Valerie a týden divů

Jedna nudná surreálná scéna střídá druhou, postava Orlíka na facku, otravné přeskakování v prostoru. Zkrátka nevidím nic uchvacujícího na kapičkách krve na sedmikrásce nebo na sklepních interiérech potažených pavučinami, případně extrémně namaskovaných hercích. A závěreční odhalování vzájemných vztahů je směšné. Utrpení. (23.03.2007)

Hodně šílený surrealistický film, ze kterého mám podivné pocity, kdykoliv si na něj vzpomenu. Hororově depresivní, šílené a masakrózní. Musím se přiznat, že poprvé jsem v kině usnula a zdál se mi sen, takže když jsem se vzbudila, tak mi to pasovalo na ten sen. Podruhé jsem se nadopovala kofeinem a bylo to o něco lepší :) (26.06.2011)

Pro mne nejkrásnější Jirešův film s uhrančivou hudbou Luboše Fišera a výtvarnou kamerou Jana Čuříka. Na první pohled nefilmovatelný černý román V.Nezvala byl převeden kouzelně na filmové plátno zejména díky milovnici surrealismu a mystična, Ester Krumbachové. Vedle nádherné básnické prózy tak vznikl snově poetický film, jakých naše kinematografie mnoho nemá. Pravda, dnes spíše klubová záležitost, která vás však zavede, necháte-li se, do magického světa nevinných i vinných dívek, lilií, leknínů, pávů, ale i upírů, smrti a nebytí, hranic pro čarodějnice, lásky, zrady, nenávisti. Mezi tehdy vesměs neznámými herci se objevil v roli bubeníka Nezvalův nevlastní syn Robert. Krátce po natáčení Valerie, sužován vnitřními démony, spáchal sebevraždu. Zas a znovu, při každém dalším sledování, jsem okouzlen nádhernými obrazy, jaké už dnešní český film snad ani přinést neumí... (16.02.2011)

Zvláštní dílo. Poetické a lehce absurdní, bez uchopitelného příběhu. Myslím, že nejsem sama, kdo vlastně neví, o co zde šlo, co se stalo a nestalo. Co byla skutečnost a co jen sny? Nebo bylo skutečné vše? Nebo všechno byly sny? Byla to zkrátka Valérie a její týden divů. Bílá tvář upíra v černém hábitu s kapucí. Valeriina babička s velmi bledou tváří. Lehce navozené erotično a lesbické snové orgie. Helena Anýžová je magicky krásná žena a její půvab je zde stejně výrazný jako v době, kdy byla vysněnou můzou Rudolfa Hrušínského. Mladinká Jaroslava Schallerová je rozkošné děvče a "milé dítě..." Vše je jako sen, plný slunce, bizarních výjevů, podivných postav a temných míst. (28.12.2011)

"To nic, to je jen visící muž." Trochu pohádky, trochu hororu, více fantasy, hromada surrealistického symbolismu, kouzla, magie, upíři, nadržení chlípní misionáři, vnadné lepé děvy, dost erotiky, náznakový lesbismus a incest. Výborná kamera, masky, dekorace, atmosféra, hudba, teatrální herecké výstupy a po všech stránkách vynikající Jaroslava Schallerová v hlavní roli Valerie. Ač to není čistý horor, právem si tento film zasloužil své místo v knize 101 hororů, které musíte vidět, než umřete. A přesně jak píší v této knize: "Valerii a týden divů můžete vykládat jako politickou alegorii stejně jako jednoduchou pohádku s poučením." A já si jen můžu postěžovat jak je možné, že se o tomto filmu dozvídám až čtyřicet let po jeho natočení? Proč se o tomto skvostu české (československé) kinematografie moc nemluví a neví? kdejakou kokotinu dávají třikrát do roka a nebo vydají na dvd, ale tohle, aby člověk hledal s lupou. Ale je faktem, že snowboarďáky, Hřebejkem, Underworldem a bezduchými blockbustery zmlsaný/rozmazlený divák tohle asi nepobere. (04.05.2010)