Sběrné surovosti

Velkým plus pro Juraje Herze je ten fakt, že ve své prvotině dokázal na plátno převést typického Hrabala. Hned z několika prvních záběrů je jasné, oč tu kráčí. Vysmátý Hanťa je pánem sběrného dvora. Svými historkami baví všechny kolemjdoucí a skrze ty svý tři zuby mu sálá radost. Takový je Hrabal, jehož dílo zhmotnil Juraj Herz. O kvalitách obou pánů není pochyb a Sběrné surovosti je hodně zdařilá prvotina. (17.01.2009)

Tvorba Bohumila Hrabala je pozoruhodná, přesto sám Hrabal k mým oblíbeným autorům rozhodně nepatří. Je ale zajímavé, že většina filmových adaptací jeho děl se mi líbila. Sběrné surovosti jsou bohužel tím nejslabším. Lze v nich sice najít překvapivě hodně zajímavých dialogů či spíše vět a poznámek, ale také je zde až příliš podivných postaviček (nemůžu se zbavit slovíčka karikatur). Ano, je to celé bizarní nadsázka... jen na mě je té bizarnosti zbytečně moc. (25.04.2018)

„Nejlepší film je, kterej dá osm pytlů papírků, a nejhorší, kterej dva.“ Platí-li tato přímá úměra, pak je Herzův debut aspoň na deset pytlů, nebo aspoň na pět hvězdiček. Jednoduše zarámovat a pozlatit, neb ta hrabalovská poetika je sice podaná groteskně, ale věrně odráží realitu života a svět, který je plnej podivných krás a jeden život na to nestačí.. Vedle sběrných surovin, kde se odehrává podstatná část příběhu, se prostředí přesouvá ještě do hospody a do kostela. V hospodě Hanťa (Václav Halama) dokáže opít všechny přítomné svým pábením, když ve zkratce odvykládá román z červené knihovny. U kostela se pak podílí na vytváření „padlých andělů“. Příběh, který v závěru spěje k filozofování, skvěle podkresluje Liškova hudba. (21.02.2009)

Při tehdejší "socialistické" produktivitě práce můžeme ještě rozjímat nad lisováním artefaktů věčnosti, časnosti, kultury, dějin, vzpomínek. Dnes už i ten proces sám je zlisován. Pokud jde o filmového Hrabala, tak ani tady u Herze nemám pocit, že "tohle je ono". Taky Hanťa mi tady typově nesedí - přesto mě dokonale přesvědčil. Herz jako by Hrabalovým postavám (alespoň pokud jde o Hanťu a kostelníka) vracel realističnost, všední uvěřitelnost - a přitom jim ponechává jejich nevšední hrabalovskou působnost. K závěru: Co to říká Hanťovi pan vedoucí? A jak na to reaguje Hanťa ve finální scéně? Celkově mám z toho drobného filmu neodbytný pocit, že je ztraceným úvodem k čemusi - k něčemu, co se nikdy nestane, nerozvine. Přitom se zabývá tím, co už padá do lisu času. Rozhodně bych dal Sběrné surovosti do Perliček místo Menzelova příspěvku. Herzův pohled jde mnohem hlouběji než na úroveň kochání se pábením. (05.06.2011)

Vskutku velmi povedené poetické představení z prostředí konce starých časů s cynicky upovídaným sběračem a lisovačem Haňťou (Václav Halama), kterému není nic svaté. Provokuje, okecává, spřádá své vtípky, aby se pak škodolibě posmíval všem a všemu. Výborná je též role šéfa sběrny (František Ketzek), či řezajícího kostelníka (Jan Vlček). Oceňuji smysl pro detail. Krásná práce je pastvou pro oči a zahřeje moji poetickou duši absurdity kontra realita. (07.03.2012)