Hra na pláč

Na obed guľáš, večer guľáš. Na obed jedlý, večer žánrový. Neobľubujem horory, založené na ľakačkách, neobľubujem filmy založené na zvratoch, ktoré presmerovávajú žáner i dej, aby ho neskôr neumelo spojili s predošlým. Nebol som síce znechutený, iba som nezaujato sledoval čo sa na obrazovke deje, potešilo ma zopár známych pesničiek a bol som celkom rád, keď film skončil. (17.05.2018)

Jeden z mála filmů, kterej mě dokázal docela slušně šokovat. Sice to neni žádnej drsnej thriller, jak sem si původně myslel, ale za to to má dobře zrežírovanej zajímavej příběh, kterej je ještě okořeněnej několika napínavejma scénama se skvělou hudbou. Jediná škoda filmu je, že Forest Whitaker nedostal větši prostor, protože jinak fakt exceloval. (02.04.2007)

Prvních 30 minut filmu, kde jde o dialog mezi rukojmím a jeho budoucím katem, je jednoznačně super. Dál ale film ztrácí čím dál víc tempo a místy je těžko uvěřitelný. Zápletka s Dil není špatná (pro mě byla i nečekaná, asi pro to nemám cit...). Zvlášť scéna s -censored- je šok, pokud to nečekáte. Nejlepším hercem ve filmu je jednoznačně Forest Whitaker, zamlouval se mi i minimalistický Stephen Rea. (26.06.2008)

Vpravdě nezapomenutelný film... Vzpomínám si, jak jsem na něj šel kdysi dávno předávno nic netušíc do kina, a jaký obrovský šok mě pak během představení čekal. Tedy ona se mi ta holka sice zdála něčím trochu divná, ale že bude až TAKHLE divná, tak to by mě tedy bývalo nenapadlo. Byl jsem tehdy zkrátka ještě naivní trubka, dneska by mě už podobná pointa příliš nepřekvapila a určitě nešokovala. Jaye Davidson byl ve své roli fantastický a je to i hodně zajímavá osoba, jak jsem se o něm tady i jinde na síti dočetl. Škoda jen podprůměrných hereckých výkonů ostatních herců (kromě Foresta Whitakera), zvláštního stylu dialogů a ubohé filmové výpravy na úrovni televizní inscenace ČT; být The Crying Game pojata vizuálně zajímavěji a herecky lépe, určitě bych jí vypětil. (13.09.2013)

Krásně pojmenovaný starší snímek mého oblíbence, obsazený mým neoblíbencem - no, myslím, že za zkoušku to stojí - řekla jsem si - bohužel, nestálo.... Tak hlavně - celou dobu jsem měla pocit, že postavy předstírají něco jiného, než k čemu nakonec dojde, nic na mě nepůsobilo opravdově (včetně Dil, kterou jsem prokoukla při prvním detailním záběru v kadeřnictví, takže překvapení se nekonalo), nefungoval pocit viny jednoho, ani oddaná láska druhého, tím padá i smysl celého příběhu a já odečítám jednu hvězdu za druhou, až mi zbývá jen jedna jediná - za hudbu. P.S. Nakonec mě nejvíc ze všeho zaujala biografie Jaye Davidsona, kterou jsem si díky Hře na pláč přečetla. (07.01.2012)