Ve sklepě

Seidlův dokument (o seidlovských dokumentech níže) nevrhá zrovna příznivé světlo na naše jižní sousedy, ale jeho metoda soustavného "obnažování" je možná humánnější (lidštější), než metoda "zakrývání, utajování a zamlžování – vesměs zločinů" (prosazovaná nejen v naší veřejnoprávní televizi). Upřímnost a osobní zodpovědnost (sám za sebe), dovednost přeměnit své neřesti do (mimospolečenských) rituálů, je na druhé straně obdivuhodná. - Matty (viz jeho komentář) bystře akcentuje rozdíl prostředí: „tam nahoře“ a „tady dole“. - Ovšem, kultivovat svoje neřesti (zůstanu u této terminologie) si mohou dovolit jen movití senioři, možná, že i s tou vizí, že se jejich život už blíží ke konci. A tak nakonec nám mohou být naši ester-reichři (Thomas Bernhard uvádí toto označení jako hanlivé) sympatičtí. Pozn.: Seidlovy "dokumenty" se od jeho "hraných filmů" příliš neliší, alespoň mají víc společného než rozdílného. Obě formy jsou promyšleně komponované a dotahované do důsledků; a tak jediný výrazný rozdíl je v tom, že herci či neherci, jsou či nejsou, svazováni našprtanými dialogy scénáře. (18.01.2017)

Ďaľší Seidlov film, ktorí budú jední milovať a druhí nenávidieť, respektíve považovať za šokantný exhibicionizmus. Tým je pre mňa "poviedka" o domine a jej otrokovi, kde vidno skutočne všetko a mám pocit, že dopad filmu by bol väčší bez nej. Seidl boduje v kvázi jemne ironickej a trochu zhovievavej kritike spoločnosti, ktorá je však veľmi zdrvujúca. Nemyslime si, že toto sú vzorky priemerných rakúšanov (a ľudí všeobecne), ale bez vetra sa ani lístok nepohne... (14.09.2015)

Italskou operu zpívající sklepní střelec Fritz Lang! To je mi ale metahumor. Škoda trochu nahodilé kompozice, ale jinak je to kvalitativně i základní premisou velmi podobné například Tierische Liebe, Seidl si udržuje úroveň už velmi dlouho. Rozhodně se tedy nejedná o jeho nejhorší film, jak píše rivah, spíše o seidlovský nadstandard, osvěžený klasicky vynikající Gschlachtovou kamerou. (11.10.2015)

Film je hodnotný jak svou jednoduchou nenarušující formou (formálně už přece nepotřebuje překvapovat), tak otevřeností zobrazovaných osob. Sklep by mohl být metaforou pro nejskrytější lidské touhy, často hodně extravagantní až zhýralé, se kterými se většina z nás na potkání příliš nechlubí. Oni ale ano. Chtějí být zobrazeni po boku svých démonů a otroků. Zdá se, že rakouská sklepní tradice otevírá vrátka. Pokud máte z těchto podzemních prostorů stísněné pocity, film vám pravděpodobně neudělá dobře. Možná vám je naopak přivodí, důležité ale je, že "mluví". (07.11.2014)

Vždycky jsem si o Rakušanech myslel, že musejí být z jiného světa, jsem proto velmi rád, že mi to tento dokument potvrdil. Režisérovi Ulrichu Seidlovi se povedlo natočit velmi bizarní záležitost, která ukazuje skupinu vyvolených, kteří sice neschovávají ve sklepě dvě generace svých potomků, které zplodili s vlastní dcerou, ale i tak jsou dostatečně vyšinutí a já se výletem do jejich Čtvrtých říší a zvrácených duší celkem dobře bavil. Moje hodnocení 65%. (21.04.2016)