Mlha v srpnu

Neobyčejně těžký a naléhavý film... Sice jsem se při sledování nemohl zbavit pocitu, že by se z dané tématiky dalo vytěžit více, ale absolutorium si zaslouží celkový casting a hlavně práce s autentickými mentálně retardovanými naturščiky...stejně jako obdivuhodná práce s dětskými herci...víc autentické herecké obsazení už nešlo... (14.04.2017)

Děti, podává se malinová šťávička! Oblíbený dětský nápoj je tentokrát obohacený o barbituráty a ředitel psychiatrického ústavu (Sebastian Koch) má pro tento speciální úkol na redukci postižených jedinců za 2. světové války svého Anděla smrti, sličnou zdravotní sestru (Henriette Confurius). Uprostřed zrůdného dění se ocitá třináctiletý sirotek (Ivo Pietzcker), kterého sem dostala jeho dosavadní vzpurnost a totální nepřizpůsobivost. V prvé řadě se jedná o citlivé téma, u kterého se nabízely dva způsoby zpracování. Buď to bude drasticky pojatý film, u kterého divák bude odvracet zrak, nebo to bude spíše psychologická sonda za zdi jednoho ústavu. A volba padla na psychologický film. Neutěšené prostředí ústavu smrti je opravdu bezchybně zvoleno a vyvedeno a stejně  tak i chovanci ústavu jsou dokonalí. A přece jen ta drastičnost filmu v určitých fázích chybí. Jsme sice svědky nějaké té pitvy, nikterak detailní, sličná zdravotní sestra s líbezným výrazem ve tváři chladnokrevně podává svým stanoveným obětem jedy a ředitel postupně odškrtává jmenné položky ze svého dlouhého seznamu pacientů, dál už si ale film zajít netroufne. Dvouhodinový film obsahuje rovněž i nějakou tu zdlouhavou scénu, také je k vidění hvězdný Karl Markovics. Emoční křivku režisér Kai Wessel uměl nastavit solidně. Nahrává mu prostředí i precizní herecké výkony. A nemálo scén tak utkví v paměti. I tak jeho režie inklinuje ke kvalitně odvedenému televiznímu filmu, což není žádné překvapení, neboť má na svém tvůrčím kontě pěknou řádku televizních počinů. Zajímavé a znepokojivé téma určitě nabourává ráz válečné tvorby, takže velkým plusem je to, jak se snaží vymykat a nenechat diváky v jejich komfortní zóně. 7/10 (11.04.2023)

Program rasovej hygieny zahŕňal likvidáciu mentálne i fyzicky postihnutých degenerátov. Aby bolo zabránené ich množeniu. Aby sa ušetrilo na zdravotnej starostlivosti o nich. Nebola to prevratne nová myšlienka nacistov. Dejinami sa tiahne prinajmenej od sparťanských čias. Nacistom sa odhadom podarilo takto zlikvidovať 200 až 250 tisíc ľudí. Konvenčne nakrútený film ukazuje na veľmi nekonvenčné praktiky v jednom z týchto "liečebných" zariadení, kde sa zhodou okolností ocitne zdravý chlapec, s rebelským správaním a nevhodným pôvodom. Postupne odhaľuje maskované likvidačné praktiky personálu a vedenia zariadenia. Rozvíja myšlienky na útek z milosrdne sa tváriaceho pekla. Okrem trefného upozornenia na vskutku anjelsky vykonávané akty vraždenia z dôvodu choroby detí, či už vyhladovaním, injekciou proti bolesti alebo chutným sirupom film upozorňuje i na jednu menej známu rasovú diskrimináciu z čias nadvlády nacizmu. Chlapec - hlavná postava totiž patril k národnosti Jenišov. Jeniši/Jenišovia sú etnograficko/národnostná/sociálna skupina prevažne zo Západnej Európy, žijúca kočovným spôsobom života, s vlastným jazykom a zvykmi. Majú keltsko-židovský pôvod, niekedy sa označujú ako "bieli cigáni". Za Hitlerovej vlády, podobne ako Cigáni, boli vystavení systematickému holokaustu. Žijú v okolí rieky Rýn a priľahlých štátoch (Švajčiarsko, Nemecko, Rakúsko, Francúzsko, Luxembursko). Dodnes im štatút národnosti priznalo len Švajčiarsko. (12.02.2021)

"Nemecký národ musí byť oslobodený (musí sa zbaviť ) od dedičných chorôb, menejcenných, duševne chorých, mrzákov, invalidov ... ale aj bezprizorných, povaľačov, neprispôsobivých....ľudí " . A toto trvalo ešte 45 dní po kapitulácii Nemecka. :( Silný a zároveň smutný príbeh . Mimochodom s výrazom biely cigáň = jeniš .. som sa až v tomto filme stretol prvý krát. (28.04.2017)

Máme plné ústavy nemocných? Jsou zátěží pro státní pokladnu a genetiku naší čisté rasy. Pomůžeme jim jen tím, že je z jejich utrpení vysvobodíme. Dávka barbiturátů to jistí. Pečlivě to naplánujeme a zaevidujeme. 200 tisíc lidí. Je těžké být Němcem a vyrovnávat se s historií svého národa. Nezávidím jim to. Ale makají na tom. Zároveň varování i pro dnešek, abychom nesklouzávali k rychlým řešením. 80% (13.01.2018)