Žrouti

Říkal jsem si, s čím asi tak tvůrci přijdou, když už předchozí dva pořady hlavních protagonistů byly perfektní a nebyl jsem si jistý, kam se postavy posunou. 7/10. Musím však přiznat, že tentokrát se jedná o mnohem úchylnější nápady, které jsou místy fakt mega ujeté. Velká škoda, že úvodní díly jsou víceméně jen s Robertem, Míra se naplno rozjede až soutěžních dílech "Souboj titánů", kteréžto 3 díly já považuji za úplný vrchol Žroutů a prakticky tyto díly jsem si nejvíc užil. Celkově jsem však čekal mnohem víc, než jen tři povedené díly. 6/10. (02.04.2021)

„Rád vařím a vím, že to umím a holkám se to líbí…“ (Midi Lidi to zpívají zkráceně a tvrději…). No tak tento „kulinářský“ miniseriál stojí hlavně na vulgarismech, honění, žraní psů a soubojích dvou rivalů. Celková kvalita jednotlivých epizod je dost různorodá. Občas se u nich divák zasměje, ale většinou je tato parodie na „vaření“ dost trapná a některé hlody nebo situace, které se pořád opakují, časem přestanou být i zábavné. Robert Mikluš vs. Míra Hejduk však zaujmou jen velmi okrajovou skupinku diváků. Asi nejvíce mě pobavila Jana Plodková a v první epizodě Zuzana Stavná – která není kurva, ale ráda „uvolňuje“ všechny pány v dohledu… (29.03.2018)

"Hele, co je to za pičovinu, že žereš psy?" Tak se nám Stream.cz pokusil z popularity Roberta Mikluše a Míry Hejduka recyklovat ještě trochu sledovanosti a u mě to tedy po přetrpěných třech dílech skončilo. Tudy totiž cesta k mému žaludku nevede - pouze se to snaží vyvrhnout na světlo jeho obsah. Ale ten já nedám a víc než jednu hvězdu taky ne. (02.06.2016)

Tak tenhle projekt (protože to není seriál, jsou to vlastně tři, respektive čtyři pořady tvořící jeden celek) mě nejprve nadchl. To je opravdu něco, co tu ještě nebylo. Dva kuchařské pořady, které spojí jeden příběhový seriál. S dalšími díly přicházelo znechucení nad promrhanou šancí na něco výjimečného. Zbytečná hrubost a vulgarita mě moc neoslovily. Ovšem když jsem viděl poslední díl a vše do sebe zapadlo (byť předvídatelně), musím uznat, že jako celek to stojí za pozornost. (18.06.2016)

Bylo to místy až zbytečně úchylné (uvolňování), nicméně to okolo bylo zvláštně pohnutě morbidně depresivně debilně choré způsobem, který se dal strávit. Mělo to slabší i silnější chvilky a poslední díl (zatím poslední? A nemyslím tím onen Epilog) je jedním z těch lepších. A že je konec zase škoda není, stačí si vzpomenout na Blaník, kde to příliš dlouhým trváním nedělalo moc dobrotu. Robert Mikluš si vystřihnul epesního magora. A asi by se měl na čas zbavit svého knírku, jinak mu úchylného kuchaře bude dávat věčně někdo sežrat. --- PS: Všimli jste si někdy, kolik slovních přirovnání se týká jídla a jedení? (22.06.2016)