Drishyam

Přemrštěný úvod, který na dlouhé stopáži ukazuje poměry v jednom městečku a idylický obrázek jedné milující se rodiny, pak náhlý zlom, který idylu rozmlátí na kusy, Film nabere obrátky, když se otec zoufale ale rafinovaně snaží vykličkovat ze spárů policie a chce svou rodinu zachránit. Policie je přesto dostává stále více do pasti a snímek působí tísnivě. Měla jsem z toho dojem až hudebního díla, které začne něžnými tóny, pak přidává nástroje, ty jsou stále hlasitější, před finálem bubny zní až ohlušují (otřesné scény policejní brutality) a končí to opět tichými, tentokrát smutým, popěvováním. ___ Film má chytrý scénář, stejně jako má chytrého hrdinu, ale měl být kratší a hrdinova protivnice měla mít lidštější rysy. Těch jejích pár slz nezastře, že je to nemilosrdné, bezcitné monstrum, které si zaslouží trest. Takže víc nejednoznačnosti, kdo je dobrý a kdo zlý, by filmu také prospělo. (23.12.2016)

Tak takéto debilné čurákovanie som videla naposledy v Lolek a Bolek, keď som mala päť rokov. Hodinu sa tam dejú samé trápnosti, a nejaká pointa, ktorá nasleduje, to už v mojich očiach nezachránila. Okej, typ vedel, čo má robiť z filmov (ktoré sú ohniskom vzdelania a triezveho rozumu), ale v konečnom dôsledku museli všetci čeliť absolútne nezmyselnej a nezákonnej brutalite (však to tak v Indii chodí). Na takéto niečo už nemám nervy! Vôbec nie na dvojku. (04.08.2021)

Morálně naprosto zvrácený konstrukt s postavami vystavěnými na tak diametrálně odlišných stranách černobílého spektra, že jen velmi těžko lze někomu fandit. Drishyam je typickým příkladem přehnaně vyhrocených východních filmů, které jdou svým přístupem až daleko za vkusnou hranu. Při tom všem je však jen pramálo provokativní a nevyvolává téměř žádné nové otázky. Z hlediska příběhové výstavby to však šlape poměrně slušně a je třeba uznat, že ta naznačená cinefilní rovina je ve svém jádru skutečně originální a zábavná, i když nakonec vyznívá spíše do prázdna. (18.06.2016)

Na pät hviezd to nie je ani omylom. Úprimne napíšem, že preháňam. Ale keď nemajú podaktorí problém zožrať všetko, čo im na tanier nadelí krajina z poza oceánu, prečo nezlepšiť dojem aj takej Indii. Jediný dôvod, ktorý ma napadá, prečo pred sebou samým obhájiť tú naivitu príbehu, doslova za vlasy pritiahnutú story, pričom "Drishyam" bez štipky ostychu nešmariť do "odpadu", je zrejme počiatočná zamilovanosť do "Bollywood" snímkov. Možno časom vytriezviem, no teraz sa mi akosi nechce. "Drishyam" je vizuálne dokonale natočený snímok, ktorý spočiatku príjemne, nenútene zabáva, no od hlavného zvratu pomerne slušne naberá na obrátkach. Prekvapiť môže najmä v závere, no samotná story nie je nijak komplikovaná, čo by diváka mohlo miasť. Kľudne by sa dalo povedať, že núti zamyslieť sa: môže byť film ako taký dostatočným návodom pre spáchanie nejakého činu? Určite áno! Dokážu to údajne počítačové hry, tak prečo nie film? (Sedem, Vraždy podľa Judáša, Dokonalý zločin a pod.). Ale môže byť zároveň návodom ako zahladiť stopy po spáchaní nejakého skutku? (22.07.2016)

V záplavě indických blockbusterů, které ve snaze o vršení atrakcí rezignovaly na kvalitní narativní stavbu, představuje Drishyam vítané osvěžení. Nevzdává se tradičních formálních znaků hindské kinematografie, ale nepouští se do velkolepých atrakcí (akční scény absentují zcela, hudební sekvence jsou důležité pro vyprávění), utlumuje stylistický exces a opírá se především o důmyslný scénář. Tomu se úspěšně daří jednak budovat napětí, jednak rozvíjet řadu zajímavých témat, která jsou pevně svázaná s každodenním životem v Indii. Vlastně se dá říct, že je Drishyam v kontextu populární hindské kinematografie podobným úkazem, jako byla Volavka úkazem v kontextu kinematografie hongkongské. (29.12.2015)