Sběrné surovosti

Hrabal postižen se vším všudy: ukecaný, nicneříkající, filosofující, nízký i vysoký, krásný i ošklivý, zadumaný, smutný, skotačící. Proud vyprávění nepřerušen, ať již samotným neumlkajícím tokem řeči, tak tempem, jakým je film vyprávěn, stylem, jakým je film vyprávěn, kamerou, jíž je nasnímán a hudbou, která jej doprovází. Samozřejmě, že to nebere za serdce jako Menzel, na druhou stranu je to autorovi předlohy daleko blíž. U Menzla se povětšinou nalezne postava, jež je ryze hrabalovská, zde máme co dočinění s hrabalovskou esencí. Uf! A je to... (03.06.2009)

Výtečné zpracování Hrabalovy povídky, které bylo pro svou středometrážní délku vyřazeno z novovlnného manifestu Perličky na dně. Debutující Herz přesně Hrabala vystihl - "svět je plnej podivnejch krás a jeden život na to nestačí". Škoda že náboj filmu je ve druhé třetině rozmělněn pomalejším střihem a lehce ztrácí dech. Prostříhat a je to dokonalost sama. (18.01.2009)

Tvorba Bohumila Hrabala je pozoruhodná, přesto sám Hrabal k mým oblíbeným autorům rozhodně nepatří. Je ale zajímavé, že většina filmových adaptací jeho děl se mi líbila. Sběrné surovosti jsou bohužel tím nejslabším. Lze v nich sice najít překvapivě hodně zajímavých dialogů či spíše vět a poznámek, ale také je zde až příliš podivných postaviček (nemůžu se zbavit slovíčka karikatur). Ano, je to celé bizarní nadsázka... jen na mě je té bizarnosti zbytečně moc. (25.04.2018)

Povídka Baron Prášil je z Hrabalovy knihy povídek Perličky na dně moje nejoblíbenější. Neherci Václav Halama a František Ketzek se coby Hanťa a soudruh vedoucí na své role skvěle hodili. Juraj Herz rovněž film nenatočil tradiční formou a neobešel se bez svých tradičních trademarků (praotec Českého filmového hororu se nezapře). Jediná, ale obrovská škoda je fakt, že povídka Baron Prášil, podle níž byly "Sběrné surovosti" natočeny, je dosti rozsáhlá, že by hodila v klidu na celovečerní film. Tentokrát je 30 minut bohužel málo. Ale aspoň něco. 83%. (27.08.2008)

"Pan děkan to vodpustí a já to musím uklidit!"                                                                                                                          Se vší úctou k Jiřímu Menzelovi jsou Sběrné surovosti nejzdrařilejsí adaptací Hrabalovy předlohy. Herzovi se povedlo poskládat mozaiku z filmových záběrů, aniž by narušil ducha knižní předlohy. Syrovost vyprávění si nebere žádné servítky, předhazuje nám jednotlivé figurky, takové jaké opravdu jsou. Byť bylo původně zamýšleno vytvořit povídkový film Perličky na dně i s touto povídkou, vidím to jako přednost, že je prezentována samostatně. Větší prostor umožnil odhalit větší škálu toho obyčejného člověčenství, kterého je v Hrabalových knížkách tolik. Juraj Herz vytvořil velice zdařilou filmovou povídku, ponechal ducha předlohy a přece přidal dost vlastní invence. I když jde pouze o fragment, výsledek je mnohem plnokrevnější než koprodukční Příliš hlučná samota. Pro mne osobně je to dokladem toho, že Hrabala dokáže správně pochopit, vstřebat a předat jenom našinec.                                                                                                                                   "Jen mi nic nezapírejte, už jsem pochovala celkem dva muže.!" "Je na vás hned vidět, že ste dáma!" (21.02.2015)