Cizí oběd

Indický film, který má pod dvě hodiny? A netancuje se v něm a nezpívá? Prostě žádný Bollywood. Velmi příjemné, tu komediální, tu trochu smutné, tu romantické drama, které skončí přesně tak, jak má. V případě obou hlavních postav hodně realisticky odehrané, obzvláště Irrfan Khan byl výborný. Hodně mě bavil ten nápad se sousedkou, která je vlastně jen slyšet, ale nikdy ji neuvidíme. Dabba je přesně takový ten malý klenot, o kterém moc neslyšíte, vůbec nic o něm nevíte ale přesto vás chytne, dojme a potěší zároveň. Dobré věci takové prostě bývají. (31.08.2015)

Tak jako mnoho bollywoodských i mimobollywoodských snímků poslední doby zkoumá Cizí oběd životy lidí z městských středních vrstev a pracuje s realisticky vykresleným prostředím. Účast západních koproducentů a ambice prorazit na globální festivalovou scénu naštěstí tvůrce nedovedly k pokusům ukazovat Bombaj prostřednictvím cestopisných stereotypů, takže se film vyznačuje vcelku civilní, realistickou estetikou. Ta je podpořena poklidným, pomalu plynoucím vyprávěním směřujícím pozornost na každodenní drobné rituály, které postavy vykonávají – ať už jde o pravidelné cesty přeplněnými městskými vlaky, přípravu oběda či prozkoumávání jednotlivých kastrůlků jídlonosiče o polední přestávce. Scénář se vyhýbá výrazným dějovým zvratům a omezuje i množství dialogů, film tak zůstává soustředěn na vnitřní pocity Ily a Sajaana, jejichž změny jsou z velké části demonstrovány právě na způsobu, jakým oba interagují s okolím.' ___________ Více v recenzi. (26.02.2014)

Po delší době opět romantika, tak jak ji mám rád, navíc okořeněná vydatnou porcí humoru. Čtení psaníček, příprava jídel v podání sympatické Indky Nimrat Kaur nebo schůzka v restauraci, následně pojatá jako smutný návrat do reality, dokázaly zdařile navodit správnou atmosféru. Cizí oběd působí věrohodně a pravdivě, nestaví na umělých emocích nebo falešném sentimentu jako mnoho jiných filmů. To pak velkoryse přehlédnu i některé nelogičnosti v příběhu (manžel nic nepostřehl a dostával dál květák, i když po pár dnech dal najevo, že už ho nechce?). Velké plus za skvělé ústřední duo i za hodně povedené uzavření snímku. (06.06.2014)

(Láska) prochází žaludkem, (film) sází na přímočarost... Indická kinematografie – respektive její hindská část – má u nás těžce narušitelnou pověst. Bollywood působí na city, vypomáhá si množstvím přeexponovaných muzikálových čísel a váže se na tradiční prvky kultury daného regionu. Právě poslední bod nejvíce brání cizokrajnému seznámení s Indy. Lehká komedie Cizí oběd domnělý handicap nečekaně sebejistě ruší. Snímku v tomto ohledu nesmírně pomohl režisérův studijní pobyt v Americe. Cizí oběd připomíná (klasickou) hollywoodsku produkci čitelným vyprávěním i umírněným stylem. Režisér neztrácí čas s marnivými pasážemi atrakčního rázu – každý dialog, každá postava i gesto mají své místo. Umírněný humor přitom nenarušuje vážnější podtext filmu, v němž se obratně ukrývá společenská kritika. Navzdory optimistickému ladění snímek nezobrazuje idealizovanou Indii, nýbrž prvky každodenního života, o něž málokdo stojí (ruch, špína, hierarchický systém). I samotná zápletka prochází mnoha zvraty, pro něž by v běžném hollywoodském filmu pravděpodobně nebylo místo. Domnívám se, že sloučení závažného a odlehčeného napříč kulturními tradicemi je hodné následování. Snímek totiž „neopustil“ svou zem, pouze naznačil určitou propustnost dvou samostně se rozvíjejících kulturních tradic. A věřím, že ku prospěchu věci. P. S. – jídlo je zde skutečně nádherné, opět univerzálnější, než by se mohlo zdát... (MFFKV 2013) (01.12.2013)

Film o šťastí a o nás ľuďoch, ktorý sa bojíme ho zažiť. The lunchbox je pomalý a citlivý príbeh. Je založený na drobných gestách a minimalistickom herectve. Mnohé scény sú úsmevne a zasmiať sa tu nemáte veľmi na čom. Indické pesničky tú absentujú a ono je to svojim spôsobom pochopiteľné, keďže sa jedná o artový film. Irrfan Khan na svojich pleciach ťahá celý film. Jeho pomalá premena aj jeho životné radosti a sklamania sú tu prezentované detailne a bez zaváhania. Jeho charakter nám ožíva pred očami a jeho smútok a pochybnosti sa tým pádom automaticky prenášajú aj na nás. Ritesh Batra natočil zaujímavý debut. Mnoho nevypovedaného cítime a mnoho povedaného nám pohladí dušu a prinúti nás snívať o podobnej šťastnej náhode, ktorá by aj nám mohla zmeniť všedné dni na nevšedné. Krutá päsť reality je tu ale zobrazená ako vec, ktorú prežívajú len tí čo sa neodvážia. Odvaha nového zamestnanca, ktorý si s hlavným hrdinom vybuduje priateľský vzťah, jasne dokazuje, že jeho šťastie len tak ľahko neopustí aj keď mu chýba veľa vecí. Takže znova raz v jednoduchosti je krása a ďalší z dôkazov, že aj malé pravdy dokážu pohladiť na srdci. Spokojnosť. (16.05.2014)