Zeroville

Popravdě ani teď pořádně nevím, jak tuhle podivnost uchopit. Asi jako dost zvláštní poctu zlatým časům Hollywoodu? Tak to totiž působí nejvíc, ale jinak se to celkem těžko popisuje, jelikož to neustále mění žánry a co chvílu se to tváří jinak. Chvíli jako normální komedie, chvíli jako satira na Hollywood, chvíli jako drama, chvíli je to dost mysteriózní, pak je to zase pro změnu romantické, pak je z toho pár minutek romantická komedie a ve finále je z toho totální mindfuck, na který jsem s nevěřícím výrazem zíral až do samotného konce, který naštěstí - stejně jako v jiném Francově filmu The Institute - dá nějaký smysl, oproti tomu všemu, co se dělo předtím. Nicméně i když to končí jako jedna epizoda Twilight Zone (a možná tak končí i jeden slavný film, kterým ta epizoda asi byla inspirovaná a který jsem dodnes neviděl (ačkoli už bych krucinál měl), ale radši ho tu kvůli možnému spoileru nebudu zmiňovat), ten mysteriózní námět v tom je skutečně dost zajímavý a hodně se mi líbilo, jak ho Franco zakomponoval do všelijakých slavných děl (včetně undergroundových - objeví se tu i ve scéně z Mazací hlavy nebo ze Svaté hory). A celkově se mi líbilo vykreslení postavy Vikara, které sice bylo zmatené a těžko pochopitelné, ale má to v tom svůj účel a to včetně závěru. Akorát by tomu prospěla mnohem silnější atmosféra po celou dobu a ne jen ve specifických scénách a taky větší ujasněnost v tom, co z toho chtěl Franco mít. Rozhodně tomu ale nemůžu upřít slušné herecké výkony a ještě povedenější filmařskou stránku, tam je to dost na výši. Jak se mi ten film ale rozležel v hlavě, tak ačkoli k němu mám řadu nemalých výhrad, i přesto mě (přes mé na první pohled nízké hodnocení) dokázal celkem dost zaujmout svojí zvláštností a zároveň mě dost nalákal na další filmy Jamese Franca, protože se zdá, že takové svérázné podivnosti mu rozhodně nejsou cizí... A bylo by to jen dobře, já takové režiséry rád. 3* (12.03.2022)

Hmm... Jamese Franca (As I Lay Dying) si docela cením jako režiséra zajímavých, netuctových filmů „proti davu“, ale tady mi poprvé (po čtyřech pozitivních zkušenostech) jeho snímek zcela nesedl. Když napíšu, že to byla často nudná dějová i žánrová slátanina, asi to stále úplně nevyjádří moje rozporuplné dojmy ze Zerovillu. Ten film se nejdřív chce strašně tvářit jako zapálená pocta Hollywoodu, nakonec se asi proměňuje v jakousi obecnou poctu slavným filmovým velikánům (když zde dojde v rámci toho Hollywoodu znenazdání i na Dreyerův němý snímek nebo Lynchův undergroundový debut), chce být při zasazení do sklonku 60. let naplněn fůrou odkazů na filmy, reálné osobnosti a události, ale ani základní časovou postupnost při tom nerespektuje. Tak třeba podle Franca natočil Coppola svojí Apokalypsu (1979) už kdysi počátkem 70. let, před Altmanovým Dlouhým loučením (1973)? Ale hlavně, že vzpomínáme, odkazujeme a asi čert vem onu dramaturgii a souvislosti, které tu místy nesedí, i celkově zmatené vedení příběhu. Občas mě to bavilo z toho důvodu, že jsem snad neviděl žádný jiný film, v němž by hlavní postavou byl filmový střihač, a vedle řady odkazů (které tu podivnost ovšem nezachrání) to ještě k atraktivitě v závěrečné třetině pozvedl originální mysteriózní prvek s hledáním záhadného klíče v předělaných záběrech z různých filmů. Ačkoliv i tento prvek se v žánrově zcela odlišném ději objeví znenazdání a taky mi připadalo, že s ním tvůrci pracují spíše ledabyle (jako v mnoha dalších aspektech, pokud jde o scénář) a ten potenciál jakoby film spíše jen trochu ukazoval, než že by ho pořádně využíval. Vlastně se to týká i samotného závěru (inspirovaného jednou povídkou z Twilight Zone), po němž by jako epilog klidně mohl následovat sestřih scén s přidanou hlavní postavou, ale dojde pak uprostřed závěrečných titulků zase jen na tu ukázku potenciálu s jednou takovou scénou. Ačkoliv mi Zeroville v některých scénách nesedl ani co do stylu humoru či vybraných hudebních čísel, stejně si zde říkám, že to byla trestuhodně zpackaná příležitost. [45%] (03.07.2022)

Často u mnoha filmů píšu, že mě svým obsahem oproti očekávání značně překvapili, ovšem Zeroville se v tomto ohledu snad vymyká nejvíc, co jsem kdy zažil. Pokud totiž za filmem stojí jména jako James Franco, Seth Rogen, Will Ferrell, Danny McBride, Dave Franco, či Craig Robinson, tak bych očekával další totálně šílenou, ujetou komedii, s herci utrženými ze řetězu, vesměs s fekálním humorem, s hromadou vulgarit, nekorektností a překračování morálních hranic, jenže ničím takovým Zeroville nakonec rozhodně nedisponuje a popravdě řečeno, třeba zrovna žánrově si myslím, že se jedná o naprosto nezařaditelný filmový kousek. Ono je vlastně celkově dost obtížné nějak přiblížit, co v podstatě chtěl James Franco tímto svým počinem sdělit, co jím zamýšlel, nedokážu vůbec vstřebat jeho efekt, na mě je to prostě vážně až moc divný, zvláštní a atypický snímek, a jelikož jsem ho právě tak nepobral, přiznávám, že mé hodnocení je zcela subjektivní, a tak si myslím, že si James Franco ukrojil prostě jen až příliš velký krajíc, kdy si zkusil hrát na velkého a netuctového tvůrce, jenž se ve výsledku ovšem zamotal sám do svých kliček, smyček a především vizí, což se pak nejvíc projevilo v samotném závěru, který se vymkl kontrole úplně a vůbec mě nebavil, ostatně ale jako v podstatě celý film, postrádající smysl, spád, humor, napětí, emoce, respektive on vlastně nenabízí nic, co by mohlo snad kohokoliv nějak výrazně zaujmout. Takže tu jednu hvězdu dávám opravdu jen za casting, plný mých oblíbených komiků a samozřejmě za opět neskutečně sexy Megan Fox, jinak ale nemám cokoliv dál hodnotit jakkoliv pozitivně, protože nic takového jsem v Zeroville již zkrátka neobjevil. Prostě film zcela mimo mou ligu. (27.04.2022)

Vypadá to jako zdvižený malíček Hollywoodu a všem, kteří o něm mají dobré mínění. Film se snaží přepsat historii filmu a celkově je dosti domýšlivý a směšný. Vypadá to, že Franco odjel na natáčení a scénář zapomněl na nádraží. Výsledek má takové nedopečené části a měl jsem pocit improvizace a duté estetiky. Ani moc humoru zde není. Doporučuji vám radši se věnovat četbě. (20.11.2020)

Já nevím, co všichni mají, mně se to líbilo! Oceňovaná knižní předloha Stevea Ericksona je absolutně výborná a její filmová adaptace za ní podle mě nijak nezaostává. Pro mě to jako pocta určité éře Hollywoodu funguje líp než Tarantinovo Tenkrát v Hollywoodu. Filmu jistě uškodila premiéra odložená o čtyři roky kvůli krachu distributora a následné dosti omezené uvedení a minimální kritická recepce, stejně jako obvinění Jamese Franca v rámci kampaně #MeToo. (22.03.2020)