Ai no corrida
L'Empire des sens
Korida lásky
In the Realm of the Senses
In the Realm of the Senses
VOD (1)
Obsahy(1)
Pověstný snímek nonkonformního japonského tvůrce Nagisy Ošimy KORIDA LÁSKY patří k filmovým titulům, jež v sedmdesátých letech prolamovaly různá sexuální tabu. Avšak i z pohledu současnosti, v níž zřejmě padly téměř všechny sexuální zábrany a intimní sféra se stala veřejnou, působí Ošimovo dílo značně nekonvenčně. Tvůrce se inspiroval autentickým příběhem, jenž se odehrál v Japonsku v roce 1936 a jehož protagonistka získala mezi Japonci jistou popularitu.
Děj líčí vývoj vztahu mezi mladou ženou Sadou, která začala pracovat v jednom hostinci jako služka a která se stala milenkou majitele podniku Kičiho. Zprvu pasivní žena postupně podléhá své sexuální touze a strhává zkušeného muže svou smyslností a nenasytností. Dvojice se oddává zničující vášni a stále hlouběji propadá do jejích osidel. Stupňující se posedlost nakonec vede k tomu, že milenka muže z vášně uškrtí a po smrti mu uřízne pohlavní orgán.
Ošima se koncentruje pouze na vztah milenců, odvíjející se v typických japonských interiérech před očima služebných či přizvaných gejš. V jednotlivých epizodách jsou zachyceny různé sexuální praktiky včetně sadomasochistických. Ve snaze postihnout destruktivní hloubku pudového vztahu neváhá tvůrce sáhnout i k jednoznačně naturalistickým scénám. Snímek tak jistě naplňuje vágní definici pornografie (již jen zobrazením genitálií a různých kopulačních technik), současně však postrádá její primitivnost a samoúčelnost. V Koridě lásky je naopak přítomen ozvlášťňující prvek "estetizace", projevující se způsobem snímání a svícení i použitím hudby či kostýmů. Dílo vychází z určité japonské tradice a spojuje ji s moderní dobou. Odkazuje k různým významům a rozhodně přesahuje žánr erotického filmu. Nabízí různé úvahy o voyeurství, o lásce a smrti, o stáří i o vztahu mezi mužem a ženou.
Snímek mohl vzniknout jen díky iniciátorovi celého projektu, francouzskému producentu Anatolu Daumanovi. V Japonsku byl zakázán a jeho tvůrce byl postaven dokonce před soud. Při uvedení na berlínském festivalu byl film zabaven a s podobnými obtížemi se setkával při uvedení všude ve světě. Nagisa Ošima natočil o dva roky později podobný snímek V říši vášní, tentokrát s duchařským námětem. V roce 1997 rekonstruoval událost z roku 1936 režisér Nobuhiko Obajaši ve snímku s názvem SADA. (oficiální text distributora)
(více)Videa (1)
Recenze (84)
Když jsem opouštěl kinosál po shlédnutí tohoto snímku, cítil jsem se trochu ošizen - film předcházela pověst šokujícího díla, bořícího veškerá tabu, mně ale "Korida lásky" připadala trochu příliš stereotypní a dá se říci i nudná, byť jistou znepokojivost (která nemusí nutně vyplívat jen z kombinace explicitně zobrazeného milostného aktu a násilí) jí nelze upřít. S odstupem doby - a po shlédnutí několika dalších Oshimových snímků - jsem byl nucen svůj názor na tento film korigovat a přiznat mu nemalý myšlenkový přesah. Tenhle kousek z japonské kinematografie určitě stojí nejen za vidění, ale i za zamyšlení nad láskou, vášní a (banalita nebanalita) smyslem života a smrti vůbec. (Mimochodem - Osamu Tezuka ve své ikonické "Zprávě pro Adolfa, 1" uvádí skutečný případ, kterým se pro natočení "Koridy lásky" Ošima inspiroval, v souhrnu nejvýznamnějších událostí v Japonsku v roce 1936). ()
Průměrný erotický film, který je zajímavý jen hardcorovými scénami a japonským prostředím s tradičními oděvy a interiéry. Opředený "skandální" pověstí je jen proto, že ho jeho nejspíš exhibicionistický režisér uvedl na několika "normálních" festivalech v sedmdesátých letech, aby co nejvíc "šokoval" (= aby se co nejvíc zviditelnil). Herecké výkony jsou žalostné (i když hlavní hrdinka je hezká), dialogy stupidní a scénář ve svém žánru průměrný. Vhodný film pro prudérní lidi se zábranami pustit si obyčejné porno, a přitom na porno zvědavé - na tohle mohou totiž jít do artového kina, pak se to naoko snažit intelektuálně rozebírat a nemít pocit, že spáchali něco "nemravného". ()
Pokud bych dvěma hlavním hrdinům uvěřil, že mezi nimi skutečně vzniklo takové spalující pouto, jaké film předstírá, vůbec by mi extrémní odvaha v zobrazení sexuality nevadila. Bohužel to tak není a experiment se tak dle mého nezdařil - zůstal pouze nechutný a - jakmile si zvyknete - nudný film. 3/10 ()
So focused. Bolo ľahké skĺznuť do banality a samoúčelnej kontroverznosti, ale Oshima tu ostáva maximálne koncentrovaný na odrozprávanie príbehu eskalujúcej sexuálne túžby, ktorá končí deštrukčne. Ťažko si viem tento príbeh predstaviť spracovaný lepšie. Film je šokujúci, búra tabu, ale pri tom nie je samoúčelne kontroverzný a zobrazuje deštruktívnu sexuálnu túžbu spôsobom, ktorý nenechá diváka chladným a znechutí ho, prípadne v ňom zanechá negatívnu emóciu - čo je podľa jediná cesta ako natočiť tento príbeh dobre. Minimalistická estetika na čele s hudbou len podtrhuje vyznenie filmu. Tlieskam, svojím spôsobom je to za 5*. Na druhej strane spracovanie príbehu zabraňuje divákovi emocionálne sa angažovať v príbehu nakoľko s postavami nejde byť empatický (ak sa vám to podarilo, zamyslite sa :D ) a tak ostáva prežitok viacmenej čisto intelektuálny - a to je dôvod prečo volím 4*. ()
KORIDA LÁSKY má zostupnú tendenciu divákovej pozornosti. Zo začiatku nám ponúka na svoju dobu neopozeraný námet umeleckého porna, spolu s náhľadom do duší sexuálne závislých jedincov,ktorý ´´vďaka´´ svojej potencii a výživnosti môže takýmto spôsobom prísť až k fatálnym následkom. Čím ďalej snímok plynie, tím viac sa točí v kruhu a neponúka výraznejší progres. ()
Galerie (31)
Photo © Surrogate
Zajímavosti (7)
- Po své premiéře na Filmovém festivalu v New Yorku byl film ve Spojených státech amerických na určitou dobu zakázán, na Mezinárodním filmovém festivalu v Berlíně Berlinale byl dokonce zabaven. Později byl však ve filmových klubech nesestříhaný promítán. Na domácím videu byl v Německu k disposici až po roce 1990. (JoranProvenzano)
- V tomto filmu se poprvé v historii kinematografie objevil nepředstíraný pohlavní styk. (morgos)
- Promítání filmu bylo až do roku 1991 zakázáno ve všech částech Kanady kromě Québecu, v Pobřežní provincii dokonce i poté. (JoranProvenzano)
Reklama