Hon na pačlověky

Čas od času mě napadne, že bych si sestavil takovou mou alternativní Top Ten, nazvanou třeba Hated Top Ten, z mých nejneoblíbenějších herců, herkyň a filmů. A jedno z prvních míst (ne-li první místo) v žebříčku herců jsem měl rezervováno pro Sama Hnusáka Neilla, který mi svým hnusným nesympatickým xichtem zhnusil už velkou spoustu bijáků, především kdysi Merlina, na kterého jsem se tolik těšil. Ale po Wilderpeoplech už to neplatí. Možná to způsobila ta vousiska, díky kterým jeho držku není tolik vidět, ale Neill se mi jako samorostlý misantropický bushman líbil a bavil mě (nikdy bych nevěřil, že tohle někdy napíšu!). Líbil se mi i přidrzlý maorský buřt, líbili se mi vlastně všichni herci i herkyně, líbila se mi hudba, která mi připomínala Jarmuschova Dead Mana, i děj filmu mi ho často připomínal (a on ten buřt mi vlastně připomínal Farmerova Nobodyho), hodně se mi líbila i nádherná novozélandská bush... Nebo je to "ten" bush? Prostě les, to je fuk... Zatímco "laskavý humor" (fujtajxl) a patetický kýč ve filmech českých mě znechucuje, v tomhle novozélandském mi docela sedl (snad až na už přespříliš přeslazený epilog). Ale toho zkaženého Merlina ti, Neille, stejně nikdy neodpustím! (23.02.2017)

Kolja po Novozélandsku od režiséra parádní indie komedie Co děláme v temnotách. A neméně dobrý. Malý tlustý sráč a grumpy děda (k nepoznání zarostlý a starý Sam Neill) putují krajinou pána Prstenů, vehementně se stírají, občas nožíkem uloví divočáka, a utíkají před militantní sociální pracovnicí a jejími tanky. Životní moudra co z toho vzejdou jsou zjevná a samozřejmě poněkud kýčovitá, ale když bezmála slzíte smíchy, je vám to upřímně jedno. Kadence humoru a dobré nálady je tady totiž nemalá. 8/10 (25.06.2018)

Lehké zklamání balancujcí u mě na hraně mezi třema a čtyřma hvězdama. Je to sice sympatické, bavil jsem se, ale zároveň jsem měl pocit, že jsem to všechno už někde viděl. Asi jsem čekal něco co se bude stylem více podobat předchozí, rafinovaně vtipné upírské taškařici, namísto "milé kopie" Wese Andersona... No nevadí. (21.11.2017)

Nesčetněkrát notovaná písnička a přesto se jí Waititimu podařilo zahrát tak, aby zněla jinak. Oproti podobně laděným záležitostem má film nespornou výhodu v přírodě Nového Zélandu, která tu hraje jednu ze zásadních rolí a pak taky v povedeném castingu. Sam Neil je jistota a starého bručouna si tady střihnul s chutí a představitel dětské role byl přesně tím správným spratkem, jakým měl být. Co se gagů a vtípků týče, tak tu není nic, co by jste někde jinde neviděli, ale halvní kouzlo snímku spočívá právě v tom, že se tu člověk dokáže zasmát tisíckrát viděným věcem. 75% (08.10.2016)

Není to zdaleka taková pecka jako Temnoty, ale místní odpady nechápu. Hon myslím ani neměl větší ambice než být zábavným filmem z "starý bručoun, mladý ničema/neschopný" podkategorie buddy movie. Postavy se povedly, tedy toho malého kluka považujete za smrada, kterému by prospěl armádní výcvik, a plně chápete Hektora, který to víc umí v přirodě než s lidmi. Střídmá stopáž odpovídá tomu, že většinu filmu jde hlavně o útěk před sociálkou, postupné sbližování těch dvou a potkávání různých individuí cestou. (10.07.2016)