Raw

Lidi, něco si ujasněme. Tohle není realismus a vtipný to je zcela záměrně. Protože kdyby to nebylo zvrhle a podvratně vtipný, buď by se to kvůli té depce nedalo dokoukat, nebo by se to zvrhlo ve skutečně směšnou neintencionální parodii. Takhle se ale smějete a zároveň se cejtíte blbě (že se smějete i z toho, co se na plátně děje). Logika hadr? Jistě, to vám nechám, ale nevzpomínám si, že by kdy někdo vyčítal Bergmannovi, že jeho Persona vlastně nedává smysl (a že nedává). Tohle je artovka, těžko stravitelná a rozhodně se nemusíte stydět za to, že se vám nelíbí (nebo že ji nechápete), protože ani nemíří na širší publikum. Jen na nás, pár úchyláků s morbidní láskou k filmů, kterým jde v první řadě o vyvolání nejednoznačných a silně nepříjemných pocitů v jejich divákovi. A že to není gore? No, nevím, jak vy ostatní, ale mě bývá nepříjemně spíš z naturalismu, než při sledování potoků krve v Kill Bill. Tady je ta explicita sice silně přes čáru, ale nemyslím, že je samoučelná. Myslím, že je silně obnažující - nahota, krev, fyzická nevolnost, ruce v zadku krávy, ... - v drtivé většině ukazují postavy v jejich zranitelnosti. Proto nepovažuju "inflaci" nahoty za vypočítavou, nebo pozérskou, ale jako prostředek ke sblížení diváka s jinak ne moc ztotožnitelnou postavou skrze spoluúčasti na její zranitelnosti. Sice pár dní nebudu jíst a silně pochybuju, že se na film v nejbližší době znovu podívám (spíš si budu pořád říkat, že jo, že bych si ho rád pustil znovu, ale když už ho budu mít v ruce, radši ho zahodím a pustím si Rychle a zběsile 487), ale určitě bych Raw zařadil mezi TOP 5 filmů loňského roku. Možná TOP 3. Plná a trochu jiná recenze. (08.04.2017)

Obeznámen s ohlasy jsem si připravil velký papírový sáček. Kdybych se bál, mohl jsem si jej nasadit na hlavu, kdyby se mi udělalo zle, mohl jsem do něj zvracet (je jasné, že prohodit pořadí těchto aktivit se nedoporučuje). Leč pytlík proti strachu a znechucení zůstal nevyužit a já mám za to, že lidé omdlévající a blijící po festivalech jsou jen neduživé měkkoty.. Co pět minut sice přijde nějaká veřejná intimnost (občas až samoúčelně) a asi od poloviny se na koleji s velmi stručným provozním řádem začnou zlehýnka utahovat šrouby kanibalismu, nicméně to vše jsou jen v principu neškodné, na sebe upozorňující výrazové ingredience do lehce artového koktejlu metafor. Motivy jsou velmi problematické dívčí dospívání, boj s nutkavými pocity hladu na cokoliv (jídlo, sex, láska) i vyrovnávání se s odkazem dědičnosti, ať už se jedná o psychické poruchy, alkoholismus či třeba vaření podle specifického kulinářského pořadu „Rozpal to, Lectere!“. Silou kladiva však nezasáhne ani jeden z nich a zůstává jen naturalismus pro naturalismus.. (13.06.2017)

Ako veľmi sa musí človek snažiť, alebo nedávať pozor, aby to označil za metaforické coming of age? Film šokuje maximálne svojím zlyhávaním v každom smere. Na film o dospievaní je to príliš kostrbaté ( porucha Juliane je viac genetickou záležitosťou než záležitosťou veku - jej dospelá matka tým trpí celý život), autorka si vyberá vyberá príliš povrchné výseky života Juliane a skôr o obraz dospievania jej v nich ide čisto o výstrednosť, ktorej sa nám zasa až toľko nedostane.V bizarnosti a gore momentoch Raw nijako nevyčnieva, ani neprináša žiadnu novú krv do subžánru. ___ Prípadná metaforickosť ako taká je maximálne neoriginálna. Niečo také by vymyslel a spracoval David Cronenberg pred vyše 30timi rokmi, navyše oveľa funkčnejšie a prenikavejšie. ___ RAW by ešte mohlo teoreticky obstáť ako čierna gore komédia. Na toto zaradenie je film zasa málo "jebnutý", neposkytuje dostatok čierneho humoru a sebareflexie. __ Čo to teda je? Pravdepodobne slepá ulička smeru New French Extremity, prikláňajúca sa (napriek svojej ambicióznosti) zo všetkého najviac nie k artovkám a kultovkám ( ktorých charakter sa snaží dosiahnuť), ale k k americkým gore nepodarkom z 80-tych rokov. Prečo? Pretože aj na Raw presne sedí veta: "príliš smiešne na to, aby ste to brali vážne, príliš vážne na to, aby ste to brali smiešne." Bizarnosť, ktorá vzbudí krátkodobý hype a následne zapadne. Neviem si predstaviť, že Raw niekto vytiahne o 30rokov a úžasný dobový úlet, vychytávku, trefnú anomáliu....čokoľvek. (17.09.2017)

Je to bizár, ale zábavnej a daří se mu překvapovat po celou stopáž. Navíc umě balancuje mezi školním dramatem a kanibalským hororem. Je to francouzský, takže nahotou se nešetří a tvůrci občas servírují docela kenty, na druhou stranu mi nic z toho nepřišlo samoúčelné a první lidská ochutnávka byla velice hezky vypointovaná. Hlavní herečka je super. Věřil jsem jí ustrašenej ksicht šedý myši i hladovej pohled predátora. A překvapilo mě, že ve Francii jedou stejně debilní vysokoškolskou šikanu, jak v americkejch filmech. (10.10.2017)

Mami, kolik decilitrů krve ze mě vyteče během jedný menstruace? A Petí, je dobrej nápad ošukat svýho teplýho kamaráda? A ségra, můžu ti sežrat kus ruky, abych zjistila, jestli nechutnáš jako kuře na kari? Jak je vidět, život mladých dívek přináší mnoho palčivých otázek. Raw na ně přímo neodpovídá, jen potvrzuje fakt, že osoby jakkoliv se odlišující od ostatních to mají vždycky těžší, než ty ovce v davu. Takže nechybí šikana, rozvíjející se sexualita a podobný nástrahy dospívání. A pak tu je samozřejmě kanibalismus. Režisérka však tohle téma zpracovává poměrně citlivě, takže nečekejte gore orgie z ranku "new french extremity": dočkáte se maximálně jedné na kost ohlodané nohy a pojídání ušmiknutého prstu - avšak ten pohled jeho majitelky po probuzení se z šoku stojí vážně za to. Aura nějaké nesmírné brutality kolem filmu se tak sice rozplynula, ale i přesto zůstalo povedené, pěkně natočené skoro art-drámo s precizním soundtrackem. A to rozhodně není málo. (70%) (30.05.2017)