Jak jsme hráli čáru

Nepochopím, proč se slovenské filmy u nás dabují. Pokaždé to filmu ubere na uvěřitelnosti. Na druhou stranu – Jak jsme hráli čáru je skvělý už z podstaty. Dlouho jsem se nesetkal s tuzemským (popřípadě slovenským filmem), který by vážná témata (zde období komunismu) byla vyprávěna neotřelou formou v očích dítěte. Juraj Nvota našel díru na trhu a udělal to zatraceně dobře. Atmosféra byla skvělá, všechno to bylo krásně upřímné, lidské, byla radost na podobný film koukat a musím říct, že jsem si ho díky tomu moc užil. Skrytá perla v československé kinematografii, která si zaslouží lepší hodnocení než to, jaké tady aktuálně má. (25.08.2020)

Již mnohokrát recyklovaný příběh, který nepřináší nic nového a navíc (převážně v roli malého Petra) působí až moc účelově. Mít dědu jakým je pan Lasica, tak to by chtěl asi každý kluk. Film bohužel stojí pouze na herecké dvojici Lasica, Vetchý, kteří jsou špičkoví, ale nenápadný scénář nenabízí nic navíc, jen se učebnicově drží při zdi! (10.06.2015)

Tak bohužiaľ. Skutočne ešte potrebujeme v súčasnosti rozprávky o socializme? Nepotrebujeme o ňom už aj umelecké filmy? Ale dobre, lenže to by musel byť Nvota viac ako remeselník, ktorý iba pretavuje riadky scenára do obrázkov bez akejkoľvek snahy o invenciu. Postavy sú jasne zaraditeľné už od začiatku, skutočná zmena prichádza iba pri jednej z nich a aj tá pôsobí vykonštruovane. Prvých 70 minút sa v podstate nestane vôbec nič, potom zrazu film dostane až zbesilý spád a znova, pôsobí to vykonštruovane. Pritom je zrejmé, že kniha mohla poslúžiť na skvelú adaptáciu, ktorá sa mohla stať klasikou. Lenže to by musel totiž niekto iný ako ten, čo nás už obdaril dvoma absolútne priemernými filmami z týchto dôb. Taký otec Petra je značne nesympatický, jeho odchod v minulosti sa tiež nezdá byť morálne podľa filmu v poriadku a ja by som radšej zostal s dedom, aj keď za tou nesprávnou stranou plotu. (01.01.2016)

Příběh malého chlapce, který zůstal v péči prarodičů, mě zaujal na první dobrou, neb malý Labuda je naprosto odzbrojující stvoření, Milan Lasica s Libuškou Šafránkovou jsou tu báječní, k tomu se mi líbí slovenština, ráda ji poslouchám.. No, na druhou stranu jsem nerozuměla ani ň z té hatmatilky, kterou se spolu ti dva tajně bavili.. Ondra Vetchý dal tu zelenou gumu v kvalitě A+, Szidi Tobiášová mě vyloženě potěšila, pak mě zaujal ještě Milan Ondrík a Miro Noga.. A ten dětský svět dokáže být krásný i krutý zároveň, stejně jako ta naše tíživá minulost.. Pro mě příjemné filmové ohlédnutí.. (13.06.2021)

Každý mám právo na ohlédnutí a zpracování svých dějin. Ano, filmů o dobách minulých bylo natočeno mnoho. Ale těch slovenských zase tolik není. Nesrovnávám ani s filmy, ani s předlohou, dokonce ani s předchosími filmy Juraje Nvoty. S komentářem jsem čekala, až uvidím i slovenskou verzi, kterou tímto všem doporučuji. První část příběhu se odvíjí v pomalém tempu, To podstatné přijde až v poslední třetině. Silné okamžiky, které dají smysl prvním dvěma třetinám. Pátou hvězdičku přidávám, protože tak nízké hodnocení si tento film nezaslouží. Ťažké su lúčenia, ťažké su návraty, keď nemáš kam. (03.01.2016)