Pestrobarvec petrklíčový

Je skvělé, že ony role, jež na sebe někdy více než méně dobrovolně a někdy zase více než méně nedobrovolně bereme pro potěšení partnerovo i své, nejsou povětšinou tak jasně vymezeny, aspoň se je nač koukat. Ležet jen po celou stopáž Evelyn v truhle, divák jako já by se navzdory podmanivé a smyslné atmosféře nudil, naštěstí si Cynthie pěstuje neopětovanou zálibu v sběru motýlů a já mohu opovrhovat. Čím? Tím falešným pocitem, jež byl nabyt, že si k sobě našly cestu, totiž že jsou absolutně zharmonizovaný skrz poslušnost jedné vůči druhé, hlavně však tou po mém skromném soudu tou nejhloupější formou vyjádření lásky, to jest tím, že si nakrásně řeknu, že já a jen já nejlépe vím, co znamená a milovat a obětovat a miluji a obětuji ze všech sil, tedy je vše, jak má být a ideálnější to být nemůže. Vážně, Evelyn jsi husa. Jsi ještě větší hlupák než já, a to už je co říct, to mi věř! No nic, nerad bych se dostal někde, kde jsem se dostat nechtěl. Už tak jsem se dosti vzdálil a vlastně nekomentuji film v celku, jako spíš chování jedné z postav, navíc dosti osobitě. Věřím však, že náhodnému čtenáři, kterýžto má s daným dílem zkušenost, a snad nejen jemu, je můj text s to něco říci a že jsem jej nesepisoval zbytečně. 75% (13.08.2015)

Viděno během Challenge Tour 2015: 30 dní se světovou kinematografií. Film číslo 15 - Velká Británie. Prohlášení, že jde o cinefilní lahůdku bych zcela jistě podepsal. Film jsem viděl zcela náhodou na nějaké speciální projekci v Bio Oko, jež byla uvedena zástupcem distributora, jenž vtipně popsal celý proces uvedení tohoto snímku do českých kin. Naprosto chápu jeho uchvácení hudbou, její podmanivost mě zcela pohltila. Společně s hudbou musím zdůraznit kameru, zvuk a výtečný výkon Sidse Babett Knudsen. Jak jsem si přečetl, je to nejen filmová, ale i divadelní herečka, což je v některých scénách patrné. Pestrobarvec čelí údajně velké poptávce u provozovatelů kin, přispěla k tomu prohlášení kritiky, že jde o "Padesát odstínů šedi pro chytré", což může mít odvrácenou stranu mince - diváci dychtiví po nahotě, bičování a vosku mohou být zatraceně zklamaní. Pestrobarvec nabízí naopak smyslnou psychologickou studii a hru, jež mě přiměla k zamyšlení, že pokud to submisivní partner se svojí submisivitou přehání a zachází až do krajnosti, může velmi účinně toho dominantního znechutit až zničit, případně se může submisivita lehce proměnit v dominantnost. Tak mám za sebou zcela jistě nejumělečtější snímek v rámci Tour i v letošním roce vůbec. (15.04.2015)

Nymphomaniac: An Art Film Edition - Lesbian Repackage Artovú produkciu mám rád, ale Duke of Burgundy išiel úplne, ale úplne mimo mňa. Neuznávam totiž pokiaľ je niečo „art“ len preto aby to bolo „art“, takzvaný nasilu artový film. Duke of Burgundy mi pripadal len ako taká zámerná masturbácia nad sebou samým s nasilu vloženou symbolikou a nútenou snahou presvedčiť diváka, že sleduje niečo silne intelektuálne. Nesleduje, pretože vo vnútri je ten film prázdny ako predmetná „human toilet“, ktorá hrá v druhej polovici filmu takmer tretiu hlavnú postavu. Celkovo mi príde tvorba Petra Stricklanda priveľmi vykalkulovaná a už u predošlého snímku Berberian Sound Studio som mal pocit, že sa až priveľmi okato snaží zaujať formálnym spracovaním (dlhé spomalené zábery na ovocie/zeleninu a pod.), ale pritom nemá veľmi čo povedať. U Duke of Burgundy sa dostavila úplne rovnaká skúsenosť – prázdna symbolika, prázdne zábery na postavy a film, ktorý sa hrá na art, ale vo výsledku absolútne nič nedotiahne. Záver namiesto toho, aby priniesol nejakú satisfakciu má len utvrdil v tom, že to celé bolo úplne o ničom. A ja už k ďalšiemu podobnému filmu od Stricklanda nemienim byť zhovievavý, aj keď to nízke hodnotenie mi je trochu ľúto udeliť, pretože kamera, hudba, herci, vizuál sa celkom snažia a oceňujem aj tú snahu o navodenie hypnotickej atmosféry, akurát v mojom prípade sa to všetko míňalo akémukoľvek účinku. Radšej si dám po ďalší krát Trierovú Nymfomanku ako túto jej "artovú verziu v lesbickom podaní". CELKOVO: 1,5* (3/10) (07.05.2015)

Věznicí postel nestihneme vyrobit včas. Byl by lidský záchod přijatelný kompromis? Pro ty, kteří mají libido citlivé na mocenské hrátky (a nejsou příliš pokročilí, takže je překvapí, že ten vpravdě týraný nemusí být nutně totožný s tím, kdo dostává na zadek), musí jít o zajímavý film. Já tohle nehraju a navíc mám nakoukanou Belle de jour, takže jsem se při okatém odkrývání ambivalence ovládání trochu nudil. O to víc času jsem měl na ocenění delikátní kamery, hmyzích detailů, zlého humoru, skvělého soundtracku Cat's Eyes, odvážného výběru zralých hereček a kalendářových kompozic se zadnicemi. (17.02.2018)

Artové filmy mám rád, ale tu artovost preferuji spíš ve scénáři než ve vizuálnu. Pestrobarvec petrklíčový je právě opak - scénář využívá asi čtyři momenty a opakuje je pořád dokola, zatímco v estetické stránce si meze neklade a záběry motýlů zde střídají ženy oděné ve stylu šedesátých let (styl šedesátých let je pro artové filmy zřejmě jaksi obligatorní). Hra na dominu a podřízenou byla zajímavá pouze když člověk nevěděl, co je součást hry a co je už skutečnost. Nejlepší scéna byla ta s prodavačkou "speciálních" postelí, která byla podaná tak, jako by to bylo zboží denní potřeby ("I Ambrosie odvedle si jednu pořídila!"). Celkový dojem je spíše rozpačitý - film neměl žádný děj, ani začátek ani konec, prostě jenom plynul ve svém hypnotickém tempu. (16.04.2015)