Zběsilost

Celou první půlku filmu jsem si říkal, že Hitchcock už měl v sedmdesátých po kariéře a v konkurenci nového Hollywoodu působí jako plivátko mezi porcelánem. Kamerové triky působily tu směšně, tu samoúčelně a otevřená nahota jako by měla tenhle handicap vynahradit. Pak to ale Alfred rozjel na plný koule a já jsem nestíhal valit oči. Hitchcock měl zásadu, že pokud umisťuju děj do nějaké specifické lokace, měl bych ji představit tím, co je pro ni typické. Často volil až příliš zjevné symboly, z nichž nejkřiklavější byl asi případ závěrečné scény Na sever severozápadní linkou na Mount Rashmore. Ve Zběsilosti ale ukázal, že i jako domestikovaný Američan svým Britům rozumí a neváhá si z nich bez okolků střílet. Důkazem budiž vtipné scény s komisařovou manželkou, která miluje francouzskou kuchyni. Stále živý smysl pro černý humor prokázal ve scéně, kdy Barry Forster láme prsty Anně Massey, přičemž mu její noha brousí po obličeji. Je to zcela nový pohled na klasického Hitchcocka, ale zároveň velmi osvěžující, mistrovská podívaná. (07.10.2011)

,,PÁN RUSK. VY NEMÁTE NA SEBE KRAVATU." __ Hitchcockov (pred)posledný veľký film a pritom ho v ňom nie je až natoľko cítiť ako inde - snáď možno aj preto, že angličania sú majstri v nakrúcaní detektívok a trilerov. Táto poznámka však nemá na film prakticky žiaden dopad. Réžia je absolútne famózna (nominácia na Zlatý glóbus) a dej si celkovo drží od začiatku dobre zabehnuté tempo, čiže vôbec nenudí dokonca sa nájdu aj odľahčujúce kulinárske pasáže dávajúce si na mušku francúzsku kuchyňu. Svojim spracovaním ma vo filme najviac zaujali dve scény: už spomínaná pasáž v nákladiaku a ďalšia, pointa ako sa podarilo Jonovi Finchovi utiecť s partnerkou z hotelu. Posledná štvrtina sa nesie trocha v prvoplánovosti (zrejme podľa predlohy), úplný záver ma však svojou odhaľujúcou poslednou vetou ohromil (citácia - možný spoiler). No a dvorného Bernarda Herrmanna tu v skladaní hudby nahradil neveľmi známy Ron Goodwin (Zálesák, Kam orly nelietajú...) a treba len poznamenať, že soundtrack je absolútne špičkový. Chcel by som ho mať... (09.12.2009)

Tešil som sa na Hitchcocka, hľadal som Hitchcocka a nenašiel. Našiel som iba štandardnú kriminálku s nevýraznými hercami, neprekvapujúcimim dejom a motívmi. Nepopieram, že sa našlo zopár scén, ktoré ma zaujali a vďaka ktorým nie je hodnotenie poctou slávnemu, ale vyjadrením celkového dojmu z filmu. Chýbalo mi už iba zaškrtenie poručíkovej manželky za jedlá, ktoré mu pripravovala. (04.09.2013)

Takže od konca. Záver je skvelý, ba priam dokonalý! V dobe, keď sa ku svojej dravosti prebúdzal Nový Hollywood, prišiel Alfred s klasicky strihnutým, staromódne založeným thrillerom, ktorý neobsahuje ( okrem dvoch párov pŕs ) sex, explicitné násilie ( v pomere k ostatným odvážnym snímkam toho obdobia ) a ani klipovitý prednes ( ide len o pekne nasnímané zábery ). Proste pán režisér nemienil meniť svoju módu. A predsa nudí. (15.10.2017)

Omyl. K mé velké lítosti. Dokonce jsem zapochyboval, zda tento film opravdu opravdu natočil Alfred Hitchcock... Postrádal jsem zde vše, čím mne jeho filmy přitahují a mnohdy fascinují. Vedle dokonale konstruovaného scénáře, po okraj naplněného napětím, promyšleně zesilovaným, psychologické věrohodnosti (v charakteristice postav), dokonale přitažlivé atmosféry, podpořené zpravidla výstižně vylíčenými prostředími, mi zde chyběl i adekvátně zapojený humor, manifestující jednak fikční povahu prezentovaného a jednak svědčící o nadhledu tvůrce nad filmovou krví. Zběsilosti ubližuje její necelistvost; žádná z postav není osou filmu a příběh se tak banálně rozpadá do polí, která jsou sice dějově atraktivní, ale svou prezentací také nic nenechávají ukryto a neposkytují prostor pro tázání se (které je v tomto žánru ekvivalentem napětí). Tzv. černý humor zde ční ze stavby vyprávění, je degradován na okrajovou anekdotu a rozhodně nepřispívá vtipu celku. Byl jsem opravdu zklamán; jistě, není to špatný thriller, především posledních zhruba dvacet minut divákem jistě otřese, ale podpis, který se pod celkem skví, vzbuzuje očekávání něčeho jiného: integrálního příběhu, vtahujícího diváka do svého děje, poskytujícího mu možnost identifikace s psychologicky prokreslenou postavou, nebo jej alespoň činícího terčem strachu, jímž je prosycen. (24.07.2011)