Killing Ground

Mladý pár oslavuje nový rok v lese, u vody, kdesi v nějakém vidlákově, půlnoc zaspí, takže si přetočí hodinky o 5 minut zpět, odpočítávají, dají si pusinku a jdou zase spát - kvalitní silvestr. Potěší originální příběh ve dvou dějových linií, solidně nepříjemná atmosféra a tím to vlastně u mě skončilo. Napětí je zde nulové, na nikom mi nezáleželo, téměř nikdo mi nebyl sympatický, Gore tu není vůbec, scény znásilnění také nebyly ukázány (jsem už v tomhle rozmazlený) a to mimino mi bylo upřímně u prdele. Na Australský lesní hixplo hodně slabé a zítra už si na film ani nevzpomenu. (16.09.2018)

trochuSPOILER: Prolínání se dvou časových rovin je parádní osvěžení na poli nejen hororové tvorby, jen bych to celé nevidění-se ještě trochu protáhl. Dost dobře by například fungovala scéna kdy jde Sam k autu, za ní škobrtá chlapec ale při návratu do stanu ho ještě nenajde, chápu že předchozí prolínání nefungovalo tímto principem, na scéně nikdy nebyla postava ze skupiny A a B zároveň, ale bylo by to zajímavé stupňování způsobu vyprávění. Postavit celý film na tom, že mladej pár tráví čas na místě kde jinou rodinu popravili a kolem pobíhají duchové, které vidí jen divák, tedy bez jakékoli interakce s živým světem, to by bylo za pět. Asi jsem už trochu vyměknul a třeba scéna s plechovkou mi nedělala vůbec dobře. Ale co na plat, beztak je to vydařená věc, magoři nepůsobí jako výsledek redneck kultury, oběti se taky snaží vyhýbat nelogickým krokům poplatným žánru, takže jim můžu beze studu fandit. Zkrátka solidních 88 minut. (03.08.2017)

Za dob Krokodýla Dundeeho byla v australské buši aspoň sranda, dneska se tam na potkání zabíjejí lidi. A hůř natočit už to snad ani nešlo. Film má standardních cca 90 minut, do poloviny se v něm nic neděje, zhruba v půlce se začne cosi dít, pro mě velmi neidentifikovatelné "cosi", kdy vlivem strašlivého střihu a nenávaznosti scén, nebylo o co stát. První utahaná půlka představuje rodinku, milenecký pár a párek primitivních maniakálních lovců vidláků, kteří si všichni dali spicha v divočině. Ti hodní šli kempovat, ti zlí sadisticky vraždit. Na všech prd záleží. Jen málokdo je sympatický a jakkoliv zajímavý. Čtyřčlenná rodinka to už má za sebou, to jsem ale hned nepoznal, že v podstatě sleduji "flashback" s událostmi, kdy už jsou dávno zmasakrováni. respektive ty samé postavy se na scéně objevují souběžně, jen na jiném místě a v jiném čase. Ano, tak příšerně nepřehledně to bylo vystavěno. A na scéně zůstal jen milostný pár, který zmasakrované táborníky najde, a zbývající čtvrthodinku se musí utkat s těmi ukrutně nehodnými pány. Finále se komplet odehrává ve tmě, ne ve tmě, kdy bezpečně ještě poznáte kdo je kdo, ale fakt v černočerné tmě, co by se dala krájet, takže píču bylo vidět. Z herců zapůsobil jen zlověstný Aaron Pedersen, ale film ho následně necitlivě vyřadil, tak už nezbyl nikdo pořádný. Střih, scénář a režie, nic z toho nefungovalo. Nuda, nulové napětí nulové gore, bez jiskry. Potenciál by možná byl, film by potřeboval dostat pořádnou fazonu. Tenhle slaboučce inscenovaný a nedomrlý mix survivalu a exploitationu na mě žádný kvalitní a zajímavý dojem neudělal. 2/10 (16.12.2017)

Co k tomu říct. Je to takové snaživé béčko, které má trochu netradiční osnovu, co se týče kompozice děje. Postavy jsou představovány postupně během časového prolínání a přesto, že vám vše zapadne, asi nebude každý zcela spokojen. A to asi hlavně kvůli malému množství gore. Je tam v podstatě jen jedna zvrácená scéna s plechovkami, jinak se drží rejža ve značný míře u země. (04.09.2017)

Náročný hororový divák, kterému povrchní australské survivaly z dílny Grega McLeana nemají co nabídnout, může konečně zbystřit, jelikož Killing Ground zcela odmítá převládající subžánrové postupy. Nelineární narace se dvěmi časovými rovinami a jejich pozvolným prostorovým překrýváním výrazně napomohla rozvinout přítomné napětí. Režisér Damien Power se však prezentoval i jako znamenitý scénárista a obohacuje příběh o nevídanou míru psychologického realismu, kdy se zaměřuje na vnitřní pochody postav, jejich morálku či výčitky svědomí. Úvod naštěstí není uspěchán, takže se o postavách dozvíme dostatek informací na to, abychom si je oblíbili a záleželo nám na jejich osudu. Ze snímku vyzařuje opravdovost, divák je konfrontován s autentickou skutečností, což zásadně umocní jeho výsledný prožitek. Přítomné násilí překvapí svou syrovostí a sugestivností některých scén, jako například u implikovaného znásilnění. Během projekce hororu Killing Ground jsem pociťoval hluboké znepokojení, které si místy prorazilo cestu až do mých kostí. Jakožto zdejší hororový expert takovému intenzivnímu prožívání čelím opravdu málokdy, a proto snímku zcela po zásluze uděluji slabších pět hvězd a autoritativně ho označuji za jeden z nejlepších hororů roku 2016. (25.07.2017)