bavit diváka". Kamera zabírá z větší části především konfliktní situace, nebo naopak pro většinovou společnost situace "divné" (modlení); Hníková se ptá na hlouposti a šťourá se v intimitách, neustále opakuje v různých variacích otázku "co se změní, co se změnilo..."; před kamerou se únavně řeší, co se točit bude a co ne (což opět souvisí s konfliktními situacemi)... Navždy svoji nepoloží žádnou zásadní otázku, nepokusí se na žádnou odpovědět, znechutí pohled na institut manželství a ústí v jeden jediný nevyhnutelný cíl: Prázdná bulvární reality show. (24.06.2013)

Pouštím si to tak jednou ročně stejně jako Etudy, v rámci snahy o nějaký osobní rozvoj aneb co nedělat ve vztahu. Tohle je sakra bohatá studnice, stejně jako první díly Etud s dvacetiletými krásně naivními protagonisty. Update k seriálu 2020: podle těch internetů jsou spolu už jen Zdeňka s Ondřejem, vychovávají jednu dceru. Isabella má 3 děti. (06.06.2020)

Nevím, pokud chce režisérka hledat "sondy do nitra moderní české společnosti" a možnost "přemýšlet o podobě našich mileneckých vztahů i o smyslu svatebního obřadu v současném Česku", jak jí k tomu pomůže to, že záměrně hledala "extrémní dvojice". Navíc dost nepříjemné bylo mlžení ohledně Isabell, o které jinak všichni včetně režisérky ví, že je pornoherečka. Tím víc se místo opravdovosti podpoří povrchnost a nesrozumitelnost kontextu. Chvílemi nebylo jasné, kdo víc režíruje. Isabell: "To se mi nelíbí." Režisérka: "Co?" Isabell: "Že točíš toho pána." Režisérka: "Aha, tak promiň, to jsem nevěděla." (25.06.2013)

Tento dokumentární cyklus je průměrný, obsahem občas nudný. Zlepšuje to výběr tří absolutně rozdílných párů, někdy vtipné střihy a mě osobně udrželi až do konce Šestákovi. Tento pár mi připomínal Homolkovi mladší, jen bez dětí. Ačkoliv byl jejich osud předvídatelný, bylo jejich natáčení v každém vstupu vtipné. Nejvtipnější scéna z celého seriálu je koupání pana Šestáka, těch smutných je tam více. Každopádně to není žádná "Výměna manželek", je to dobře poskládaný a promyšlený celek. (26.02.2020)