Její zpověď

Anny Ondráková bola naša azda prvá herečka medzinárodného formátu a jej herecká cesta ju priviedla aj k talentovanému režisérovi Alfrédovi Hitchcockovi. Tento thriller z prelomu nemého a zvukového filmu dbá na komornú atmosféru, pracuje s napätím, pocitom viny hlavnej predstaviteľky, ale má v sebe aj mnohé neduhy ako zbytočné naťahovanie a nekvalitný zvuk. (26.08.2019)

Velice dobře natočené, plné zvratů i kameramanských pochoutek, ale něco málo mi k dokonalosti chybělo. Než začnu chválit, tak zkusím sepsat ona negativa. Za prvé vůbec nechápu, proč ta holka k malíři šla? Má Franka, občas se pohádají, a tak si hned začne dávat rande s někým jiným? Odkud ho znala, z krámu? Už to by nedávalo logiku, protože by dotyčného znali i rodiče a upovídaná sousedka a nejspíš i Frank. Chtěla si nechat udělat portrét? Nebo co čekala, když v noci šla sama k chlapovi do bytu? A Frank se jí nezeptá, co u malíře dělala a proč tam byla? Ostatně, teatrální herectví zde rovněž najdeme, převážně u hlavních postav - přitom třeba rodiče dívky jsou skvěle civilní. Co se mi líbilo, byla práce s rekvizitami (rukavice), vyděračem (který zpočátku není vidět, takže jeho nástup na scénu je o to "šarmantnější"), a samozřejmě s kamerou a výstavbou scén. Stín na malířově tváři před tím, než se na dívku vrhne, stín mříže za dívkou, když se rozhodne se jít udat, využití britského muzea a jeho prostor, záběry schodů, klavírní motiv, jenž dostává zlověstný nádech, originálně natočená vražda v sebeobraně, motiv nože (koktejl bar, tlachalka u snídaně), a samozřejmě v 10. minutě potěší cameo samotného režiséra, jemuž dítě v metru nedá pokoj. Nechybí zde i vtipné scény a dialogy ("Nejsem žádná drbna"). (31.08.2016)

Je fakt, že postavy se občas chovají podle pravítka, ačkoliv jejich motivace je, hm,... řekněme diskutabilní. Ale kdo by to sakra řešil! Píše se rok 1929, obraz si konečně podává ruku se zvukem a Hitch pokládá setsakramentsky pevné základy žánru. Jen jedna věc mi nejde do hlavy - v onen kritický okamžik, kdy hlavní hrdinka zkontroluje kuchyňákem obsah vnitřností vilného chlíváka, neulpí na čepeli nebo jejím sněhobílém negližé jediná kapka malinovky... Že by mistrova nepozornost!? Nebo snad úlitba tehdejšímu nepříliš otrlému diváctvu...? (26.07.2010)

Poslední ze čtyř filmů, které natočila Anny Ondra samostatně v Anglii. Nezačínala tam u Hitche, ale u Grahama Cuttse. Nechala tehdy na nějakou dobu Karla Karlem a vyjela vstříc novým zážitkům. Tady se poprvé střetla se zvukovým filmem a když se vrátila do Německa založit novou produkční společnost (a dala si mezitím ještě jeden němý film Děvče z U.S.A.) měla velký náskok. Její zvukový test dopadl dobře, ale Hitch měl svůj důvod, proč z něj udělal frašku (jedním z faktů budiž obsazení Joan Barry do Co moře pohltí, o které se dnes málo ví, že nebyla jen náhradní dabérkou, ale také hlavní hrdinkou jednoho z dalších Hitchových filmů). Tvrdí se, že Anny měla přízvuk, legenda praví, že německý, což vám ale nikdo nepotvrdí, navíc faktem zůstává, že se do Výmarské republiky natrvalo odstěhovala až v roce 1928. Konečně Anny své výborné jazykové schopnosti obhájila, když v roce 1931 přidala ke svým koprodukcím v němčině a češtině jako samozřejmost francouzštinu. Pravda je ovšem taky taková, že ve střední Evropě svého času nebyli moc nadšení z filmování Anny na ostrově a nepovažovali její anglické filmy za výjimečné... buď jak buď, dnes je situace jiná a jestliže Marlene natočila "jen" Modrého anděla, tak Anny udělala "Její zpověď". Dneska zvuková verze stojí pár korun v eLKáčkách a v tzv. lepší edici se stává povinností jako součást FilmX, přičemž němá verze zůstává dostupnou jen pro chytřejší fandy. Bohužel na fenomén celého filmu se často nabaluje mnoho akademických klišé a to mění v určitých situacích Blackmail v poměrně tragicky školometskou záležitost. Škoda, minimálně scéna s pokusem o znásilnění Anny-Alice Cyrilem Ritchardem je velice silná (i v Piccadilly jsem ho nenáviděla). A jestliže Dorothea Friedrichová tvrdí, že Anny potřebovala zvukový film jako sůl kvůli lepším zápletkám, tak nebyla rozhodně moc střízlivá. Srovnání němé a zvukové verze dopadá pozitivněji pro verzi němou. (13.02.2009)

První Hitchcockův zvukový film je v rámci možností své doby celkem obstojně natočený krimi-thriller, ve kterém vyniká zejména kamera a střih mezi scénami. Anny Ondráková hraje (opět v rámci své doby) přesvědčivě a malé cameo režiséra mě potěšilo. Akorát nejsem moc spokojený s úplným zakončením filmu, protože to bylo až příliš rychlé vzhledem k tomu, jak lehce a plynule probíhalo vše předtím. Zkrátka nadprůměrně natočený snímek, který sice dnes chvílemi působí úsměvně, ale tehdy to musela být pecka (už jen kvůli tomu zvuku). (14.08.2011)