Ve sklepě

Ve sklepě je snímek o tom, jak jsou lidé různí. A jsou skutečně hodně různí a mají jiné potřeby nebo touhy. to se ve snímku skvěle ukazuje. Já nejsem z těch, kteří budou něco z toho, co zde bylo prezentováno, provozovat, ale rozhodně nejsem proti, aby to ti lidé, kteří to zde dělají, dál podstupovali. Proč ne? Snímek je hodně upřímný, což je dobře. (11.04.2017)

Dokument, u kterého setrvejte a přečkejte prvních pár minut nudy. Myslivce a hudebníka, kteří s nadšením popisují, co všechno jejich sklepy skrývají, vystřídá paní, která do sklepa chodí hladit umělý dítě…což je v rámci divnosti lidí pořád docela v pohodě. Další minuty už nestíháte zírat. Voyérství tak získává naprosto novou, neprobádanou úroveň a já konečně vím, co Rakušáci skrývají ve sklepech. A věřte mi, že jsem byl tak v šoku, až jsem si chvílemi ani nevšiml, že se film ve sklepě místy neodehrává. (22.08.2018)

Obrazově dokonalý dokument o tom, co kdo skrývá a odhaluje, je nakonec z poloviny spíše hraným filmem obsazeným reálnými lidmi. Skvělý námět, skvělý film, ale moje velké očekávání bylo trochu zklamané lehce nedotaženou formou. Jinými slovy, kdyby se celý film přestříhal, výsledek by byl asi stejný. Celé to totiž funguje jen díky jednotlivým mikropříběhům, jejichž poskládání za sebe nic moc navíc nepřináší. Ale i tak to stojí za to. Seidl je Roy Andersson z Vídně. A shlédnutí tohoto filmu ve mně vyvolalo přání být Rakušanem. Ale to už je asi trochu jiný příběh. (28.06.2015)

Italskou operu zpívající sklepní střelec Fritz Lang! To je mi ale metahumor. Škoda trochu nahodilé kompozice, ale jinak je to kvalitativně i základní premisou velmi podobné například Tierische Liebe, Seidl si udržuje úroveň už velmi dlouho. Rozhodně se tedy nejedná o jeho nejhorší film, jak píše rivah, spíše o seidlovský nadstandard, osvěžený klasicky vynikající Gschlachtovou kamerou. (11.10.2015)

[AFF 2015] Aké sny zamykáme do svojich pivníc? Čo v nich skrývame a čo to o nás vypovedá? Ulrich Seidl sa opäť vracia k téme rakúskeho národa a pozorne skúma, aké tajomstvá a túžby si ukladá do podzemných priestorov. V atraktívnom štylistickom kontrapunkte strohého režijného štýlu, esteticky vycibrených záberov a stredostavovskej pohodlnosti so šokujúcim obsahom (ktorý nemá ďaleko k pornografii ani dokumentu o extrémistických skupinách) sa prejavuje Seidlov typický šibeničný humor a kúsavý ostrovtip. Motto "Sme, akí sme." je dôsledne dodržiavané, avšak len málokedy ústi v nové plnohodnotné závery o súčasnom Rakúsku. K tomu ostatne smeruje moja jediná vážnejšia výčitka. 85% (03.08.2015)