Láska

Tak už jsem myslel, že jsem od Kachyni viděl skoro všechno, a že mě nedokáže ničím překvapit. Ovšem tímto snímkem mě rozhodně docela překvapil. První věc, co mě zaujala, je výtvarná stránka filmu. Ze začátku mi ty přechody mezi černobílým a barevným vizuálem přišly hodně zvláštní a možná trošku i rušivé, ale nakonec jsem si zvykl a docela se mi začalo líbit. Hlavně mě zaujalo, jak si Kachyňa pohrává s technikou barevných filtrů přes černobílý obraz. Pokud jde o samotný příběh (resp. dva příběhy v jednom) zaujala mě spíš ta dějová linka spojená s mladým párem Petrem a Andreou. Možná i proto, že Jaroslava Schallerová je zde fakt "kočka". A mladý Oldřich Kaiser už v této době ukázal, že z něj jednou bude pan herec. Každopádně to postupné jejich vzájemné sbližování, kdy Andrea Petra ze začátku dost nesnáší, ale nakonec k němu najde cestu, má svoje kouzlo. To u jejich rodičů má člověk pocit, že je to celé tak trošku omyl. A ani herecky mi Milena Dvorská se slovenským hercem Františkem Veleckým moc nesedli. A už vůbec mi nesedl dabing v podání Petra Kostky. Kapitolou samou pro sebe jsou snové představy (obrazy) či skoro by se dalo říct halucinace. Zaujaly mě hudební variace na známou lidovku "Lásko bože lásko", které zde poměrně často zaznívají. V některých momentech mi ale scéna přišla trošku až přeplácaná. Ale rozhodně nemohu souhlasit s textem distributora, že by tento film zcela postrádal osobitost. Osobitý, či originální tento snímek rozhodně je. (02.05.2017)

Kachyňova Láska mě dávno zklamala, ale po létech oceňuji vedle půvabu její patiny ten místy výstižně vyjádřený "prudký a bezdůvodný běh / jakého je schopna jenom láska," jak to napsal Konstantin Biebl, "podél zazděných oken starého gotického domu / zachycená v křišťál na zpoceném čele / podél vlhkých a špinavých vrat / počmáraných hebrejštinou hrajících si dětí". (26.07.2016)

Fenomenální Liškova hudba. Podkreslená nadmíru povedenou výtvarnou stránkou. Vtipné rozhovory studentů. Nadabovaný hokejista mi moc neseděl, ale zase bravurně zvládá Hondu s levostranným řízením. Film má dva vrcholy: Je to Kaiserova stylizace na téma láska a pak především pouštění draků navazující na pasáž "Všechny ženy světa" s dechberoucí Schallerovou (prababička Hortenzie, když jí bylo 17; Carmen; domácí štěstí; Bonnie and Clyde; Pepina Rejholcová; princezna Pampeliška; Sibiročka; tisíc a jedna noc; divoška Jája; tajemná Angelika). 90 % (25.04.2020)

Tohle Kachyňovo "normalizační dílo" má větší hloubku než většina nenormalizačních snah jiných režisérů. Film se mi moc líbil, jak mladý pár, tak pár rodičovský. Obojí mělo dobrou dějovou linku a umělecké prostřihy byly dlouhé tak akorát, aby oddělovaly jednotlivé kapitoly vývoje od sebe. Navíc na Schallerovou se moc pěkně kouká....85% (29.12.2016)

Rozvedená matka má dceru, rozvedenej fotr má syna a tahle čtveřice se tak nějak spáruje. Vzhledem k tomu, že to natočil Kachyňa, mě docela překvapilo, že dceři nebylo 11 let a nedala to dohromady s tim fotrem. Kachyňa tentokrát svoje pedofilní choutky v sobě potlačil a do hlavní role obsadil docela pěknou týnejdžerku (J. Schallerová), což asi většina z nás normálnějších ocení víc, než ty Kachyňovy holčičky, co ještě nemaj ani prsa. Jinak ten film jsem nějak nepobral. Je to taková umělecká pičovina. Chvíli je to modrý, chvíli zelený, chvíli žlutý, pak černobílý, pak barevný. Pořád tam někdo má nějaký halucinace nebo co. A když tam Kaiser skáče na míči, vzpomněl jsem si na tohle. Jinak Kaiser má sice účes jako debil, ale i když to byl jeho debut, tak jako jeden z mála v celym filmu něco zahrál. (06.08.2011)