Pěkně blbě

The Big Sick je komedie ze života a na to prostě lidi slyší. Neříkám, že je to špatně, ale v tomto případě to nevidím tak horké a myslím, že v podobném duchu jsme viděli už i lepší. Humor je zde fajn, měl by sednout každému, postava Kumaila je extrémně sympatická a dobře napsaná. Stejně pocity už nemám z postavy Zoe Kazan, o které bych mohla říct totální antonyma. Ta holka mi prostě neseděla vzhledem, chováním ani humorem. Její rodiče patřily k těm lepším faktorům. Celkově mají v tomto příběhu velké slovo vedlejší postavy, které se zde starají o komiku. Malým vroubkem tu byla podle mě taky stopáž a příběh byl v podstatě pořád to samé dokola. Chápu, že se to někomu může líbit moc, za mě tři a čtvrt hvězdy. (18.06.2018)

Nadšené ohlasy ze Sundance hlásaly, že tu máme pomalu komedii roku, avšak zázrak se nekoná - Pěkně blbě je úplně standardní nezávislá romantická komedie, jakých existují desítky až stovky. Dokonce je i jen průměrně vtipná. Od ostatních se však odlišuje pákistánskou tématikou a roztomilým způsobem vzniku, což se jí dá rozhodně připsat k dobru, stejně jako ne úplně obvyklé motivy matčina odstřihnutí syna od rodiny pro nedodržování kulturních tradic, vtipů o muslimských teroristech a možné metaforické interpretace o smrtelných následcích lži mezi dvěma partnery. (24.06.2017)

Na plný počet to po pravde nebude. Nie som odrovnaný. Na druhej strane môžem povedať, že The Big Sick predstavuje tak jednoduchú a zároveň originálne podanú drámu plnú životných strastí i krás, že po zhliadnutí zostáva človeku v srdci naozaj nečakane silná pohoda. A to pritom nešlo o žiaden prvoplánovaný happy end. (03.01.2018)

Semi-autobiografická lovestory amerického komika Kumaila Nanjianiho je spletencem žánrů, motivů a kvalit. I když v popředí stojí jeho romance s Emily (Zoe Kazanová), nejupřímnější komedie vychází z okamžiků, kdy se řeší Kumailův etnický původ a tradice. Neočekávejte ale záchvaty smíchu, Pěkně blbě totiž zakládá hlavně na humoru, který vychází z toho, že se postavy dostaly do trapné situace a teď ji mlčky, s tupým výrazem řeší. Ve své podstatě je to takový Master of None ve filmu, jen možná ještě o něco realističtější, ale zároveň možná až příliš natahovaný. (02.07.2017)

To tu zase máme ale kamingautů! A je úplně jedno, jestli jste se svými třemi a více hvězdami přiznali k tomu, že jste nevkusný přecitlivělý bukanýr, Rytmem života stylově vytříbená, enormně tlustá stará panna nebo zkurvený sluníčkář, co viděl nepohádkového muslimáka leda tak na propagačních letácích Sorošovy nadace, neúnavně jej nutící brojit za světlé asimilační zítřky plné burek, mešit a halalem týraného masa. Tohle je naprosto trapná, nudná a tupě užvaněná pičovina, romantická asi jako srací porno a vtipná jako vyhřezlá pupeční kýla o tom, jaxi odporná bezbradá kráva ze zoufalství narazila slizkého pakistánského cigoše, protože jinak by na ni nikdo nevlez ani v neoprénu a ve svářečské kukle. Všichni se tam chovají jako naprostí kokoti v nejlepších intencích zdegenerované americké kosmopolitní multikulti dekadence a ten Mižigar je tak strašně kůl, že ani trochu nepřipomíná onen vžitý a z devadesáti procent zcela odpovídající archetyp vyrachtané výbušné hadrové hlavy s kulturním nadhledem na úrovní 16. století, permanentně potěžkávající šutr ke kamenování a apriori považující jakoukoliv kikinu jen za ovci, která umí vařit a nedá se při šukání držet za srst. Ve skutečné skutečnosti je to ale samozřejmě úplně jinak, jsou úžasní, při jejich sledování cítíte žužu lomatické pnutí, vůni kávy, římského kmínu a arabské gumy, přičemž máte neodolatelnou chuť si jednoho hned adoptovat a koupit si s ním společné kupé v Orient expresu. (01.11.2017)