Happy End

Taxom si dlho myslel, ze poslednym filmom Trintignanta /Muz a Zena, I Sovversivi 1962/ bude to svinstvo pre filmove teoretiky Laska 2012. Ale ne, ne Michael haneke /Funny Games 1997/ sa pochlapil a natocil vybornu spolocensku konzervacku z rodiny, ktora patri do vyssich spolocenskych vrstiev EU. vyjde najavo aj jedno tajomstvo - a ja som tusil ze daco visi vo vzduchu. 80 % (06.10.2020)

Je obdivuhodné, jaký trendový způsob filmového vyprávění Michael Haneke ve svém požehnaném věku zvolil, aby dosáhl kýženého výsledku. I díky tomu se mu povedlo natočit snímek vypovídající hodně o stavu moderní společnosti, která se pomaloučku polehoučku rozkládá. Jestli má být rodina základem státu, tak si přiznejme, že ten rozklad se za současné situace zdá v mnoha ohledech neodvratný. Hanekeho zžíravě cynický pohled na svět dosahuje maximální intenzity v samotném závěru a to nejen v souvislosti s názvem filmu. (80%) (30.05.2021)

[MFFKV - 2017] S Hanekem si moc nerozumíme a tak jsem k jeho novému dílu přistupoval hodně obezřetně. Fakt, že jeho filmy nejsou jednoduché na sledování, je mi velice dobře známý. Haneke cvičí diváka k pečlivému sledování a objevování souvislostí, které nejsou řečeny tzv. na plnou hubu a trošku se snaží motivovat diváka, aby si v tom našel něco svého. Nutno říci, že snahu Haneke nijak neodměňuje a servíruje hodně sterilní rodinné drama, které má sice několik slibných nápadů, ale netvoří nějaký zajímavější celek. Zároveň Haneke tak trošku podrývá svou tvorbu určenou pro náročného diváka, když se do filmu snaží vměstnat co nejvíc aktuálně zajímavých témat. Viz mladá generace (youtubeři) a samozřejmě uprchlíky. Nutno říci, že jsem měl větší očekávání a překvapil mě fakt, že během projekce opustilo sál poměrně dost diváků. (27.07.2017)

Chladný Haneke. Tentokrát neodrovnává emocionálně, ani filmovou optikou (zejména jeho statickou kamerou). Nečekejte Bílou stuhu, ani Amour. A určitě ne zdrcující počátky Sedmého kontinentu a Bennyho Videa. Haneke je tentokrát vztahový, konverzační, kritizující dnešní společnosti a pohledu na moderní žití. Chladné, bezmyšlenkové. [MFF Cinematik, 2017] (17.09.2017)

Že nám budú najsympatickejšie postavy celého filmu tá najmladšia a ten najstarší, bol nesporne Hanekeho zámer. "To" všetko medzi nimi, teda okrem imigrantského služobníctva, sú ľudia, s ktorými by ste aj napriek ich postaveniu a materiálnemu zabezpečeniu radšej nemenili. Haneke sa zameriava na rôzne telesné zranenia, prostredníctvom ktorých sa nám snaží priblížiť zranenia duší svojich postáv, či zranenia na ich dušiach. Čo nie je to isté. A každý má jedno aj druhé. Haneke na rozdiel od záveru Caché dialógy, ktoré prebiehajú mimo našich uší ale pred našimi očami, nakoniec vysvetlí a najmä Trintignatove vyjednávanie s miestnou migrantskou komunitou sa ukáže po zaradení si do kontextu po čase ako veľmi vtipné. (03.11.2017)