At the Devil's Door

Po průměrném Pactu se Nicholas McCarthy vycajchnoval nejlepším satanášským hororem od Drag Me to Hell. Atmosféru filmu dodává parádní skálopevná a pomalá kamera, záležet si tvůrci dali i na hutné hudbě, takže máme na světě další kousek, který dovede i vyděsit. Jednoznačně doporučuju si film pustit v noci, tady se to vyplatí. Update: Pustil jsem si znovu DMtH a s tím se to opravdu srovnat nedá, takže upravuju na 70%. (09.08.2014)

Šedivé po všetkých stránkach. Na to aké to bolo nudné, nezáživné a atmosfericky priemerné mal snímok zbytočne zamotaný dej a k tomu ešte aj hlúpy koniec. Nechcem byť zlý, našlo sa tu aj pár silnejších scén, ale o nič svetoborné nešlo. Keď sa mi pri horore zatvárajú oči je to zlé znamenie, a to je presne tento prípad. 40/100 (20.11.2014)

Horor výslovně založený na lekačkách otřepaného typu (např.postava v zrcadle a škaredý xicht). Snímek obsahuje nevýslovně nelogické situace a dějové zvraty, které divákovu mysl otupí natolik, že neví na co vlastně kouká.Abych pravdu řekla u tohoto "hororu" jsem se vůbec nedokázala bát a jednu hvězdu uděluji pouze proto, že jsem viděla i horší věci. (05.10.2014)

Záměr tvůrce se dá pochopit. Šlo mu především o to, aby sledoval celý cyklus toho, jak se ďábel dostává na zemi. Tedy nikoli jen to, co se může stát během těhotenství, ale i to, jak je počat, jak se narodí a co je dál. Jenže je to moc rozkouskováno a celkově je toho málo na to, aby vás to skutečně vtáhlo a aby to ohromilo. Některé scény jsou pak jakoby z jiného filmu, jen snahou se hororovému fanouškovi zalíbit. (27.03.2015)

Kdyby vám někdo tvrdil, že satanistické duchařiny už dneska nemají co říct, tak mu řekněte že kecá a pošlete ho do háje. Důkazem je tenhle skvostný temnohustoatmosférický kousek, pomalý, těžkomyslný, neradostný, s nádherně zlověstnou hudbou... vlastně spíš jen zvuky. Strašidelný sice moc není, ale jeho relaxační účinek na mou psýchu je blahodárný. Nikterak složitý děj skýtá několik drobných a milých překvapení a například to, co se mi v jednu chvíli jevilo jako roztříštěná časová posloupnost jednotlivých scén, se ukáže být důmyslnou scénáristovou hříčkou. A moc se mi líbil konec, který mi dal vzpomenout na legendární Rosemary's Baby. O nic slabší než McCarthyho prvotina, silné čtyři. (08.02.2015)