Hrabě Monte Christo

Jean Marais je neprekonateľný v podobe Grófa Monte Christa. Kto by mohol lepšie poňať túto adaptáciu slávneho Dumasovho románu, ak nie Francúzi. Jeden z mála vydarených pokusov o verné spracovanie jeho knižnej predlohy, ktorý vo mne zanechal veľké množstvo pozitívnych emócii a aj keď sa už film zaraďuje pre pamätníkov, moje srdce si navždy podmanil. (07.07.2019)

Ide o môj najobľúbenejší knižný príbeh vôbec. Francúzi sú určite na svojho literárneho majstra Dumasa právom hrdí - veď každej hranej adaptácii tohto diela bola dopriata veľkolepá výprava na čele s vynikajúcimi hercami. Jean Marais sa pre stvárnenie tohto romantického hlavného hrdinu hodí snáď ako nikto iný, avšak... Gróf Monte Christo je predovšetkým príbehom pomsty a tá z tejto verzie nesršala, nevedel som jej uveriť... (19.05.2013)

Toto je má první verze slavného románu a tudíž nemám srovnání. Je pravdou, že Jean Marais byl na roli jak dělaný. Doba vzniku byla zároveň dobou, kdy filmaři neměli možnosti triků a počítačových animací, takže se vše dělalo ručně a poctivě. A právě poctivou řemeslnou prací Monte Christo je. Bohužel jsem román ani nečetl, ale vyvstává otázka, zda se takové vězení po tolik let vůbec dalo přežít. Na druhé straně je tento příběh prakticky nesmrtelný a v mnoha obměnách použitelný i dnes. Nejde jen o pomstu, ale též o vůli žít, když nespravedlnost zvítězila. Že měl pak Hrabě štěstí a dali ho do cely vedle potenciálního boháče, který mu navíc svěří tajemství, je věc druhá. Také samotné potrestání viníků je na můj vkus až moc románové. Hlavně u soudu se jeden vlastně musí sám přiznat, jinak by Christo prohrál na celé čáře a tady má spíše štěstí než že by byl bůhví jaký myslitel. (26.07.2021)

Já mám sice největší slabost pro verzi s Gérardem (Depardieu), ale tahle verze, kterou jsem ke své hanbě viděl až teď, jí velmi úspěšně šlape na paty. Nejen že má mnohem charismatičtějšího Jeana Maraise (který za 18 let v pevnosti If nejen, že nezestárnul, ale ani nijak neochabnul na těle) a úžasnou atmosféru. Kulisy a vedlejší herci sice můžou občas působit směšně, ale výprava je skvělá a díky rozdělení do dvou částí to působí nenásilně a i přes docela dlouhý úvod ty tři hodiny utečou jako nic. Drží se to předlohy, tahle verze je rozhodně nejklasičtější a já jsem rád, že se na takové filmy alespoň na ČT nezapomíná, neboť je to nadčasové, nádherné, má to Fandora a prostě je to klasika všech klasik, takové příběhy a obzvlášť takhle nádherně a fakt nesmírně kvalitně natočené, tu budou věčně. A je to jen a jen dobře. Klenot francouzské kinematografie a jeden z největších pokladů, který tam natočili. 100%. (04.06.2016)

Podle mě nejlepší zpracování knihy... Především kvůli nesprasenému závěru (sláva hurá), kdy konečně někdo nebyl přehnaně invenční, nevymýšlel žádné koko..., totiž koniny, ale přidržel se předlohy. Dantès konečně vypadal, jak jsem si ho kdysi v šerém dávnověku při čtení knihy představovala, což ani Caviezel ani Depardieu, při vší uctě k nim, nesplnili. A ačkoliv byly oproti předloze vypuštěny nějaké osoby (Valentina, druhá paní de Villefort, paní Danglarsová, Maxmilian Morrel) a tím samozřejmě i jejich osudy a tudíž některé linie knihy a některé postavy byly pro změnu sloučené do jedné (Danglars a Caderousse), stejně se někteří v záplavě osob nevyznali ani tak (viz diskuse), takže zřejmě udělali tvůrci dobře. A když už jsem projevila shovívavost při úpravách, které provedli v MGM s mým oblíbeným Quo vadis, při natáčení velkofilmu podle nepochybně kvalitnější předlohy Henryka Sienkiewicze, projevím ji i zde, protože také francouzským filmařům se adaptace přeslavného románu A. Dumase st. velmi povedla. (06.09.2012)