Semestr

Hodně svérázný a zajímavý český projekt, který mě docela chytil. Téměř celý příběh Amálie a Damiána se odehrává pouze na obrazovkách počítačů mezi okny jednotlivých aplikací. Svérázná generační výpověď ve které se podle mého většina lidí této generace bez problému najde. Spojení děje s pop-kulturními odkazy a lákavou hudební stránkou funguje skvěle. Jen je škoda, že největší katarzi měl seriál v předposledním díle a poslední díl tak není úplně tou pomyslnou třešínkou na dortu. (13.12.2016)

Semestr je v jistém ohledu až neuvěřitelný. Dává seriálu jako takovému úplně jiný pohled a když se na toto díváte přijde vám, že jste se posunuli hodně někam dál. Spíš je problémem jak moc chaotický to pak ve výsledku je. A navíc... věc, která je na tom asi nejvíc úchylná je ta, že celý seriál je pojatý jako vy byste byl pracovník NSA, co sleduje hlavní hrdiny v akci. Ale to ať si asi každý přebere sám. Největším problémem seriálu poté je to, že nikam nevede. Něco se děje, pak se zjistí, že je to furt jeden a ten samý problém a takhle furt dokola. Lehce depresivní. S tím, že zde není žádné vyvrcholení příběhu. Velice promarněný potenciál. (23.12.2016)

„V Čechách není nikdo, kdo by se uživil tím, že píše o filmech, aniž by neprodával korále.“ Semestr důsledně naplňuje slavnou poučku Marshalla McLuhana „medium is the message“. Moderní komunikační prostředky (de)formují nejen vztahy mezi postavami, ale také jejich vztahování se ke světu „tam venku“. Jde o první český internetový seriál, který dokázal nízký rozpočet a malý štáb proměnit v jednu ze svých hlavních kvalit. Nepůsobí jako výsledek rychlého guerillového natáčení (jako Kancelář Blaník), v rámci vymezeného (virtuálního) prostoru je naopak vyladěný do nejmenšího detailu. Má ujasněnou cílovou diváckou skupinu, které podřizuje obsah, styl i vyprávění, jež jsou na jednu stranu ojediněle sladěné, ale současně mezi nimi vzniká inspirativní pnutí. Zároveň dokáže díky dodržení určitých sitkomových konvencí ve výstavbě dílů, v motivické semknutosti jednotlivých epizod (spojených většinou jedním pojmem z filmové teorie) i epizod mezi sebou (rozpad vztahu, řešení budoucnosti) a v charakterizaci postav udržet i pozornost diváků, kteří se v hrdinech „nenajdou“ (byť zřejmě každý občas zatoužil žít jinde, dělat něco jiného, být někým jiným), v jejich světě se nebudou cítit jako doma a v záplavě popkulturních odkazů občas ztratí orientaci. K nevyzrálejším tuzemským seriálovým počinům Semestr patří pro svou odvahu zradit koncept (a tudíž i diváka), učinit protagonisty z postav, které se často chovají hloupě, sobecky, pokrytecky či přímo odpudivě, pracovat s náznaky tak nenápadnými, že vám napoprvé mnoho z nich unikne (svůj dalekosáhlejší význam má přitom celá řada odboček, sloužících navenek pouze k autentizaci fikčního světa). Z výše nastíněných důvodů se nedomnívám, že je Semestr jednou ze seriálových událostí roku jenom proto, že věrně reflektuje životní situaci určité skupiny lidí. Jednak tuto reflexi provádí s nebývalou invencí, jednak pro něj samotné „nastavení zrcadla“ nepředstavuje cíl. Mnohem podrobněji zde. (15.12.2016)

Formálně progresivní počin, trefně reflektující život a způsob komunikace a myšlení dnešních mileniálů. Šest exkurzí do odosobnělých ploch počítačů je zároveň zdatným cvičením ve vnímavosti, kdy každá epizoda představuje skutečně náročný divácký zážitek, jelikož se na obrazovce odehrává několik akcí najednou. Naprosto skvělý produkt dnešní doby, v němž se odcizení stává módním trendem a zároveň zdrcující vztahovka gradující do smutné reality. (15.01.2017)

Což o to, forma je vskutku neotřelá a moderní. A divák se může cítit jako voyuer, když nahlíží do života pár postav z FB, YT, TW a kdoví čeho ještě. Pár reklam na Stream. Ale celkově mi přijde, že dramatický oblouk nic moc, a když postavím kameru na dvacet minut před počítač mé ženy nebo ségry, uvidím zhruba to samé. Nic, proč by mě to mělo bavit nebo nutit se dál a dál dívat. (03.03.2017)