Divočina

Co když s těmi všemi muži chtěla spát? Co když jí heroin něco naučil? Co když jí tyranský opilecký otec dal něco do života? Co když se nikdy nestane takovou, jak jí její matka vychovávala? Co když… Trochu 127 hodin, trochu Útěku do divočiny… Kanadský režisér a scénárista Jean-Marc Vallée dal prostor dalšímu výjimečnému hereckému výkonu, po zcela suverénním Matthew McConaugheym (Klub poslední naděje) přichází velmi soustředěný „navzdory osudu“ výkon modrooké Reese Witherspoon, která má sakra štěstí na silné a zajímavé ženské postavy. Vallée stejně jako v předchozím zastavení něco lehce ošidí, někde škobrtne, ale pokud se divák soustředí na přerod jedné duše, může být mile překvapený. Nelineárně vypráví, moc to divákovi nekomplikuje, přičemž co do tempa a atmosféry je tohle objevování světa bez lidských slabostí občas dosti nevyrovnané. Touha něco změnit, snaha o pokoření vlastních možností, boj s minulostí, vyrovnávání se se ztrátou milované matky. Celkový feeling filmu docela zručně balancuje na hraně mezi nezávislou tvorbou a klasickou hollywoodskou látkou, která v poměrně uhlazeném balení pokukuje po oscarové noci. I když to vyšlo jen v hereckých kategoriích (a oprávněné při vší úctě k Lauře Dern jen u Witherspoon). Výsledek může být ideální i pro tisíce Američanů, kteří nevytáhli paty z domu, znají jen nejbližší McDonald´s a autosalon, kam si příští rok zajedou koupit nového, ještě většího Forda. Dolehlo to na mě nicméně „jen“ na silné tři hvězdy!! (30.01.2015)

Vydať sa pešo, bez prípravy na 1000 míľ dlhú trasu - tak na to treba mať gule! Cheryl ich síce doslova nemala, ale mala za sebou ťažký život s otcom alkoholikom, umierajúcou matkou, s heroínom a noci plné neviazaného sexu ... Keď si uvedomila, ako vlastne žije, potrebovala spraviť reštart. Tak si dala cieľ ... Prejsť 1000 míľ dlhý Pacific Crest Trail, ktorý vedie územím USA od hraníc s Mexikom až po hranice s Kanadou. Celý čas som vo filme počúval úvodnú melódiu od piesne Simona a Garfunkela, ktorá vždy skončila ešte pred samotným spevom. Akoby ju tá pieseň tlačila do cieľa. Odvážna mladá žena, ktorej myšlienky mi vôbec neboli cudzie. Aj ja mám podobný cieľ. Prejsť z Košíc do .... (sny sa ale neprezrádzajú) 4**** (06.02.2015)

Lepší než roztahaný Útěk do divočiny, neboť zde se mnohem lépe pracuje s dávkováním informací a stále je co odkrývat. Reese je skvělá a zájem o její postavu nepolevuje, byť řada scén zrovna nepatří k těm pamětihodným (ale řadu scén zase obohacuje El Condor Pasa). Pro mě ale hodnotné i jako vzdělávací dokument - opět jsem se ujistil, že na dlouhou túru do přírody bych vyrazil jedině s partou ozbrojených přátel a s doprovodným vozem, který by vezl basy piv, chladící box a gril. To by byla teprve divočina. 75% (09.04.2020)

Což o to, film se mi líbil (mnohem více, než bych od recyklace "Útěku do divočiny", potažmo "127 hodin" čekala), nemohu se však zbavit dvou negativn(ějš)ích pocitů. 1) To, co Reese na plátně předvedla, by při troše dobré vůle zvládla jakákoli jiná herečka (známá i méně známá), takže nominaci za "Nejlepší ženský herecký výkon v hlavní roli" bych nejspíš uvolnila někomu jinému. 2) Postrádala jsem moment prozření. Je sice pravda, že v nefilmovém světě se člověku málokdy rozsvítí z minuty na minutu, takže postupné utřiďování myšlenek (na základě jednotlivých podnětů) je reálnější, jde mi ale spíš o to, že nám hlavní hrdinka prozřela (jak? díky čemu?) už PŘED výpravou, která se díky tomu jeví malinko zbytečná... Oba výše zmiňované filmy jsou navíc jak herecky, tak režisérsky zvládnutější (fakt, že tady je hlavním hrdinou žena, nehraje roli), takže 3,5* zaokrouhleno dolů. (28.02.2015)

"Wild vyvolá chuť hodit si na záda bágl, vyrazit na osamocenou túru a přitom si vyčistit hlavu." Vzalo mě to a pár hodin po zhlédnutí to ve mě silně rezonuje. V hlavě mi zní chytlavá ústřední písnička od Simona & Garfunkela... Velký batoh s karimatkou a spacákem se válí jen 4 metry ode mě. Jen ho po vzoru skvělé Reese popadnout, napěchovat a utéct od všeho na nějakou dobu pryč... (22.06.2015)