Trvalá dovolená

Allieho nezaujíma podobne ako mladého riaditeľa Skinnera nič iné, ako načesané háro. Prečo nie. Učešete sa, poflákate po okolí, navštívite mamu v blázninci, občas s niekým niečo prekecnete a lážo plážo sa opäť vrátite domov. Alebo žeby nie? Allie asi nebude Jarmuschova verzia samého seba, pretože ten celý život namiesto permanentnej dovolenky tvrdo maká. Film sa aj napriek drsnému prostrediu a nie zrovna postavám ako z katalógu príjemne pozerá. (20.01.2017)

To je presne ten typ filmu, ktorý sa mi ťažko hodnotí. A viem si predstaviť, že by sa mi oveľa viac páčil, ak by mal o trochu viac dynamiky a menej dejového podivínstva (alebo mi kludne postaci len viac tej dynamiky). Jarmusch v zásade točí úvahy (a kadečo iné), ale tie úvahy ma bavia najviac. Páči sa mi ako dokáže na malom priestore ponúknuť úchvatné divácke zážitky (napr. Káva a cigarety, Dead man, Noc na zemi..). Tentokrát ma Allieho bezcielny trip nebavil. Pobavil ma akurát tak jeho fantasmagorický výzor a tí vyšinutí ľudia, ktorých stretáva, no ako celok to bola neskutočná nuda. (24.09.2008)

Kdysi sem napsal, že režisér se filmem odhaluje a ukazuje kus sebe, že je to exhibice, svlíkání. To je pravda, ale taky divák má s filmem cosi společného. Film nám ukazuje zrcadlo a nedává nám sice odpovědi, ale spíše otázky, což je traumatizující, nicméně podnětný, jde tu taky o svlíkání, ale ptáme se, co je to pod tím oblečením, neukazujeme to. A já tvrdím, že část mě je Jim Jarmusch. Nelze se ztotožňovat s jedinou osobou ve filmu, Jim ani nikdo jiný, kdo točí skutečný filmy, se nevkládá pouze do hlavního hrdiny, ale do všech, i do kulis, hudby, střihu. Ve vtipu o Dopplerově jevu je všechno. (28.12.2010)

Na film jsem se podíval jen z toho důvodu, že se jedná o debut Jima Jarmusche. A upřímně je to debut poněkud slabý. Film má nejspíš zachycovat pocity mladých lidí, kteří nemají pocit, že někam patří a stále se snaží najít místo, ve kterém by našli domov. To je ale v Trvalé dovolené aspoň z mého pohledu zpracováno dost nezajímavě. Během celého filmu sledujeme tuláka Allieho, ke kterému je bohužel těžké mít nějaké sympatie, protože jeho charakter je tu popsán opravdu jednoduše, jelikož má být pouze a jen ztělesněním určité skupiny lidí. O jeho individualitě tu nemůže být řeč. A právě v případě, kdy celý film sledujeme jedinou postavu, která ale není zajímavá ani vlastně nic nedělá, nastupuje spíš nuda než aspoň průměrný filmový zážitek. (02.04.2018)

Jarmusch se Trvalou dovolenou vymezuje vůči tradičním americkým hodnotám jako je touha usadit se, založit rodinu, najít si práci, mít auto, atd. Tím určitě odkazuje na beat generation, rozdíl je ale v tom, že tyto hodnoty neodsuzuje, stejně tak nekritizuje ani alternativní bytí mladého hrdiny. Film spíš zobrazuje neukotvenost v dnešní době. Allie nemá rodinu (v tradičním slova smyslu), neztotožňuje se s americkým snem, který mu připadá "prázdný". Proto se toulá, nepracuje, klidně ukradne auto, jde o vzdor vůči establishmentu. Ale jeho život je stejně nihilistický, jako ten, proti kterému se vymezuje. Kromě tradičního pojetí společnosti se Trvalá dovolená odklání také od klasicky vyprávěného příběhu. Spíše než k nějakému konečnému rozřešení směřuje film k poznání hlavního hrdiny, zrcadlícího se v příbězích, které si vypráví s cizími lidmi na potkání. Např. ten o saxofonistovi, který se musel neustále stěhovat, protože nikde nebyl pochopený. Konec není definitivní, jakoby to celé byl jen nepatrný výřez ze života. Jistě však hrdinu čeká poznání, že je to všude prakticky stejné, čemuž napovídá i scéna v přistavišti před odjezdem do Paříže. Allie se potká s hochem, který míří opačným směrem. Oba mají k cestě tytéž důvody, oba hledají nové útočiště jen proto, aby se pak znovu vydali... na cestu. (23.06.2009)