Jak jsme hráli čáru

"Jak jsme hráli čáru aneb, když Češi dabují české, potažmo slovenské filmy." Duo Pišťanek a Urban (scénáristé) by si zasloužili "ocenění" za nehorázně stupidní, situovaný scénář. Ale na druhou stranu v této kategorii by dominovali i jiní, možná i horší adepti z krajiny české. Nebylo by to možná ani tak špatné, kdyby: 1) již zmíněný scénář neposouval film v určitých pasážích do jakéhosi stereotypního filmového béčka. 2) Kdyby i tak ostřílení herci, jako je Labuda, Šafránková, apod., nepůsobili tak impulzivně a intenzivně amatérsky. O dětských rolích ani nemluvě. 3) Tím nejhorším na tomto filmu byl úmorný, doslova hnusný technický přestupek v podobě dabingu! Hleděl jsem na plátno s ústy dokořán a absolutně jsem nechápal ten princip toho, že všichni (slovenští i čeští herci) museli být předabováni. Po celou dobu sledování filmu si pak připadáte jako v podvečer u televize s miskou popcornu, sledujíce seriály na Prima Cool s "coolovským rychlo-dabingem". Film člověku poté bohužel brání citově proniknout a vcítit se do doby, do které byl film situován. Bohužel s dabingem, to soudruzi dosti přehnali. ___ (Cinestar, Hradec Králové) (08.12.2014)

75 % - Velmi příjemné filmové překvapení. Takový mix Obecné školy, Báječných let pod psa a Občanského průkazu s povedenými hereckými výkony - zejména trio Richard Labuda, Milan Lasica a Ondřej Vetchý - a hezkou kamerou. Co filmu zbytečně ubralo body, je nadabování do češtiny. Být to slovensky, je dojem ještě lepší. (08.12.2014)

Takéto retrofilmy z obdobia socializmu a okupácie v Československu mám rád, obzvlášť keď majú svojský komediálno-dramatický nádych ako tomu bolo aj v tomto prípade. Film navyše mohol budovať svoju kvalitu na rozmanitom detskom svete, ktorý sa vyznačuje osobitou kombináciou naivity, nevinnosti a nebojácnosti. Takže na tomto sa dal postaviť naozaj sľubný filmový zážitok. A tak sa aj stalo! Malo to v sebe viacero kontrastov, ktoré sa navzájom dopĺňali. Sofistikovaný humor (občas dokonca až príjemne sarkastický) pekne kontrastoval s ťaživou atmosférou doby, ktorá vytvorila podklad pre celý príbeh. Takže to ako celok hodnotím veľmi pozitívne, hoci som čakal aj nejakú silnejšiu zápletku, ktorá by ten film potiahla ešte na vyššiu úroveň. Pretože takto to bolo viacmenej do veľkej miery len vykreslenie reálií danej doby prostredníctvom detských očí. P.S. Film som našťastie videl v origináli (a absolútne nechápem na čo je dobré to dabovanie do češtiny, ktoré musí poriadne ubrať z celkového dojmu). (06.11.2017)

Silný príbeh o túžbe po slobode sa vinie celým filmom ako červená niť. Obeťou je tentokrát malý chlapec, ktorému rodičia utiekli na západ a ostal so starými rodičmi u nás. Tvorcovia rozvinuli detský svet v rodine, v škole aj medzi sebou a urobili to výimočným sposobom, dostatočne drsným a krutým v detskom vyjadrovaní ( najmarkantnejšie to je vidieť v komunikácii s "debilom" ). Svet dospelých je ukázaný v dvoch politických protipóloch. O to výstižnejšie posobí motív udavačstva, kde sú priatelia horší ako socialistický zaslepenci. Záver je už len čerešničkou na torte... Zaposobili na mňa detské herecké výkony a pochopiteľne, silná trojka Lasica-Šafránková-Vetchý. (02.01.2016)

Som trochu sklamaná z tak nízkeho hodnotenia, ktoré si podľa mňa tento film nezaslúži. Zdá sa, že jeho divácky úspech je významne ovplyvnený tým,či bol vzhliadnutý v pôvodnej alebo predabovanej verzii. U mňa v pohode po všetkých stránkach. Detskí herci to utiahli k spokojnosti a vedľa skúsenejších hercov vyzneli prirodzene, tak ako aj samotné dialógy, čo býva najväčší problém v slovenských filmoch v poslednej dobe. Pišťánek po obsahovej stránke poskytol autobiografické zápisky z detských čias, spomienky na vzťahy k vrstovníkom, k starým rodičom, k vlasti a tento príjemný spomienkový obraz prostredníctvim detskej optiky sa podarilo Nvotovi uchovať. Nekomplikovaný dej, priamočiare herecké výkony a "malá životná dráma" podaná humorne aj vážne, bez zbytočností a jednoducho. (18.01.2015)