Muž z Vysokého zámku

Píše se rok 1962, křehké příměří mezi Tisíciletou nacistickou říší a Imperiálním Japonskem se začíná hroutit. Námět je parádní, o tom žádná. Z knihy Philipa K. Dicka si seriál zase tolik nevzal, ale i to málo by mělo stačit na zajímavý děj a pohodové dvě série. Bohužel scenáristům to nevydrželo ani na jednu. Příběh se táhne, většinu času přešlapuje na místě a přes množství postav je málokdo opravdu zajímavý. U sledování mě držela jen impozantní výprava s perfektní dobovou atmosférou a pochopitelně chytlavě vymyšlený svět paralelní minulosti. Druhá série dojem trochu vylepšila, ovšem základního neduhu se Muž z vysokého zámku nezbavil. Scénář je pořád zdaleka největší, respektive téměř jediná slabina. Zmíním ještě geniální znělku. Díky magii s hlasem a přízvukem se zdá že jde o němčinu, případně o anglický text oslavující Říši, ovšem skutečnost je úplně (tedy alespoň trochu) jiná. (16.01.2017)

/// Pilot /// Pecka! Než dotočí zbytek, musím si načíst tu Dickovu předlohu… vypadá to velmi lákavě. Seriózní hodnocení až po sezóně. /// 1. sezóna /// Do půle sezóny se to mírně vleklo, ale parádně napsaný finiš to zvedl o něco vejš než Dickova předloha. Dobrý to bylo, vyhlížím druhou sérii. (20.02.2015)

Vždycky mě fascinovaly lidské dějiny. Ty zdánlivě mrtvé příběhy o většinou dávno zapomenutých činech. Nejzajímavější na celé historii často není to, jak se věci odehráli, ale spíše, jak se mohli odehrát. Co kdyby vítr historie vál opačným směrem? Mohli jsme žít v lepším světě? V jedné z nejzajímavějších a nejmrazivějších verzí alternativní budoucnosti jsme svědky života v zemi, kde většina lidí pod náporem útlaku rezignovala na lepší budoucnost. Nacistické Německo a Japonské Císařství si po vítězné válce rozporcovaly americký kontinent a rodilý Američané jsou nucení vést život občanů druhé kategorie. První velký zásah Amazonu na poli domácího videa vyniká především jako komorní, jednoduchý, ale zároveň strhující příběh obyčejných lidí za oponou velkých historických událostí, kterým nerozumí, ale které se zoufale snaží pochopit. Strhující herci a skvělí scénář jenom podtrhují známé pořekadlo o tom, že historii píší vítězové. Má smysl bojovat za lepší svět, když víte, že je to předem prohraný boj? Pokud bojujeme za ideály, které oslavují svobodný a otevřený svět, kde je každý strůjcem svého osudu – v dobrém i zlém, pak určitě ano. Ale to je otázka, na kterou si musí každý z nás odpovědět sám …. Oblíbené postavy: Joe Blake, Julianna Crain, Obergruppenführer John Smith, Nobusuke Tagomi. 1. Série: 85 %. 2. Série: 90% (19.06.2016)

Zřejmě nejrozporuplnější seriál, který jsem kdy viděla. Na jednu stranu pomalý, občas nemající logiku (postihují se Židé, nepostihují se černoši) a obsazený v drtivé většině případů necharismatickými, ne příliš talentovanými herci. Všechny kladné postavy jsou nezajímavé, minimálně polovina dějových linií je vyloženě nudná. Obyčejná každodenní rutina lidí žijících v nacistických říších není dostatečně pečlivě vylíčena a někdy seriál působí jen jako sbírka nejprovařenějších faktů o nacismu zasazená do Ameriky a Japonska tak, aby to Američanům znalým evropské historie jen velmi povrchně, připadalo obohacující a chytré. ALE na druhou stranu nikdo nemůže The Man in the High Castle upřít zajímavou hlavní myšlenku a přes veškerou dnešní, někdy až do absurdna zahnanou, korektnost, věrnost zobrazení nacistických symbolů (včetně pozdravů a hesel), zvyků, některých zákonů a rasových teorií. Nikdo nemůže seriálu upřít napětí ze hry o moc mezi vysokými nacistickými představiteli, a ani pro západního diváka obohacující pohled na vnímání světa z japonského úhlu v kontrastu s tím americkým. Nikdo nemůže seriálu upřít nečernobílé postavy, kde především Obergruppenführer Smith a vyšetřovatel Kido, coby záporáci, mají uvěřitelné motivace ke svým činům a nejsou vylíčeni jen jako chladná, nelidská monstra. A konečně - nikdo nemůže seriálu upřít výtečného Rufuse Sewella (John Smith), který se v jinak unylém castingu skví jako diamant a na scény s nímž se vyloženě těšíte. /// Abych to tedy shrnula, The Man in the High Castle rozhodně není žádný současný prvoligový titul typu The Crown, The Handmaid's Tale nebo Stranger Things (chtělo by to připsat i Hru o trůny, ale poslední dvě série už se kvalitními nazývat nedají), ale i přes nezdařený casting (s čestnými výjimkami Rufusem Sewellem, Joelem de la Fuentem a Chelah Horsdalovou), nelogičnosti, roztahanost a nezajímavost některých linií a postav, zůstává originálním a má zlepšující se tendenci, takže diváka motivuje pokračovat v jeho sledování. Po všech sériích velmi slabé 3*. (14.09.2018)

Realistickej a neujetej Wolfenstein: The New Order? Tak to si nechám líbit! První díl ještě tolik nenadchnul, ač atmosféru měl dobrou, ale s druhým dílem už se to rozjelo parádně, kdy to nešetří napětím a ani přednášením otázek do budoucna. Jsem zvědav, jak to bude pokračovat. Postavy (hlavně náckové a japonci) naprosto super. A závěr poslední dílu snad jako by se inspiroval u Nolana a Hanse Zimmera. (11.01.2016)