Ornitolog

Odhaduji, že na tenhle film budou koukat takové tři základní skupinky lidí. A napadlo mne to u tabulky hodnocení uživatelů. Rozdělme si je na A, B a C. Skupinka A jsou věřící lidé znající životy Svatých, případně ještě navrch k tomu znají tvorbu João Pedro Rodriguese. Ti asi hned pochopí souvislosti, podobenství, katarzi hlavního hrdiny, transformaci... A zřejmě budou filmem opojeni a nadšeni. Pak je tu druhá skupinka B, která vůbec netušila do čeho šla a pak už jen a jen zírala co se to před nimi vlastně odehrává. Řadím se k této skupince, ovšem jen částečně. Tato skupinka z šoku prakticky po celý film nevyjde a na konci bude sedět a říkat si.. eh, co to, viděl jsi to taky ??? Skupinka C jsou ti co ve filmu tušili něco víc než ti ze skupinky B a i když ne vše pochopili, film je jako celek velice zaujal. A sem se řadím já. Film zaujal a to moc. On je to vlastně takový neskutečný žánrový mišmaš od téměř klasického dokumentu o hnízdících roháčích, po survival drama se vším všudy. Ale aby toho nebylo málo máme tu i horor, gay zápletku a nakonec spiritisticko mysteriózní záležitost se silně náboženským podtextem. Jestli jsem všemu rozuměl? Ne. Ale protože jsem tušil, že se to točí kolem Archy Noemovy a hlavně kolem Sv. Antonína z Padovy, dohledal jsem si o tomto muži na konci filmu informace a leckde se mi rozsvítilo... Jestli mně film zaujal? Rozhodně. Krásná kamera a one man show Paula Hamy udělaly z filmu silně nadprůměrný zážitek. K tomu samozřejmě překrásné prostředí a příroda... Co mi tam vadilo byla ,,milostná scénka'' na pláži, eh.. kdyby to alespoň byly ty Číňanky... No, ale tak si alespoň dámské publikum přišlo na své .-). Shrnu-li to, čím více nad filmem přemýšlím, tím více si říkám jak to bylo zajímavé. Byly momenty, kdy jsem ani nedutal... Proto i když jsem z céčka a ne áčka, dávám za 4 zahozené pilulky u opuštěné nádrže se špinovou vodou a rybami... * * * * (06.11.2018)

Další, původní a zajímavý materiál, ke studiu, ale hlavně k uchopení a možnému pochopení křesťanského mýtu označovaného jako "Pokušení svatého Antonína". João Pedro Rodrigues jej řeší příběhem mladého a sympatického ornitologa, jehož původní cíl cesty je zastřen "vyšším" cílem (který si postupně také začíná uvědomovat): definitivním odmítnutím veškerých svodů a pokušení, a tím se vlastně stát Antonínem, tj. svobodným člověkem. Proto je jeho cesta konfrontována řadou vesměs snadno pochopitelných "pokušitelských" symbolů, které sice nijak nevynikají nad stávající ikonografické zobrazení od Hieronyma Bosche, přes Feliciena Ropse, po Salvadora Dalího, ale jsou uvedeny decentně a divácky zajímavě. Kromě toho je Rodriguesův film navýsost aktuální, protože problém "Pokušení", se jím stává vždy v období rozpadu stávajících hodnot, neboť odmítnutí nových neprověřených fetišů, brutálně se prosazujících ve všech životních sférách, je vždy spojeno s fyzickým a psychickým strádáním, ostrakismem a pochybnostmi o sobě samém. Pozn. 1: Svatý Atanáš, posmrtný životopisec Antonínův formuluje podstatu "pokušení" takto: „A jaké myšlenky v nás nacházejí, takové přízraky nám představují. Protože jestliže zjistí, že se bojíme a jsme zarmouceni, ihned nás napadají jako lupiči, kteří našli nechráněné místo. A o čem sami u sebe přemýšlíme, to nám předvedou ve velkém světle. Pokud vidí, že jsme vyděšeni a máme strach, tím více jej upevňují přeludy a vidinami.“ Pozn. 2: A co má Portugalsko s Antonínem společného - od poloviny 16. století se Pokušení svatého Antonína od Hieronyma Bosche nachází ve sbírkách Musea Nacional de Arte Antiga v Lisabonu. (07.04.2018)

Chudák svätý Anton Paduánsky, na čo to použili jeho život? Mal by som sa pohoršiť, ale bolo to fascinujúce, jednoduché ako šlabikár a freudovsky podnetné. Konečne film, kde má nahota konkrétny naratívny zmysel a nie je len marketingovým ťahom. Ešte raz to vidieť nemusím, to určite nie, ale tak skoro na to nezabudnem. (03.08.2018)

Ornitolog promlouvá skrze hustý koktejl symbolů. Ty se z velké části opírají o život Sv. Antonína z Padovy, na nějž odkazuje už jméno hlavní postavy (Fernando – Antonínovo rodné jméno). Jeho putování za spásou projektuje Rodrigues do torza celého snímku, kolem něhož vrství další biblické výjevy (Noemova archa) a skrze všemožné alegorie (léky, machisti) je zatěžkává LGBT frustrací. Elegantně tak prostupuje vlnami konfrontace a bez jakéhokoliv afektu je prolíná ve prospěch celku. // Není nutné mít kdovíjaký přehled, aby se tě film dotkl na samotném okraji vědomí, že jsi člověk. Stejně tak je jedno, jestli jsi kacíř nebo Freud z lesa. Například klíčové (a tragické) setkání s prostou postavou Jesuse mě dojalo, i když si nejsem jistý, jestli mělo. Naopak při téměř sado-maso seanci čínských dvojčat na náboženské pouti, jsem jasně tušil, co mi chce režisér říct. // Cizí není Rodriguesovi ani klasický motiv „muže v lese na cestě za sebepoznáním“ (který mimochodem zpracovává umněji než starý známý Gus Van Sant v unylém deštivém patosu The Sea of Trees s Matthew McConaugheyem) a zároveň nezapomíná na kulturní specifika jako je mirandština. Všechno drží pohromadě nadpozemská kamera Ruie Pocase, díky jehož záběrům berou říční kaňony, potažmo celá okolní příroda, dech. Dostal mě i kontrast mezi „dalekohledovým“ pozorováním (optika jedince) a pohledy z ptačí perspektivy (suplujícími okolí, společenství), který přináší několik vzrušujících momentů, místy doplněných rozvrzanou droneovou hudbou připomínající desky Richarda Skeltona. // Zde na čsfd jsem zahlédl komentář k Ornitologovi zmiňující naprosto wtf surrealistické momenty a poukazující na nejasnou proměnu hlavní postavy. Přes svou komplikovanou mytologii je nicméně film stravitelnou, avšak totálně svobodnou meta-výpovědí a zároveň jakousi meditací nad křesťanstvím, jeho vlivem, potřebou kontrolovat a homofobií (subjektivně jsem si pak do pozice křesťanství obsadil i společnost). Onou „zvenčí“ neustále narušovanou mystickou proměnou hlavní postavy (ve Sv. Antonína) pak celý film graduje, načež jsou nejpozději při závěrečném španělském hitu rozprášeny poslední zbytky obvinění z vyprázdněné narace. Zbývá už jen se zeptat – kam se poděli černí čápi? Zbytek textu na blogu. (05.07.2017)

Ornitolog je jeden z nejbizarnějších filmů, které jsem v poslední době viděl. První polovina snímku mi přišla ještě divácky stravitelná, některé záběry by se daly dokonce vyjmout a vložit do nějakého přírodovědného dokumentu, nicméně přibližně v polovině stopáže přišel zlom a od tohoto momentu jsem postupně přestal pobírat význam jednotlivých peripetií a výjevů. Přiznám se, že jakožto ateista nejsem obeznámen s osudem svatých, tudíž mě linie Antonína z Padovy minula naprostým obloukem, což mohlo (ale zároveň nemuselo) mít vliv na mé subjektivní vnímání filmu. Ornitolog je na můj vkus možná až příliš náboženstvím protkaný film, který si užijou především tematicky zasvěcení diváci. Já osobně jsem bral snímek jako silně metaforickou (a pro mě místy až nepochopitelnou) pouť hlavního hrdiny skrze relativně nezkaženou přírodu, během níž potkává nejrůznější charaktery, které ho na jeho cestě za poznáním různorodým způsobem ovlivňují. Z uměleckého a symbolického hlediska jde bezpochyby o bohatý snímek, nicméně mě svým účinkem a výpovědní hodnotou minul. (24.03.2020)