Spalovač mrtvol

Jeden z deseti nejvýznamnějších českých snímků všech dob, nejlepší Herzova režie a nejsilnější herecký výkon Rudolfa Hrušínského na filmovém plátně. Postupně, nenápadně dávkovaná proměna vzorného maloměšťáka v kolaboranta a fašistu je zároveň připomínkou řady českých osudů za autoritářské druhé republiky a okupace ( Moravec ), stejně jako předobrazem proměny postojů našich elit v době normalizace. Není divu, že tento snímek neměl na růžích ustláno...Výborná práce s detailem, kamera a zejména střih. Morbidní atmosféra pochopitelně není pro každého, ale skvělá filmařina každým coulem to je. Celkový dojem 100 %. (07.05.2007)

Blažený, ba přímo nebeský snímek. Hypnoticky snová atmosféra jde ruku v ruce s inovativním technickým zpracováním. Požehnaná záležitost, abych tak řekl lidských rozměrů, nemající v naší čarukrásné zemi konkurenci. Ani v krásném okolním světě se nenajde mnoho lepších filmů. A Rudolf Hrušínský? Požehnaný to herec, který již nemusí mít pocit, že pro nás dělá málo. (13.01.2008)

Nevím, jestli za to mohou podmínky, za jakých jsem tento film viděla, ale nesebral mě zdaleka tolik jako naprostou většinu zdejší komunity. Zajímavě surrealistický film s famózním Hrušínským a překrásnou vizuální stránkou Spalovač mrtvol je. Jenže mi také nepřišel zdaleka tak strašidelný (znepokojivý), jak bych u filmu s přívlastkem "horor" čekala. (07.02.2010)

I takto umělecky hodnotný může být český film, pokud je filmařům z hůry dáno (kéž by se to stávalo častěji než jednou za x dekád!). Stanislav "Fish Eye" Milota si zaslouží hlubokou poklonu za své odvážné experimentování za kamerou (škoda té "davové" scény z podlahy střižny - mohla být zajímavá), které je nebesky zvrácené (velmi příhodné). Jistě by byl také velký hřích neutrousit slova o nádherně uhlazeném, mrazivém a decentním hereckém koncertu pana Hrušínského, jehož sametové proslovy o smrti a kráse již dávno utkvěly ve svorné divácké paměti národa českého. Co by asi na Spalovače říkal takový David Lynch? :) (11.08.2008)

Mluvit o zločinech totalitních režimů - někdy i vysloveně tlachat - je jedno a rozumět jim, neřkuli je pochopit, je druhé. Absolutní deformace charakteru, které nejlépe postihuje černobílé náboženské vyjadřování, jsou výchozím rámcem. Tak jako je absurdní představa ďábla jako syntézy síry a kozla - koneckonců jde o padlého anděla - , tak je i nemožné pochopit, jak lidé-vrazi mohli být současně zbožnými křesťany, zanícenými idealisty a rutinními úředníky. Podoba hrůzného zločinu, "smrštěna" do takřka čecháčkovského rozměru, ještě nabývá na své síle. Hrušínský, který tu určitě podává ne ojediněle, ale jeden z více vrcholů svého mimořádného hereckého umění, si později, na konci života, tuto úlohu zopakoval z druhé strany (jeho stejně mimořádný Hácha). Atmosféra krematoria evokuje osvětimské soutovární smrti, v němž je lidství degradováno na jednu z mnoha užitečných národohospodářských surovin. Mrazí-li v zádech současníka po zhlédnutí necelý dvou hodin tohoto skutečného hororu, pochopí snad snáze, proč rezistence všech okupovaných evropských národů reagovaly na tento "nový pořádek" tak, jak reagovaly. Jeden z nejlepších filmů skvělé československé školy šedesátých let by mohl - a měl - toto pochopení přibližovat i potomkům těch, kdo v této hrůze heydrichiád a výhrůžek i křivení charakterů a páteří byli nuceni ztrácet nejlepší léta svého života. (20.10.2007)