Parchanti spí dobře

Hned po promitani jsem si pomylene rikala, ze vlastne neudelal zadny velky cin. Ale on se prece dokazal obetovat. Marne. Krute. (Hahá, podle teorie všívání je více bratrem, než lidskou bytostí!) A na poslednich deset vterin uz jsem zavrela oci. Predstavovala bych si ten zaver mene konstuovany a vice intuitivni. (Ackoliv mam v posledni dobe podezreni, ze nevim, co to slovo doopravdy znamena.) (23.11.2013)

No i když chodím na filmy s tím, že nic nečekám, tak tohle jsme nečekal ani když jsem nic nečekal. Autoři se absolutně nenamáhají s vysvětlováním divákovi. Bud pozorně koukej, poslouchej a doufej, že z toho alespoň půlku pobereš a nebo nám polib prdel. Opravdu brutální styl vyprávění, kdy něco doklapne až ve scéně dvacet minut po události či dialogu a někde prostě nepomůže ani svěcená voda. Poměrně syrový, sexuálně zcela otevřené leč kdybych se ve filmu lépe orientoval a nemusel každou scénu dávat do souvislosti s každou jinou scénou určitě by to pomohlo. Herecký majstrštyk ve scénaristickým bludišti. (23.11.2013)

Mohlo to být výborný francouzský drama, kde by se temná atmosféra dala krájet, ale ono to tak bohužel ve výsledku není. Je to totiž neskutečně zmatečný - flashbacky, střihy a skoky neustále ze strany na stranu, takže se člověk musí neskutečně soustředit, aby pochytil, co se tam vlastně děje. A do toho obsadí na ty zásadní ženský role natolik podobný dámy, že to v tom zmatku dělá doslova bordel. Ponurej filmovej art-filtr s hodícím se soundtrackem to výborně doplňujou, ale to hlavní, což by měl být děj, téměř chybí. Nebo to tam je, ale hodně pečlivě urkytý tak, aby to jen tak někdo neviděl. Po shlédnutí jsem si přečetl nejeden článek o tom nebo nějakou tu synopsi, abych z toho měl aspoň něco, ale ani to moc nepomohlo. Jeden z recenzentů se to snažil vysvětlit citací: "Jean-Luc Godard: A story should have a beginning, a middle and an end … but not necessarily in that order.” Já mám ale dojem, že tady se to neřídilo ani tímhle... (29.12.2013)

Sorry, ale tohle byl ultra nesmysl. Ani po 100 minutách tak pořádně vlastně nevím, co se komu kde a jak dělo, jen tuším, ale z toho tušení mi vycházejí tak minimálně dva naprosto různé filmy. A ani po 100 minutách vlastně nevím, která ženská byla která. Děj skáče neustále sem tam, A když se film časem blíží ke konci a vy čekáte, že teď se objeví něco, co všechno vysvětlí, bum, je konec. Autoři jsou fakt Saláti. Škoda Vincenta. (02.03.2014)

Plný počet nedám, protože v jedné scéně mě autorka tahala za nohu, a to nemám rád :-) Jinak velmi solidní kousek s atmosférou francouzských noir krimi filmů. Příběh je vyprávěn vcelku srozumitelně, akorát tak nějak odosobněně a bez nápovědných emocí. Jak tak čtu zdejší komentáře, odkaz na Faulknerovu Svatyni nebyl náhodný. (09.04.2015)