Velbloud uchem jehly

Slušná komedie, jenže ji natočili podle obvyklého vzorce, kdy se chudé, ctnostné děvče zamiluje do perspektivního, bohatého mládence z dobré továrnické rodiny, následuje množství překážek, takže divák ztrácí nervy v očekávání, jak to asi dopadne. Nebýt toho, že člověk okamžitě po seznámení se s hlavními postavami ví, jak film skončí, přidal bych hvězdičku navíc, za herecké výkony by si ji film zasloužil. (06.07.2017)

Tento film není pozoruhodný jen tím, že je jediný, na kterém spolupracovali O. Nový a H. Haas. Výjimečná je i postava Alíka, kterou ztvárnil Pavel Herbert...nevybavuji si, že by se v nějaké předválečné komedii objevil lehce retardovaný mladík...zdegenerovaný boháč. Společně s obsazením J. Štěpničkové, přispěl právě Herbertův poloherecký-uvěřitelný projev k dramatickému smrádku...hloubce, kterou třeba u většiny Slavínského operetek nenajdete. Navíc Jiřina Štěpničková byla charakterní herečka, která dokázala občasný sentiment pozvednout na melodrama. Ale nemějte obavy, je to mixnuté chytrým verbálním humorem Haase, Vávry a Langera. Do toho všeho je zakomponován i jakýsi otisk doby....výsměch povrchnosti zlaté mládeže i jejich rodičů, kteří úděl chudých považovali za romantiku. Samozřejmě to nemusí sednout všem, ale označit tento film za průměrný, lze jen v kontextu jednoduchých operetek, které stojí "pouze" na hvězdném obsazení a humoru. Tady je toho o dost víc. Velká spokojenost. (18.05.2024)

Nemu verziu Karla Lamaca z 1926 som este nevidel, len tuto ozvucenu. kazdopadne slusny film - Vavra bol rezisersky talent, a neskor - za Protektoratu aj za Komunistickej totality sa ukazali Vavrove filmy ako technicky, rezisersky genialne, dokonale diela, ovsem ideologicky hnoj. Slusny CS film o dobrocinnosti, laske o tom jak laska a praca prevychovali tovarnikovho syna : 74 % (04.05.2019)

Podle námětu spisovatele Františka Langera natočili adaptaci "Velbloud uchem jehly" nejprve Karel Lamač (1926), a pak Otakar Vávra a Hugo Haas (1936). Vávrův přínos vidím v režijních nápadech (např. střídavé záběry na tváře postav), Haasova stopa je naopak zřejmá v humoru, kterým oplývá jím hraná postava. A právě dílčí režijní nápady a Haasův inteligentní humor činí z "Velblouda" nadprůměrnou veselohru své doby. Na začátku je sice obvyklá zápletka "kterak chudá dívka štěstí nalezla", ta je však nezvykle rozvíjena, chudí nepřicházejí ke štěstí náhodou, ale proto, že ho systematicky a téměř mrzce vyhledávají. Herecké obsazení je na jedné straně takové, jaké ho z filmů té doby známe (R. Šlemrová jako bohatá paninka), ale na straně druhé přichází s překvapivějšími "castingovými tahy" (začínající a jako milovník ještě nezavedený O. Nový jako komorník, Haas v roli manžela Nedošínské, tedy na místě, kde jsme zvyklí vídat Pištěka, A. Mandlová sice jako bohatá dívka, ale zároveň dcera Šlemrové, jejíž filmové dcery jsou obvykle o poznání pitomější). Podobné drobné odlišnosti, které mohou zůstat méně bystrému a informovanému divákovi skryty, lze najít i v zápletce, o níž jsem mluvil jako o "obvyklé". Na první pohled banálně sepsané sblížení chudé Zuzky a bohatého Alíka (pražský německý herec Pavel Herbert ve své jediné roli v českém filmu) je obohaceno o Alíkovu málomluvnost. Tu, pravda, kazí příliš toporné herectví Herbertovo, ale přesto místy prosvítá komický potenciál této charakteristiky. Příklad: ani když chce Alík požádat Zuzanu o ruku, nechce se vyjádřit slovy a pustí gramofon se svatebním pochodem a táže se: "chcete?". Mezi svěží režijní nápady filmu, jak jsem o nich mluvil na začátku, patří například "Cesta do ráje" - film ve filmu, který je použit k vtipné kontrapunkci mezi děním na plátně a děním mezi diváky v biografu. A nebo sklepní byt chudé rodiny, okno z něhož je na úrovni chodníku, a umožňuje tak Peštovi odhadovat čas podle těch, kteří s železnou pravidelností okolo okna procházejí. Zvláštní kapitolou filmu je pak Haasova postava , typická pro jeho tvorbu u nás i v exilu v USA a v Rakousku, ale jako vždy svěží a důvtipná. Haas opět "perlí" jak na rovině kouzelné verbální komiky ("Pešto, ty už se zase válíš?" "My jsme tady tak hezky mlčeli a mně usnula noha."), tak v propracování fyziognomie své postavy. Jeho velice lidský, ale nikoliv sentimentální, přístup k postavám a herectví by vydal na celou studii. Poznámka na okraj: s Vávrou ani Lamačem (autorem němé adaptace "Velblouda") Haas výrazněji nespolupracoval. (19.01.2005)

Já souhlasím, procpat velblouda uchem jehly nejde, stejně tak jako chtít napravovat dospělce - líného spratka.. Tuším, že v žánrovém zařazení už chybí jen „pohádka“.. Nicméně koukatelné pro mě celkem bez problémů, Pavel Herbert je bulík k pohledání, Jiřinu Štěpničkovou vidím ráda kdykoli, kdekoli, no a od čokolády směle k mléku.. (14.07.2021)