Nebel im August
Fog in August
Režie:
Kai WesselKamera:
Hagen BogdanskiHudba:
Martin TodsharowHrají:
Sebastian Koch, Ivo Pietzcker, Fritzi Haberlandt, Henriette Confurius, David Bennent, Karl Markovics, Thomas Schubert, Branko Samarovski, Jule Hermann (více)VOD (1)
Obsahy(1)
Jižní Německo, rok 1940. Třináctiletý sirotek Ernst Loss (Ivo Pietzcker) je vzpurný a těžko přizpůsobivý chlapec a všechny náhradní rodiny a nápravná zařízení, kterými doposud prošel, jej označily jako nenapravitelného. Kvůli tomu se ocitá v psychiatrickém sanatoriu. Ernst si brzy uvědomí, že v tomto sanatoriu nejsou děti léčeny, ale pod vedením Dr. Veithausena (Sebastian Koch) postupně a potají zabíjeny pod nacistickým programem s krycím názvem T4. Ernst se rozhodne bojovat s osudem a začne pomáhat ostatním pacientům a zároveň plánovat svůj vlastní útěk, čímž se ocitá ve smrtelném nebezpečí, protože rozhodnutí „kdo bude další" je jen na vedení sanatoria... (Bohemia MP)
(více)Videa (1)
Recenze (100)
Historický úplne presný film "Hmla v auguste" je adaptáciou rovnomenného románu Roberta Domesa. Dráma je skutočným príbehom Ernsta Lossa o doposiaľ zanedbávanej etape z obdobia Tretej ríše. Ide o akciu T4 (Aktion T4), tajný program vyvražďovania postihnutých ľudí v nacistickom Nemecku, založený na tzv. rasovej hygiene. T4 je skrátka berlínskej adresy, kde sídlili nacisti zodpovední za tento program (Tiergartenstraße 4). Ernst Lossa sa radil medzi cigánov Jenišov. Išlo o bielych cigánov s typickým kočovným spôsobom života a v priebehu 2. svetovej vojny sa práve Jenišovia žijúci na území nacistického Nemecka stali obeťami rasového výskumu a väčšina z nich boli odoslaní do koncentračných táborov. Ernst Lossa sa narodil 1. novembra 1929 a posledných 11 rokov svojho života trávil izolovaný od rodičov aj súrodencov. Namiesto lásky a bezpečia sa mu dostávalo len nenávisti a opovrhovania a v takomto prostredí sa formovala jeho osobnosť, najskôr v detskom domove v Augsburgu, potom od 20.4.1942 v psychiatrickej liečebni v Kaufbeurene, kde bol dňa 9.8.1944 zavraždený po podaní dvoch injekcii morfinu ako antisociálny a neformovateľný chlapec v rámci nacistického programu eutanázie. Nedožil sa ani 15 rokov, jeho rodičia už taktiež nežili, matka zomrela na TBC v roku 1933 a otec na infarkt v koncentračnom tábore Flossenbürg ako 35 ročný. Po vojne za takmer 2000 prípadov eutanázie v psychiatrickej liečebni Kaufbeurene a jej pobočke Irsee boli hlavní vinníci potrestaní. Lekár Valentin Faltlhauser za podnecovanie k vraždám odsúdený na 3 roky väzenia (v internačnom tábore USA bol zadržaný 16 mesiacov, zbytok trestu neodsedel), sestra Paulina Kneissler bola odsúdená na 4 roky väzenia za spoluúčasť na 200 vraždách v rámci nacistickej eutanázie (odsedela iba 1 rok) a hlavný vinník Walter Schultze odsúdený za spoluúčasť na 380 vraždách na 4 roky väzenia. Doporučujem k tejto téme pozrieť Hitlerovi lekári: Vražedné reformy, 2003. ()
Máme plné ústavy nemocných? Jsou zátěží pro státní pokladnu a genetiku naší čisté rasy. Pomůžeme jim jen tím, že je z jejich utrpení vysvobodíme. Dávka barbiturátů to jistí. Pečlivě to naplánujeme a zaevidujeme. 200 tisíc lidí. Je těžké být Němcem a vyrovnávat se s historií svého národa. Nezávidím jim to. Ale makají na tom. Zároveň varování i pro dnešek, abychom nesklouzávali k rychlým řešením. 80% ()
Ufff! Tak to byl něco opravdu strašného ! Jako člověk zajímající se hodně o válku jsem už o ,,rasové očistě'' formou euthanasie zdravotně postižených či mentálně zaostalých v rámci akce T4 lecos četl. Jedna věc je číst si názvy měst se sanatorii což nebylo nic jiného než skutečné hororové zámky hrůzy (Hadamar atd..), kde byli likvidováni ti nejmenší a nejbezbrannější než tato místa zastoupily koncentráky v Polsku. Vraždění dětí a nemocných či tělesně a mentálně postižených z ekonomických a rasových důvodů je obzvláště odporné a opovrženíhodné. Druhá věc je však sledovat konkrétní příběhy konkrétních lidí a dětí! Tady navíc nepomáhá, ale ono je to jen jako - je to film, protože člověk dobře ví, že skutečnost byla ještě děsivější. Již je to delší čas, kdy jsem četl jednu archeologickou knihu věnující se rituálním pohřbům a tam jsem narazil na zajímovou věc - zajímavý pohřeb .-) !. Bylo to myslím kdesi ve Francii, kde archeologové našli ostatky jedince tuším z doby kamenné, který byl rituálně pohřben. Na tom by nebylo nic zajímavého, koneckonců, tyto nálezy jsou čas od času běžné, ale zajímavá byla ta kostra. Pohřbený jedinec utrpěl nějaké velmi těžké zranění. To samo však nebylo příčinou jeho smrti, která nastala až o mnoho let později. Dotyčný měl zranění zhojená a i když musel být skoro nepohyblivý, přežil. Nejbližší, tlupa, říkejme jim jakkoliv se o něj starali. Krmili jej, léčili a zřejmě i nosili. A právě tam někde začíná to naše lidství, které nás odděluje od zvířat a neúprosných zákonů přírody. Soucit, potřeba pomáhat slabším, nemocným, bezbranným... O to více je šokující, že velmi vyspělý národ už na začátku třicátých let sešel z céto cesty a začal se chovat opravdu zrůdným způsobem. Už dlouho se mi nestalo abych po celou dobu sledování nějakého filmu měl ,,knedlík v krku'' a na prsou těžký kámen. Myslím, že ve větě mladé sestry vedoucímu lékaři: ,, Potřebuji malinovku, protože děti odmítají přijímat barbituráty'' je obsaženo vše. Ta bezcitnost, efektivnost, anonymnost, touha vyhovět rasově zvrhlým experimentům... Od mlaďounké zdravotní sestry na dětském oddělení bych čekal opravdu něco jiného než takovouto ,,spolehlivost''. Když se netrávilo, vraždilo se hladem. Na některých chovancích se prováděly lékařské pokusy mající za úkol zjistit příčiny demence, epilepsie, zkoušely se očkovat viry a bakterie.. atd... Stovky mozků z pitvaných těl bylo odváženo předním patologům Německa, kteří se neptali odkud biologický materiál pochází... Opravdu strašné. Musím před dnešními Němci hluboce smeknout, když se pouští do takovéto látky, jistě jim historicky značně nepříjemné a přitom zde podané s naprostou hrůzností bez jakýchkoliv příkras. Jsou tendence jak plyne čas, že různé národy rádi ,,zapomínají'' na své hříšky a pokud něco točí z těch časů pak jsou to hrdinské filmy s často zkreslenou nebo dokonce záměrně zdeformovanou historickou skutečností. Zde nikoliv a za to dávám o tu hvězdu navíc. Opravdu mne to zasáhlo, tenhle film hned tak nerozdýcháte. Herecké výkony byly vynikající, zejména u dětí. Je nutno točit tyto filmy, je nutno je pouštět ve školách. Nejsou totiž je pro ty, kdo se o látku zajímají. Jsou památníky milionů zavražděných a jsou také vztyčeným prstem, kdyby zase někdy někdo přišel a chtěl tvořit rasově čistou zrůdu, bez špetky lidství. * * * * * () (méně) (více)
Program T4 je dostatečně známý i dostatečně zmapovaný, ale on je docela rozdíl si o tom něco přečíst a pak se na to podívat, ačkoliv se jedná "jen" o film. Teprve pak na člověka dolehne ta šílenost nacistického počínání a to jsem toho názoru, že tady byli Němci ještě střídmí. Předně je třeba říct, že to bylo od všech zúčastněných úžasně zahrané, což platí především pro dětské herce. Díky tomu si k pacientům divák za krátkou dobu vybuduje vazbu a pak dost těžce nese její násilné zpřetrhání. Navíc to Wessel podává tak, že to nezavání citovým vydíráním. Sebastian Koch jako ředitel ústavu pak byl přesně tím správně zvráceným bastardem, který v jednu chvíli s dětmi dováděl a vzápětí je škrtnutím pera poslal na smrt. Bavila mě i krátce zmíněná církevní linka, která navozovala otázku, zda mají být představitelé kléru či řádů přítomni v ústavech i přesto, že vědí, co se tam děje. Tohle téma by si zasloužilo samostatný film. No a závěrečné titulky ukázaly, že svět začal bláznit už krátce po válce a nejde jen o směšné tresty pro lékaře a sestry. Další film, který je tak moc dobrý, že už ho nechci nikdy vidět. 90% ()
Mrazivé memento 200 000 nacistických obetí eutanázie v sanatóriach Tretej ríše. Film, po ktorom nikomu nebude ľahko, ale ktorý je potrebný, aj keby len ako pamiatka všetkých tých nešťastníkov. Že bol vybratý konkrétny skutočný príbeh jedného z nich, HMLE v AUGUSTE dodáva na sile, ale zároveň uberá na pochopení prístupu mnohých tých lekárov a riaditeľov ústavov, skutočne presvedčených, aspoň zo začiatku, že robia službu nielen spoločnosti, ale aj postihnutým samotným, a neskôr, keď sa to už definitívne zvrhávalo na vyhladzovanie, zasa neschopných uvedomiť si, že už stratili nielen lekárske zábrany, ale aj elementárnu ľudskosť. Filmovo stvárnený postupný vnútorný prerod psychológie jednotlivca, ktorý zložil Hippokratovu prísahu a chcel pomáhať, no stal sa neho ten najhorší vraždiaci netvor, by ma osobne zaujímal viac. Sebastian Koch so svojou charizmou a hereckým umením tu robí čo môže, aby ho ukázal, film sa však zameriava na komplexnejší dojímavý obrázok a navyše sa odohráva takmer na konci druhej svetovej vojny, kedy to všetko musela byť už iba pretvárka a/alebo šialenstvo. ()
Galerie (26)
Photo © StudioCanal Deutschland
Zajímavosti (3)
- Celosvětová premiéra proběhla 14. dubna 2016 na filmovém festivalu Giffoni v Itálii. (ČSFD)
- Film je inspirován skutečnými událostmi. (Nathaniell)
- Natáčelo se v Mnichově (Německu) a ve Vídni (Rakousku). (ČSFD)
Související novinky
Egon Schiele, Anne Franková
Bezmála čtyři desítky filmů od historických dramat, přes thrillery, žánrové a artové filmy až po komedie nabídne již příští týden festival DAS FILMFEST. Přehlídka německojazyčných filmů odstartuje ve… (více)
Reklama