Pestrobarvec petrklíčový

Vizuální dokonalost, kde perfektní kamera (záběry na venkovní schodiště pokryté podzimním listím, hrátky s odrazy zrcadel) výborně doplňuje atmosféru bezčasí, kdy vůbec není jasné, kdy se film odehrává a může se jednat o stylizovanou první polovinu 20 století, ale stejně tak se může jednat o hru dvou hlavních protagonistek... Které jsou mimochodem perfektně zahrané a především Sidse Babett Knudsen dokáže jedním pohledem zahrát tolik odstínů nálady, že by za to zasloužila velebit minimálně tři dekády v kuse. Hrozně fajn je, že přestože se jedná o art, tak děj ubíhá a zároveň nezklouzne k melodramatu, ani zbytečně explicitním lesbickým scénám a když už je tam něco víc vidět (pokud pomineme takové zábavnosti, jako zavírání do dřevěné komody), tak je to natočeno decentně za pomocí originálních kamerových vyfikundací. Jednoduše je to fakt dobré drama s psychologickými prvky, film o jednom vztahu a představách o jeho pokračování a fungoval by úplně stejně i kdyby tam byli úplně jiné postavy, jen by asi nefungovala skvělá nadstavba v podobě brilantní atmosféry. PS: nevíte, co je to vifikundace? Pořiďte si plzeňsko-českej slovník! (09.03.2018)

Věznicí postel nestihneme vyrobit včas. Byl by lidský záchod přijatelný kompromis? Pro ty, kteří mají libido citlivé na mocenské hrátky (a nejsou příliš pokročilí, takže je překvapí, že ten vpravdě týraný nemusí být nutně totožný s tím, kdo dostává na zadek), musí jít o zajímavý film. Já tohle nehraju a navíc mám nakoukanou Belle de jour, takže jsem se při okatém odkrývání ambivalence ovládání trochu nudil. O to víc času jsem měl na ocenění delikátní kamery, hmyzích detailů, zlého humoru, skvělého soundtracku Cat's Eyes, odvážného výběru zralých hereček a kalendářových kompozic se zadnicemi. (17.02.2018)

Nymphomaniac: An Art Film Edition - Lesbian Repackage Artovú produkciu mám rád, ale Duke of Burgundy išiel úplne, ale úplne mimo mňa. Neuznávam totiž pokiaľ je niečo „art“ len preto aby to bolo „art“, takzvaný nasilu artový film. Duke of Burgundy mi pripadal len ako taká zámerná masturbácia nad sebou samým s nasilu vloženou symbolikou a nútenou snahou presvedčiť diváka, že sleduje niečo silne intelektuálne. Nesleduje, pretože vo vnútri je ten film prázdny ako predmetná „human toilet“, ktorá hrá v druhej polovici filmu takmer tretiu hlavnú postavu. Celkovo mi príde tvorba Petra Stricklanda priveľmi vykalkulovaná a už u predošlého snímku Berberian Sound Studio som mal pocit, že sa až priveľmi okato snaží zaujať formálnym spracovaním (dlhé spomalené zábery na ovocie/zeleninu a pod.), ale pritom nemá veľmi čo povedať. U Duke of Burgundy sa dostavila úplne rovnaká skúsenosť – prázdna symbolika, prázdne zábery na postavy a film, ktorý sa hrá na art, ale vo výsledku absolútne nič nedotiahne. Záver namiesto toho, aby priniesol nejakú satisfakciu má len utvrdil v tom, že to celé bolo úplne o ničom. A ja už k ďalšiemu podobnému filmu od Stricklanda nemienim byť zhovievavý, aj keď to nízke hodnotenie mi je trochu ľúto udeliť, pretože kamera, hudba, herci, vizuál sa celkom snažia a oceňujem aj tú snahu o navodenie hypnotickej atmosféry, akurát v mojom prípade sa to všetko míňalo akémukoľvek účinku. Radšej si dám po ďalší krát Trierovú Nymfomanku ako túto jej "artovú verziu v lesbickom podaní". CELKOVO: 1,5* (3/10) (07.05.2015)

Viděno během Challenge Tour 2015: 30 dní se světovou kinematografií. Film číslo 15 - Velká Británie. Prohlášení, že jde o cinefilní lahůdku bych zcela jistě podepsal. Film jsem viděl zcela náhodou na nějaké speciální projekci v Bio Oko, jež byla uvedena zástupcem distributora, jenž vtipně popsal celý proces uvedení tohoto snímku do českých kin. Naprosto chápu jeho uchvácení hudbou, její podmanivost mě zcela pohltila. Společně s hudbou musím zdůraznit kameru, zvuk a výtečný výkon Sidse Babett Knudsen. Jak jsem si přečetl, je to nejen filmová, ale i divadelní herečka, což je v některých scénách patrné. Pestrobarvec čelí údajně velké poptávce u provozovatelů kin, přispěla k tomu prohlášení kritiky, že jde o "Padesát odstínů šedi pro chytré", což může mít odvrácenou stranu mince - diváci dychtiví po nahotě, bičování a vosku mohou být zatraceně zklamaní. Pestrobarvec nabízí naopak smyslnou psychologickou studii a hru, jež mě přiměla k zamyšlení, že pokud to submisivní partner se svojí submisivitou přehání a zachází až do krajnosti, může velmi účinně toho dominantního znechutit až zničit, případně se může submisivita lehce proměnit v dominantnost. Tak mám za sebou zcela jistě nejumělečtější snímek v rámci Tour i v letošním roce vůbec. (15.04.2015)

Takový ten zkousnutelný umělecký film, u kterého, když Vám sednou hlavní dvě role v podobě hereček Sidse Babett Kundsen a Chiara D´Anna, tak máte v podstatě vyhráno. Po shlédnutí filmu jsem třeba měl co dělat, abych vůbec usnul. Nakonec ale dávám tři, protože je tu hromada poetiky a orientace na motýly, nad kterými je potřeba přemýšlet a hledat souvislosti. Z toho ostatně i český název filmu. V rámci filmařského zážitku nicméně hodně avantgardní dílo. Pokud máte chuť na nějaký intenzivní zážitek, tak si místo pětiminutového zážitku na pornhub pusťte tento kousek. Podle mě budete spokojeni. (10.03.2019)