Před ranními červánky

Stefan Zweig byl tehdy nejpřekládanějším rakouským spisovatelem, známým (tehdy se ještě četlo) v celém světě. Především po jeho odchodu z Evropy se od něj také očekávalo jednoznačné stanovisko, výslovné odsouzení nacistického režimu. Film by nám měl přispět k pochopení nejen proč se zdráhal takové prohlášení podat, ale také, proč v nové zemi, o které se tak nadějně vyjadřoval, nedokázal žít. Oba okruhy jsou samozřejmě vzájemně propojeny, Proč dal Zweig svéu poslednímu dílu o Castelliovi a Kalvínovi nad-titulek "Svědomí proti násilí"? - Ať už řešení najdeme či ne, Zweigovy stylově vybroušené a tématicky relevantní povídky přitahují čtenáře dokonce i dnes. - Forma filmu, do které autořii (ženská ruka je zde jako obvykle patrná) nalili svoje ideje a představy mi vyhovovala, film o Stefanu Zweigovi musel být (třeba i virtuálně) natočen, a myslím, že film o něm neřekl tímto poslední slovo... (26.01.2021)

Zaujímavý človek v nezaujímavej životopisnej dráme, kde réžia a scenár neposkytla o tomto spisovateľovi temer nič, len pompézne prezentácie a jeho decentne zakončenú životnú púť. Že popísal hodne zaujímavých románov tu nie je o tvorivosti temer žiadna zmienka čo mal mať výrazne hlbší podnet o jeho ducha osobnosti, zmysluplnosti a možno aj vysvetlenia jeho patového konania. Veľmi plochý až nezáživný filmový príbeh, nehodný Stefana Zweiga. (20.05.2019)

Stefan Zweig patří už od mládí k mým nejoblíbenějším spisovatelům, možná ale právě proto tento film zůstal hluboko za mým očekáváním. O Stefanu Zweigovi samotném, o jeho životě a osobnosti, neprozradil skoro nic, kromě toho, že specifickými filmovými prostředky vykreslil či spíše jen naznačil jakousi jeho špatně zvládanou vykořeněnost v jihoamerické emigraci. Film se zaměřil víc na vykreslení atmosféry, v níž se spisovatel v závěru svého života pohyboval, ale jen okrajově a dle mého i hodně povrchně se dotkl (a možná dokonce ani opravdově nedotkl) jeho niterného vnitřního zápasu způsobeného zklamáním z aktuálního vývoje evropské civilizace. O jeho ohromném humanismu, který jednoznačně vyzařuje z celé jeho tvorby, se divák neměl šanci nic dozvědět, naopak mohl si na závěr udělat o tomto geniálním spisovateli spíš představu jako o jakémsi podivínském a nerozhodném slabochovi. Takový film mu nové čtenáře nejspíš nepřinese, ty stávající ale snad naštěstí ani neodradí. Celé pojetí pak působí zbytečně rozvláčně až nudně, místy dokonce až jako nepatřičná karikatura, například ve scéně nepovedeného a špatně zorganizovaného přijetí starostou jednoho z brazilských městeček. (17.04.2019)

Slavný spisovatel, jehož dílo i myšlenky mají snad co říci, ale, alespoň dle tohoto filmu, žil veskrze nudný život. Ano, z filmu si člověk odnese, že se nechtěl, i přes svůj židovský původ, jednoznečně vyhradit vůči situaci v Hitlerovském Německu a bránil se strčit všechny do jednoho pytle a ano, pomáhal zajišťovat viza, ale to je na film zatraceně málo. Většinou se o tom všem jen mluví, bez využití prostředí, bez využití dramatické vložky, bez překvapení, bez emocí, bez zájmu. Chvílema jsem uvažoval, že i sledovat kynutí těsta by byla větší zábava. Festivaly jsou pro zvláštní typ diváků, mám je rád, ale tohle bylo na mě moc. 30 % (22.10.2017)

Posledné mesiace či pár rokov veľké známeho i neznámeho spisovateľa Stefana Zweiga. Posledné "z vlastnej vôle a s jasnou mysľou". Na film ho treba trocha poznať a určite treba poznať dejinný vývoj, ale keďže ide o druhú svetovú, nie je to nič neznáme. Je zvláštne ako dopadol tento veľký človek, vraj z otupenosti pre chýbajúci domov a žiaľom nad úspechom hitlerovského Nemecka, lenže aj tak to nedáva zmysel. A potom si človek uvedomí, že on aj tak dlhodobo trpel depresívnymi stavmi a k takému koncu by možno viedli čokoľvek. Len jeho ženu ťažko pochopiť. Čin ťažko schváliť, ale viac než film určite pôsobí jeho dielo. Hlavne to posledné, napísané a dopísané pár týždňov pred svojím posledným skutkom. Volá sa Montaigne a svoj osud Zweig v tejto osobnosti spred 400 rokov tak dokonale spája, že je to radosť čítať. Autobiografia jedného aj druhého, spojená v jednom a dávaná do súvislostí historických udalostí 20. a 16. storočia. Ozajstný skvost. (21.02.2024)