Děda

Jen další levný, druhořadě působící český film, co nezvládá přemíru témat, která postupně přemrštěně otvírá. A dramaturgicky je úplně mimo. Inu, tři režiséři jsou na jeden film až moc. A každý z nich chtěl evidentně natočit něco jiného, čímž si stanovili kompromis - natočí tři, lépe řečeno nacpou tři filmy do jednoho. Čekáte-li letní prázdninové dobrodružství dvou sourozeneckých "pražátek" vyslaných k dědovi do ValMezu, můžete si odfajfkovat kolonku, pokud vůbec taková existuje. Sourozenci najdou na půdě vzácnou letitou korespondenci svého pra příbuzenstva, což je asi největší dobrodrůžo za celé dvě hodiny. Začtou se do dopisů, čímž se otevře poměrně obsáhlá a rozsáhlá retrospektivní kapitola, v níž jsou divákům popisovány vřelé řádky ze života bábinky, která kupodivu byla všechno, jen ne nadržená, když musela určitou dobu obdělávat hospodářství, aniž by ji obdělával její odloučený manžel. Film v této fázi má tendenci být naučný, neb bábinka nám stihne nářečím sdělit, čím se lidé na venkově bavili na začátku dvacátého století. A pak ve své poslední třetině od toho slovanského naučného dědictví tvůrci upustí, čímž vznikne prostor pro pravou rockovou tancovačku, a dozvíme se, jaká bude pointa kolem nejzajímavější postavy, kterou si střihl Bolek Polívka. Abych to osvětlil, Polívka hraje místního maníka, co je identickým dvojníkem herce Bolka Polívky, čímž si ho celá vesnice dobírá a ho to neskutečně štve. Nenávidí, když je kupříkladu častován hláškami z Dědictví a má dávat autogramy, načež přestal kvůli tomu vycházet z domu. To byl originální a nejlepší nápad scénáře. Polívka měl klidně angažovat tvůrce tohoto filmu k pokračování Dědictví, zde zkušeně dával podrážděného maníka "bohušovských" rozměrů. A to je asi tak všechno. František Segrado v roli dědy je taková castingová hříčka, děti nejsou naštěstí z kategorie otravných parchantů, vykazují i nějakou inteligenci, Anna Čtvrtníčková se ve filmu dokonce shledá se svým skutečným fotříkem, Petrem Čtvrtníčkem. Herci známých jmen nemají moc prostor, film je samé nářečí a dvě hodiny řídce orientovaného a dramaturgicky nekompaktního děje jsou posléze znát. Konfrontace města s venkovem je celkem zanedbatelná. A zklamáním je i pointa související s tím, co děda ukrývá za dveřmi, kam je vnoučatům vstup přísně zakázán. Přidejte si k tomu i lehce odbytou realizaci, kdy nám vykoukne v záběru i nějaké to zvukařovo neuhlídané náčiní. Určitě ale film není žádná velká katastrofa. Má své dobré momenty, jen jich není tolik, aby předčily ty nežádoucí elementy, které se postupně nemile hromadily. 5/10 (30.03.2018)

Tohle mohla být parádní jízda. Vzniklo z toho ale cosi, co je nemastné a neslané. Trestuhodně zahozený potenciál. Valaši jsou přece dost rázovité obyvatelstvo (myšleno v dobrém). Z toho se dalo krásně vařit a vytřískat maximum. Nápad s pokladem byl fajn, ale ty dvě roviny se k sobě vůbec nehodily. Přišli mi dokonce dost násilně naroubované. Obě můžou s přehledem fungovat zcela samostatně a to byla chyba. Obsazení Bolka Polívky bylo vtipné. (05.04.2018)

Může být film totálně o hovně? Ale fakt totálně... Může. Jmenuje se Děda. Za bezmála dvě hodiny se v něm nestane lautr, ale lautr nic. Tu prázdnotu navíc ztvární lidé, kteří jsou na tom s herectvím asi tak jako vy nebo já. Štěky Bolka Polívky a Petra Čtvrtníčka nepočítám. Napadají mě dva důvody, proč to vzniklo: 1. Z lásky k Valašsku, 2. Za účelem propagace Zetoru. Tohle by ale mělo být v Obsahu. Určitě bych si pak rozmyslel, jestli na to mám koukat. Moje úprava úvodního textu: K dědovi (František Segrado) žijícímu na Valašsku přijíždějí na prázdniny vnoučci (Anička a Jáchym) z Prahy. Rodiče (Suchařípa a Hřebíčková) si skutečně potřebují odfouknout, jinak by ke starému alkoholikovi děti jistě nepouštěli. Správně tuší, že se děti budou na vesnici nudit, a že jim to děda neusnadní, ale nedá se svítit. Děda ovšem překvapí. Dětem slíbí promyšlenou celoprázdninovou hru. Za tím účelem jim sebere tablety. Hra se sice neuskuteční, děti ale na půdě najdou staré dopisy. Mohou si číst například o tom, jak chodili kdysi místní zemědělci sklízet pole. A vykutálený děda může courat po hospodě. Záběr na Beskydy. The End. (15.03.2017)

Toz, na Valassku mam odziteho skoro pol zivota, preto mam k filmu velmi blizko. Rovnako ako k zivotu mimo mesta. Mejla mi crnkol na emocnu strunu, velmi pekne vymaloval a potesil - navratom do minulosti vo farebnom have. - Decka si uzivaju, prirodzenosti a vernosti neubuda a ja sa rozplyvam. Najhorsie bolo na tom to, ze to skoncilo. .. (07.01.2017)

Mnoho řežisérů, divákova smrt. Námět dobrý, pokulhávalo zpracování. V titulní roli měl být charismatický kmet, který by to utáhnul. Takhle sjem měla dojem, že si z nás utáhi režiséři. A když už je těch režisérů tolik, mohli si víc ohlídat neherce, moc se tlačilo na pilu. Dětem chyběla hravá přirozenost, Anička hrála tak snaživě, až přehrávala. Překvapilo mě, že se to líbilo synkovi. Hlavním chodem měly být flashbacky prošpikované lidovými řemesly, současnost nebyla zdaleka tak zajímavá. Vyváženost by filmu prospěla. Použití valašského dialektu a obsazení Bolka Polívky do vedlejší role k úspěchu nestačí. (30.03.2018)