Cizí oběd

Indický film, ktorý nám môže zároveň aj so svojím príbehom priblížiť ich kultúru a v čom sú trocha iný ako my. V každom prípade tento film nemá zložitý príbeh a nápadov v ňom je minimálne množstvo. Sila filmu Dabba je teda v niečom úplne inom. Najväčšia sila je v rozprávaní príbehu a postupnom odkrývaní a stále hlbšom vnímaní jednotlivých postáv a pochopení toho čím tie jednotlivé postavy sú (trochu som to zložito napísal). Hneď od začiatku vieme o čo ide v príbehu a teda nás nemôže nič prekvapiť a len sa do neho môžeme ponoriť a buď ho prijmeme, alebo sa nám to nepodarí a hneváme sa za stratení čas. Vrchol filmu som si nechal na koniec a to je pre mňa rozmýšľanie postáv o sebe a to na čo postavy prídu priamo ovplyvňuje ďalšie pokračovanie príbehu, čo sa teda vo veľa filmoch nestáva, aby sa postava zmenila tým, že sa zamyslí sama nad sebou. Film je o živote a má určite nejaký odkaz, ktorý môže byť pre každého iný. (27.10.2016)

Indický film, který má pod dvě hodiny? A netancuje se v něm a nezpívá? Prostě žádný Bollywood. Velmi příjemné, tu komediální, tu trochu smutné, tu romantické drama, které skončí přesně tak, jak má. V případě obou hlavních postav hodně realisticky odehrané, obzvláště Irrfan Khan byl výborný. Hodně mě bavil ten nápad se sousedkou, která je vlastně jen slyšet, ale nikdy ji neuvidíme. Dabba je přesně takový ten malý klenot, o kterém moc neslyšíte, vůbec nic o něm nevíte ale přesto vás chytne, dojme a potěší zároveň. Dobré věci takové prostě bývají. (31.08.2015)

Tak jako mnoho bollywoodských i mimobollywoodských snímků poslední doby zkoumá Cizí oběd životy lidí z městských středních vrstev a pracuje s realisticky vykresleným prostředím. Účast západních koproducentů a ambice prorazit na globální festivalovou scénu naštěstí tvůrce nedovedly k pokusům ukazovat Bombaj prostřednictvím cestopisných stereotypů, takže se film vyznačuje vcelku civilní, realistickou estetikou. Ta je podpořena poklidným, pomalu plynoucím vyprávěním směřujícím pozornost na každodenní drobné rituály, které postavy vykonávají – ať už jde o pravidelné cesty přeplněnými městskými vlaky, přípravu oběda či prozkoumávání jednotlivých kastrůlků jídlonosiče o polední přestávce. Scénář se vyhýbá výrazným dějovým zvratům a omezuje i množství dialogů, film tak zůstává soustředěn na vnitřní pocity Ily a Sajaana, jejichž změny jsou z velké části demonstrovány právě na způsobu, jakým oba interagují s okolím.' ___________ Více v recenzi. (26.02.2014)

SPOLIERY. Veľmi "ľudské", to je slovo, ktoré sa najčastejšie skloňuje v súvislosti s týmto filmom (akoby vojny a genocida neboli...) - a veľmi trefne. Uprostred všetkého toho (ľudského) chaosu, hluku a tlačenice, rutiny, obyčajnosti a presakujúceho patriarchalizmu a kastovníctva nutné k prežitiu. Najľudskejší je ale LUNCHBOX v tom, že sa nedostaví žiadny happy-end. Taký je život. Ľudský. V tom pekle normality len chytáme strieborné úlomky zázrakov. A keď sa raz za čas v kolobehu dní objavia (alebo keď sme občas v nastavení vnímať ich), väčšinou ich prepasieme. Zato ani nemôžem dať plné hodnotenie. Lebo fantázia je vždy lepšia. Tam čas nemusí plynúť tak neúprosne, romantika tam nestráca svoje čaro pod náporom každodennosti a v dôležitých chvíľach tam nezaváhame. Ale taký je život. A ja som si v ňom málokedy ten posratý happyend tak strašne prial! (15.09.2016)

Naozaj kúzelný film s úžasne pohodovou atmosférou, dýcha z neho pokoj a mier aj keď rieši vlastne smutné osudy dvoch ľudí, otvorené konce ako je tento moc nemusím, ale tu som si nejak automaticky ten záver vytvorila, zrejme to tak má byť a nevadilo mi to. Nic na plat Irrfan je proste pán herec aj keď svojrázny. (03.10.2017)