Toman

Nemám veľmi rád špionážne filmy alebo filmy s agentami na jednej alebo druhej strane počas studenej vojny. Ale toto ma celkom bavilo. Do veľkej miery to ale bolo hercom, ktorý to svoju úlohu zvládol dokonale. A bolo zaujímavé sledovať, ako boli osudy niektorých ľudí zložité, spletité a plné ťažkých zvratov a nečakaných životných cestičiek. Nadpriemer. 75/100 (19.09.2023)

TOMAN má všecko, co podstatné části historického záběru v polistopadové tvorbě hraného filmu chybí až bolestně. Péči historické realitě, kvalitu scénáře, důslednost režie a přesvědčivost historického dokumentu. V záplavě braku je to oáza dokonalosti. Je pochopitelné, že pravdivé je často nahrazováno pravděpodobným; to však patří do rysu žánru. Historická, avšak toporná pravdivost zakládá nudný a nikým nesledovaný příběh. Ondřeji Trojanovi se naštěstí podařil dokonalý opak. Ano, tak probíhala sovětizace Československa a brutální znásilnění jeho demokracie. Včetně těch fekálních defraudačních a šmelinářských momentů. Úspěchu napomohlo i herecké obsazení. Jiří Macháček, Kristýna Boková, Táňa Pauhofová i Jaroslav Plesl odvedli vynikající práci a dotvořili dokonale autorský záměr. Naopak slabý a neživotný byl představitel Klementa Gottwalda; ideální by byl býval Jiří Štěpnička. (24.02.2022)

Silné téma, mizerná filmařina. Ten úvod, prvních asi dvacet+ minut, vypadá jak rozhlasová hra mixnutá komiksem. Postavy na plátně deklamují životopisná data, fakta, údaje, které nestíhám pobrat, aby se pak začalo objevovat množství dalších postav, označených jako v komiksu vždy popiskem. Až se mi u anglické služebné chtělo zvolat, jak to, že u ní není popiska, kdo to je? Popisky má všechno - který je měsíc, pokud bychom to třeba podle sněžení sami neodhadli, který je rok, že jsme v Praze, že se díváme na pohřeb Jana Masaryka... Vypadá to celé jako komiksové leporelo o tehdejší době. Hodně se využívají dobové záběry, případně Macháček alias Toman se veze jednou v Tatrovce po mostě směrem ku Hradu, a v dalším záběru od Hradu. Jinak převažují interiérové scény, takže film spíše připomíná televizní dvouapůlhodinovou inscenaci. Výprava je sice velmi dobrá, ale někdy si tvůrci moc námahy nedali a třeba ložnice ve vile Tomanových vypadá nemlich stejně jako ložnice, když ještě bydleli v malém bytě. Všechny tyto berličky a filmařské nedokonalosti nabourávají jakoukoliv možnost soustředění se na příběh. I když, ono to žádný příběh nemá. Přestože jsme postavami ve filmu zcela zahlceni, nevíme o nich nic. Tomanova sestra se například příhodně mihne, jen když je to potřeba. Přestože Toman spoustu lidí v podstatě vydírá, ti s ním rádi chodí na večírky a debatují. Celé čtyři pětiny filmu pak sledujeme sled scének, u nichž je sice popiska s datací, ale je to jedno, kdyby se ta z března odehrála v dubnu, návaznost bude stejná. Přestože se zdá, že má Toman rozjetou širokou mafiánskou síť a všude možně spolupracovníky, ve výsledku vidíme jen, že občas zajde za jedním židovským překupníkem a párkrát využije nějakého důstojníka k převozu diplomatického lupu. Spoustu věcí se člověk dohaduje - drží ho nad vodou, protože skutečně potřebují věci, které on šmelí? Nebo proto, že na každého něco ví? A jak se k těm informacím dostává? Jaké má styky se zahraničím? Jak to, že on mluví perfektně česky, a manželka ne, přičemž mají pocházet z podobných oblastí? Otázek se každou chvíli vynoří spousta. Film tak v podstatě dělají (a na nich stojí a padá) závěrečné titulky (sic!), které uvedou většinou známé mrazivé souvislosti k již viděnému. Mimochodem, kdyby se to celé soustředilo na židy v komunistické straně a jejich aktivity (a že jich bylo!), ne jen na jednoho člověka, jakoby jiných židů ani nebylo, možná by to mělo zajímavější feeling. Což je další paradox tohoto filmu - on je totiž současně protižidovský i prožidovský. I když ten konec trochu dělá dojem, že si chceme vyrobit vlastního Schindlera i s jeho negativními vlastnostmi. Navíc skutečně silné a dramaticky obsažné historické vrcholy (únor 48, smrt Jana Masaryka) jsou ve filmu podány zcela nedramaticky a selankovitě, jako by o nic nešlo. (03.12.2018)

Zdeněk Z. Toman je osobností poválečných dějin v Československu, o kterém například zmínka na školních hodinách dějepisu obecně nezazní. Osobně mi až do vzniku tohoto filmu o tomto člověku nebylo nic známo. Přesto pouhý výsek z jeho pestrého života vystačil na dvou a půl hodinový výpravný historický film, na kterém krásné zůstává jenom to zpracování a možná ještě tak retro atmosféra starých hotelů. Nicméně politické zákulisí prvních čtyř poválečných let, činů a zločinů (nejen) šéfa rozvědky, než došlo k onomu (ne)slavnému únorovému převratu, rozehrává mezi Tomanem a jeho spolupracovníky silné pohnuté drama, které mně na začátku chytilo a ani navzdory mnoha zdánlivě nudným politickým dialogům nepustilo. Vzhledem k závěrečnému vyvrcholení s osudovým útěkem, které bylo proti zákonu hned v několika směrech a povedlo se jistě i díky štěstí a náhodě, by bylo možné Tomana označit za vynikající napínavý thriller, kdyby nebyl natočen podle skutečných událostí. Ještě jedna paradoxní pointa přichází v doslovném komentáři, zejména zjištění, jak takový negativní (dobrá, tedy kontroverzní) muž mohl i kladně přispět k vývoji společenské situaci zcela v jiných koutech Země (Izrael), odkud se mu dostalo na dálku přestížní pocty. . . . Ondřej Trojan nepatří k režisérům, kteří točí jeden film za druhým jako na běžícím páse, ale náměty z národní minulosti, které si vybral (zatím) pro tři výrazné české filmy tohoto století, dotáhl pokaždé (a v rámci odlišného žánrového ladění) do vynikající podoby. Odcházel jsem tehdy z kina docela zdrcen z toho, co vše se v naší bývalé krajině dělo, ale současně obohatěn z filmu jako takového a nadchnut i hereckými výkony (z nichž mě zejména Jiří Macháček v hlavní roli velice příjemně překvapil). (90%) [Kino CineMax, Košice] (31.10.2018)

Já se také připojím k těm nadšeným divákům. Film se mi líbil od A-Z, nemám jediné výtky. Příběh Tomana je skutečně velmi zajímavý a zasloužil si zpracovat. Režie, kamera, hudba, střih, kostýmy, scénář vše je precizně odvedeno, přičemž se v tom parádním řemeslném provedení neztratil příběh (což se v nových českých filmech někdy stává). K hercům: Jirka Macháček naprosto přesný, Kateřina Winterová vynikající (!), Petr Vaněk parádně zazářil a zbytek? Každý jeden mě bavil a zaujal. Trefně znázorněná sebranka "čůráčích hlav" byla doslova na blití a nad příběhem samotným budu ještě dlouho přemýšlet... A samozřejmě dohledávat informace, protože chápu, že i kdyby měl tento film dalších pět částí, stejně by se do něj vše zajímavé nevešlo... Lvy přeji a doufám, že jich bude požehnaně. (18.10.2018)