Green Room

Green Room je drsnejší thriller (alebo lightovejší exploitation...) vhodný na zabitie jedného večera, v ktorom je scenár iba disfunkčná pro forma. Ústredné postavy si počínajú úplne hovadsky (napr. náckovia po vypuknutí konfliktu veľkodušne podarujú muzikantom nabitý revolver, ktorý však vzápätí dôrazne žiadajú vrátiť späť...?) a zápletka s drogovými kšeftami tiež nepôsobí vierohodne. Čakal som, že to zachráni nástup "Red laces", pre ktorých by prelievanie krvi malo byť bežnou rutinou, namiesto nejakej drsnej white power squadry som sa však dočkal iba zopár nemohúcich 70 kilových trotlov. (10.05.2017)

V podstate to isté čo režisérov predošlý počin Blue Ruin. Akurát „Green Room“ je taký „Blue Ruin v zelenom“. Réžii Saulniera síce nie je veľmi čo vytknúť a všetko je vo filme na svojom mieste, akurát ani tentoraz to nie je vyslovene „nářež“. Podobne ako Blue Ruin ani raz ma ten film nedokázal v priebehu stopáže vtiahnuť do diania a celý čas si držal akýsi odstup na to, aby som u toho cítil akékoľvek napätie, strach o postavy alebo atmosféru. Celé to tak nejako začalo, skončilo, nemôžem to vyslovene haniť, ale ani povedať, že som si ktorúkoľvek minútu toho filmu užil. CELKOVO: 3* (6/10) (15.07.2016)

Zpočátku jsem se bál, že Green Room bude asi takový exploitation jako Green Day punk, ale po prvotním pozérským rozhovoru, jakou kapelu byste si vzali na opuštěnej ostrov (Beatles, vole, co jinýho), se to slušně rozjede, a jestli jsem si u nějakého posledního hororu stěžoval, že je takovej moc ňuňu, tak tohle je přesně tak špinavý a hnusný, jak má Ramirez rád (a ani nevadí, že je to vlastně celý děsná blbinka- asi taková jako punk samotnej- sorry všem punks). Samozřejmě umocněná o ten fuckt, jak Anton Yelchin dopadl. Navíc mám rád filmy, kde objevím nějakou tu vychytanou skladbičku, a to dokonce od jedný a od druhý kvalitní grupy. A Patrick Stewart mohl konečně prodat svůj léty opečovávaný sestřih B-) (05.07.2016)

Produkční studio A24 produkuje samé zajímavé artovky a také nekompromisní žánrovky. Green Room je jednou z nich. Jako horror bych asi ani tolik tento film neoznačoval, ale thriller naprosto sedí. V hlavních rolích je punková kapela, která se snaží prosadit a potuluje se po všemožných zapadákovech. Po konci jednoho vystoupení se ale dostanou díky náhodě do velmi svízelné situace. V hlavních rolích náckové, mačety, bojoví psi, motorovky, brokovnice, nože a Patrick Stewart. To slibuje velkou zábavu. Ve zkratce je to hodně drsné a nekompromisní. Nejdříve se Green Room poměrně dlouho rozjíždí, ale pak je z toho hodně šílená jízda až do konce. (23.12.2020)

Punks not dead! Nebo spíš punks are dead. Prostě no future. Nejdřív se zdálo, že u tohohle neškodného komorního filmečku jen nostalgicky vzpomenu na začátek devadesátek, kdy se spolu punkeři a skinheadi pravidelně kočkovali na punkových koncertech. Ale netrvalo dlouho a rozjela se trochu tvrdší hra - nože, mačety, brokárny, zabijáčtí čoklové... A červené tkaničky už nenosí jenom red skins. Poměrně drsná jízda, žádný soucit s postavami, ale přitom lehkost, hravost a nadsázka, skoro jako kdyby zoufalec Tarantino znovu našel svoje ztracené koule, trochu se inspiroval minimalistickou skandinávskou školou, a natočil po čase zase jeden nekomplikovaný, neužvaněný, přímočaře řežebný biják. V momentálním nadšení tedy tímto pasuju Green Room na nejlepší netarantinovskou tarantinovku od Kill Bill. P.S.: A děsně žeru Imogen Poots. (02.07.2016)