Kapsář

Velice citlivý film téměř až do nitra duše jednotlivých osob. Kapsář Michel si sám o sobě myslí že je kapsář z přesvědčení , věří totiž, že někteří lidé jsou tu od toho, aby porušovali zákony, a právě on se mezi ně počítá. Jeho přítelkyně Jean a policejní komisař jsou však jiného názoru, a pokoušejí se ho přesvědčit o opaku. Bressonův film ještě jakožto ukázka a později typický film nastupující francouzské "Nové vlny", vykazuje už veškeré charakteristické znaky jeho pozdější tvorby. Dialogy jsou vyslovovány takřka nezvučně, aniž je do nich vložena zvláštní dramatičnost. Také ve vizualitě se Bresson vzdal jisté efektnosti, avšak právě tato jakási odříkavost a úspornost projevu propůjčuje filmu zvláštní a svébytnou dynamiku kterou u jiných filmů od jiných autorů jen tak nenajdeme. (10.10.2006)

3/10 Hodne jsem u toho trpel, abych udrzel pozornost a oci otevrene - toto opravdu nejsou filmy pro me. Sonda do zivota parizskeho pohledem mladeho muze, kteremu je zpocatku vsechno jedno, aby na konci hledani nasel sve misto v zivote. OMG!!! Co stoji za zminku jsou detaily na praci zlodeju, i kdyz z neprofesionalniho pohledu na vec mi prijde, ze to takto nemohlo fungovat - mozna v tlacenici... (01.10.2008)

Jediné, v co věřil, byl Bůh. Celé tři minuty. Už nevěří. Nevěří, že by někoho zajímal, že by ho kdokoli bral v potaz. Proto krade. Teprve když rukou, jakoby nezávislou na zbytku těla, šátrá v cizích kapsách, cítí se být součástí nevšímavého okolního světa. Někam patří, něco dělá. Žije… ve stejné zmechanizované náhražce života jako všichni ostatní. Stejně jako v případě předcházejícího K smrti odsouzený uprchl, si také tentokrát lze představit, jak by v Hollywoodu z obdobné zápletky vysoustružili napínavý thriller. Bresson volí opačnou cestu. Naprosté oddramatizování, eliptické vyprávění. Nezájem o akci, která je záměrně nepřehledná a natočená bez vzruchu. Jako i zbytek filmu. Komentář, odůvodněný tentokrát Michelovým dopisem, se nabízí jako nejpohodlnější pojítko s hrdinovými duševními pochody. V zásadě se z něj ale nedovídáme víc, než kolik sami vidíme. Kapsář není zrovna přístupný film (což o něm platí ještě víc než o Deníku venkovského faráře a K smrti odsouzeném), tím víc vás však nutí pod povrch proniknout. Stojí to už jen za ten pocit, že jste se přiblížili. 75% Zajímavé komentáře: Anderton, Jester_X (30.07.2014)

Posedlost drobnými krádežemi, sehraný tým kapsářů úřaduje ve vlaku, v hale a Michel trénuje na speciální taktiku v metru (s novinami) a v obavách čeká na zatčení. Tomu se přece nemůže vyhnout. Okradl svou matku, přátelé si nejsou jistí, všude chybí důkazy. Neskutečné. Na minimu je rozehráno strašně moc, užití komentáře a obrovská elipsa (Michelovo potulování přes Milán, Řím a Londýn) posunují příběh s věčností svižně dál a dál. Hra detailů, jemných pohybů (obnos peněz v ruce střídají želíska a pevný stisk) a pohledů. Přesto jakási vykupitelská nálada (spjatá s hudbou), jako na konci K smrti odsouzený uprchl, Jeanne je v podstatě anděl, který antihrdinu obrátí na cestu pokory zpět. (28.01.2010)

"Jeho hlavním principem bylo rozbití takzvané expresívnosti. Chtěl zrušit hranici mezi obrazem a skutečným životem, jinými slovy, chtěl donutit samotný život, aby byl obrazný a expresívní. Žádný speciální přísun materiálu, nic strojeného, žádné viditelné a úmyslné zobecnění. Skoro se zdá, jako kdyby měl Paul Valéry na mysli přímo Bressona, když řekl: "Dokonalosti dosahuje jen ten, kdo se zříká všeho, co vede k zveličování." Zjevně nic jiného než skromné a prosté pozorování života." Andrej Tarkovskij, Zapečetěný čas (02.01.2010)