Městečko Pines

Ze samotného plakátu jsem měl nastříkano v trenýrkách ještě před prvním mrknutím. Tenhle první zběžný pohled mi totiž vnukl myšlenku, že se bude jednat o něco lynchovsky-coenovského. Přesněji o mého oblíbeného Dillona v absurdních spárech pensylvánského maloměsta s nějakou geniálně divnou přidanou hodnotou. Vylouplo se to ale úplně jinak. V první řadě je tu naprosto typická a vyblitě obyčejná technická stránka, která jako by se vyškrábala z prdele libovolné CW mrdky, což mě zamrzelo, byť to není v současnosti nic neobvyklého i u dobrých seriálů. Prvních pár epizod je slušně nadprůměrných. Je tomu tak kvůli libovému schizofrennímu prostředí, kterým se potácí charismatický kus hovězího Matt Dillon. Celé to samozřejmě kazí kreténské pasáže s jeho přechytralým třináctiletým synátorem a debilní manželkou. Té ksicht propůjčila Shannyn Sossamon, která se mi děsně líbila v Pravidlech vášně, kde ji paralyzovanou démonem alkoholem odpaňuje vožralý fotbalista, zvrací jí za krk a celé to natáčí nějaký geek na domácí kameru. Výborná scéna. Cítil jsem se lehce provinile za svou mírnou erekci. Zpět k Wayward Pines. Někdy ve čtvrté nebo páté epizodě se vykecá pointa a seriál ztrácí svou lahůdkovou schizofrenní atmosféru. Pointa je nadmíru přestřelená a debilní, ale to mě příliš nesralo, neboť jsem ji vnímal spíše jako nedůležitou berličku k vykreslení situace, která postavám zadává důležitá dilemata. Po dalších několika řídkých epizodách si pánové od výroby tímto nastaveným modelem utírají prdel. Model to byl bezvýchodný a oni mávnutým kouzelné hůlky rozevřeli svěrač jednoho východu, aniž by tento krok jakkoli logicky obhájili. Na to navázali ještě jedním idiotským krokem, čímž se to celé definitivně posralo, poslalo do prdele a vyústilo v bezmezně kokotský zbytek závěrečné epizody. Ta si nezadala s nějakou lacinou padesátiminutovou verzí Já, legenda. Ve výsledku jsem tedy rád, že druhá série zůstala v náplni scénáristických propisek, jelikož by bylo po tak čůráckém vyvrcholení neutratit výsledný produkt jaksi nehumánní. Nehumánní pro diváky. (27.07.2015)

Tenhle seriál se dá rozdělit na několik částí. Základní rozdělení první a druhá série. Zatímco první, má skvělý nápad, krásný nádech mysteriózna, několik nečekaných zvratů a s každým dalším dílem se těšíte na nový + Matta Dillona a Tobyho Jonese. Tak druhá série, alespoň v první půlce série naprosto vše překope. Absolutně rozvrátí chování postav, na některé postavy se vykašle. Jiné přivede pouze proto aby byly popraveni a všichni se chovají jinak bez ohledu na to, jak se chovali v sérii první. To bohužel zabilo celý seriál. O to je to větší škoda, že když jsme se konečně začali dozvídat něco nového o Abíkách, tak vše skončilo a závěrečný "cliffhanger" mě docela navnadil na další sérii. Ale bohužel, nic z toho se konat nebude! Nebýt tolik nesmyslných chyb a ignorací druhé sérii, měl by tento seriál našlápnuto se dostat do výšin seriálových topek! (20.06.2019)

Matta Dillona mám vcelku rád a navíc popisek k seriálu sliboval jakousi neurčitou mysterióznost. To jsem se fakt těšil. Přijet do města, ze kterého vám podivně chovající se lidé nedovolí odjet – to je pro mne vskutku lákavá záležitost. Navíc, když ti lidé jsou tak podivně přívětiví… To celé mi připadalo jako zajímavé, třebaže klišovité mystérium. Původně jsem si totiž myslel, že půjde o společnost podobnou té ze „Stepfordských paniček“ nebo možná z „Městečka Pleasantville“. Jenže ony se nějak ty žánry každým dílem měnily, přičemž napětí a tajemno zůstávalo. Mohli jsme sledovat tu drama, tu thriller z totalitní společnosti, potom vše přešlo do roviny sci-fi, přes něco podobného zombíkům, až jsme se vrátili zpátky k zajímavě pojaté totalitě. Opravdu poměrně zvláštní seriál, který jsem si celkem kvalitně vychutnával. Jsem zvědav, v co se to obrátí ve druhé sérii. (15.05.2018)

Klobouk dolů. Na co jiné seriály potřebují x sezón, to zvládli v Wayward Pines na ploše pouhých deseti dílů. Na jedné straně je sice škoda, že ona počáteční zmatenost a nejistota "co se to vlastně děje" vydrží jen pár dílů, následující vývoj je ale všechno možné, jen ne předvídatelný (a každé téma se aspoň nestihne okoukat). Klobouk dolů před podobným sebevědomým uchopením, kdy jde v prvé řadě o příběh a jednotlivé osudy, než aby se hrálo na hvězdná jména a dojení tématu donekonečna. Jsem moc zvědavý, co přinese druhá série a zda si udrží podobný nekompromisní styl. (23.07.2015)

1. série: Mimořádný seriál - po osmém díle lze říci, že Wayward Pines se vydal velmi zajímavým směrem. Po klíčovém odhalení nastává "politologická" fáze (předcházející mysteriózní etepa byla vynikající). Těžko najdete v současnosti seriál, ve kterém se dialektickým způsobem řeší otázka svobody. Oprostilo se to od jednoduchého černobílého vidění dobra a zla. Limity svobody, sebedestrukce, oprávněný důvod pro násilí, oběti..., kdo má rád sociologická, filozofická a politologická témata, tak si bude rochnit v tomhle městečku. V něm lze vidět naznačení politickým procesů, jako např. v SSSR nebo KLDR (paranoia dovnitř i ven), také je tam Stanfordský vězeňský experiment, totalitní společnost vs. svoboda za každou cenu...no prostě mňamka. Kdybych učil na gymplu nebo na VŠ společenské vědy, tak bych to využil i jako pomůcku ve výuce. Z toho by studenti pochopili, o co v ZSV jde. 85%. 2. série: Pro fanoušky jako rozšiřující datadisk je to dobré, ovšem jako svébytná série to není žádná špička. Evidentně se moc nevědělo, co s postavami. Ty staré byli často necitlivě odstraněny a ty nové se zase moc nezavedli. Hlavní postava lékaře byla slabší, neměla tah na branku a herecky to taktéž nebylo ideální. Hodně to stálo na flashbackách. Ty předčili nové osudy městečka. Z ohradníku se vycházelo a přicházelo, až nemístně často. Míra nesmyslného - zmateného jednání byla také velmi vysoká. Jaksi se nevědělo, jak pořádně dále. Mohlo se to ještě pěkně rozvinout, ale to by se muselo o hodně více makat na pečlivém scénáři. Třetí série bohužel není třeba. 70%. Celkové hodnocení po 2. sériích: 78%. (21.10.2015)