Jak jsme hráli čáru

Som trochu sklamaná z tak nízkeho hodnotenia, ktoré si podľa mňa tento film nezaslúži. Zdá sa, že jeho divácky úspech je významne ovplyvnený tým,či bol vzhliadnutý v pôvodnej alebo predabovanej verzii. U mňa v pohode po všetkých stránkach. Detskí herci to utiahli k spokojnosti a vedľa skúsenejších hercov vyzneli prirodzene, tak ako aj samotné dialógy, čo býva najväčší problém v slovenských filmoch v poslednej dobe. Pišťánek po obsahovej stránke poskytol autobiografické zápisky z detských čias, spomienky na vzťahy k vrstovníkom, k starým rodičom, k vlasti a tento príjemný spomienkový obraz prostredníctvim detskej optiky sa podarilo Nvotovi uchovať. Nekomplikovaný dej, priamočiare herecké výkony a "malá životná dráma" podaná humorne aj vážne, bez zbytočností a jednoducho. (18.01.2015)

Máloktorý film dokáže tak jasne a presvedčivo pomenovať, čo je dôležité. Úcta k predkom. Kamarátstvo bez ohľadu na ideologické východiská (ľudia sa totiž dokážu dnes rozkmotriť napríklad na odlišný názor na Rusko, islam atď.). Pomoc zvieratám. A tiež ľuďom, ktorí zvieratá prirodzene milujú, hoci sú mentálne inde. Potreba chrániť ženy pred agresiou. Prináša aj poznanie, že mnoho ľudí sú arogantní hajzli už od detstva. Nikdy sa nezmenia. Iní si v sebe vplyvom výchovy a vzdelania dokážu nosiť česť a úctu k prírode. Vyhnúť sa podraznému, zištne ambicióznemu konaniu. No a potom je tu tretia kategória, ľudia, čo v sebe nosia ideály, profesne sú nútení k problematickým veciam (udavačstvo, potláčanie slobodného vyjadrenia), no v konkrétnych situáciách sa v nich zmysel pre nekrivácke jednanie obnoví (hoci tým len chránia rodinu). Takýto charakter reprezentuje major v podaní p. Vetchého. Nielen on hral skvostne. Všetci zúčastnení vystihli to, čo im scenár predpisoval. Skvelý príbeh o chlapcovi, okolo ktorého politické udalosti bežia akoby mimochodom, ale predsa. Dokonca tak silne, až sa dostali do názvu filmu a jeho ústredného námetu - snahy o opätovné spojenie emigráciou rozdelenej rodiny. (08.03.2015)

Mám moc rád Milana Lasicu i Libuši Šafránkovou, a mám taky rád filmy s historickými náměty. Dlouho jsem se na tento film těšil (zvláště když se psalo, že jde o slovenské Pelíšky v kombinaci se slovenskou Obecnou školu) a říkal si, že nechápu, proč má film přeci jen relativní nižší hodnocení. A taky jsem si myslel, že tomu filmu jistě dám plný počet hvězdiček. Očekávání tak nakonec bylo asi přeci jen trošku vyšší, než realita. Není pochyb, že jde o pěkný snímek s řadou silných témat (šikana, zaostalý spolužák, smrt...). Jen možná jich zde je na jeden film až moc. Občas mi přišlo, že autoři nemají jasno, zda cílí na dětského nebo dospělého diváka. Pro toho dětského zde těch vážných témat bylo podle mě až moc, dospělý zas mohl někdy mít pocit, že to vyobrazení dobových reálií mohlo být přesnější. I když chápu, že tady šlo asi primárně o to ukázat pohled na tehdejší dobu očima dítěte. Na to mi zde možná ale zase chybělo trošku více humoru. Ovšem vyobrazení zla v dětském světě (šikana) zde bylo excelentní a už jenom za toto je třeba film ocenit. Stejně tak vynikající jsou všechny scény s Milanem Lasicou (a jeho závěrečná posmutnělá píseň během titulků je krásný bonus navíc). A snad už ani nikoho nepřekvapí, jak skvěle se zde s rolí pohraničníka s lidskou tváří vypořádal Ondřej Vetchý. Ještě si neodpustím komentář k určité historické nelogičnosti ve scénáři. Že do roku 1968 nebylo možné, aby se chlapec dostal za svými rodiči do Rakouska, tomu rozumím. Ale že to nešlo v období pražského jara a že to zas najednou šlo po sovětské okupaci, to mi trošku nedává logiku. (06.02.2017)

"Jak jsme hráli čáru aneb, když Češi dabují české, potažmo slovenské filmy." Duo Pišťanek a Urban (scénáristé) by si zasloužili "ocenění" za nehorázně stupidní, situovaný scénář. Ale na druhou stranu v této kategorii by dominovali i jiní, možná i horší adepti z krajiny české. Nebylo by to možná ani tak špatné, kdyby: 1) již zmíněný scénář neposouval film v určitých pasážích do jakéhosi stereotypního filmového béčka. 2) Kdyby i tak ostřílení herci, jako je Labuda, Šafránková, apod., nepůsobili tak impulzivně a intenzivně amatérsky. O dětských rolích ani nemluvě. 3) Tím nejhorším na tomto filmu byl úmorný, doslova hnusný technický přestupek v podobě dabingu! Hleděl jsem na plátno s ústy dokořán a absolutně jsem nechápal ten princip toho, že všichni (slovenští i čeští herci) museli být předabováni. Po celou dobu sledování filmu si pak připadáte jako v podvečer u televize s miskou popcornu, sledujíce seriály na Prima Cool s "coolovským rychlo-dabingem". Film člověku poté bohužel brání citově proniknout a vcítit se do doby, do které byl film situován. Bohužel s dabingem, to soudruzi dosti přehnali. ___ (Cinestar, Hradec Králové) (08.12.2014)

Pekny film, ktery se odehrava ve druhe polovine sedesatych let minuleho stoleti. Ve filmu neni moc dejovych zvratu, ale je celkem zajimave sledovat kazdodenni zivot deti v pohranici. Milan Lasica je vyborny a da se rict, ze na nem stoji cely snimek, zdatne mu sekunduje i slovensky a madarsky mluvici Libuse Safrankova, Ondrej Vetchy ci Ondrej Maly v mensi roli. Nejedna se o dilo, ktere trvaleji zustane v mysli divaka, ale na jedno, dve zhlednuti nemuze urazit. Kazdopadne me Juraj Nvota prijemne prekvapil. (02.01.2016)