Hudba z Marsu

Ano, je to komunistický blábol, za každou postavou se skrývá heslo, za každým slovem je chvála socialismu a stovky známých herců (tam snad hrál plně každý) měly demostrovat lásku ke KSČ a SSSR (Marvan neuvěřitelně připomínal Stalina). Je ale také pravda, že obvyklá bublina s jednoznačným prázdným obsahem a průhledným kabátem se tady sice koná, ale občasný vtip jako oáza v hurá optimistických klišé a odkaz Oldřicha Nového společně s až Hollywoodským happyendem činí z tohoto filmu celkem dívatelnou taškařici. 2* (04.01.2010)

Bezesporu jeden z nejhorších filmů, co jsem kdy viděl. Na rozdíl od jiných komunistických perel tady není ani nechěný humor, No, možná časem dozraju do stádia, kdy mi přjde vtipné sledovat, jak se někdo snaží o humor a zoufale mu to nejde. Vlastně u se do něj pomalu dostávám, zvyšuju na jednu hvězdu a za pět let si dám repete. (30.10.2014)

Podľa obsadenia som nemohol veriť, že film takýchto rozmerov je spadnutý tak nízko. A ani pri odpozeraní mi to nedošlo. 'Hudba z Marsu' je síce prihlúpučká filmová zábavka so socializmom v najhlavnejšej roli, ale práve preto mi to príde ako nesocialistickému človeku také vtipné a zábavne. Len škoda, že to súdruhovia prepískli s minutážou, pretože neraz som sa aj nudil. Ale až také dno si táto pohodovička nezaslúži. 60%. (02.03.2008)

Argumenty, uváděné jednoznačnou většinou komentátorů tohoto filmu, nemá smysl vyvracet. Jsou totiž věcné a jednoznačně průkazné. Jedna skutečnost tu však přesto zarazí. Jsou jí jména tvůrců i herců, kteří ve filmu vystupují. Herecký koncert Oldřicha Nového i Jaroslava Marvana, k nimž se v mnoha ohledech připojuje tehdy zenit svého půvabu prožívající krásná Alena Vránová právě tak jako skvělá režisérská dvojice Kadár-Klos, začínající tímto dílem svou sice krátkou, ale mimořádně úspěšnou tvůrčí éru, i neméně proslulý hlavní scénárista STARCŮ NA CHMELU či DÁMY NA KOLEJÍCH Vratislav Blažek naznačují, že jednoznačnost pádných charakteristik má i svůj rub. Pohádka o socialistickém člověku nové doby, jak ji v mnohem schematičtějším podání nabízí o něco starší film ZÍTRA SE BUDE TANČIT VŠUDE je zasazena do přehodné doby mezi Stalinovou smrtí a Chruščovovým projevem na XX. sjezdu KSSS, kterou symbolizuje i Kopeckého projev o potřebě renesance lidové zábavy. Byť i krotká forma satiry v roli kulturního všežvanila, ztělesněného Lubomírem Lipským stejně tak jako Stalina připomínající namaskování nedávno zesnulého Otomara Krejči ve své době mohly - a patrně také působily - jako průlomový čin otevírající nové obzory. Prvky budovatelského optimismu, notně zředěné a nemálo zkarikované, najdeme i v dalších již zmíněných Blažkových muzikálech, kde jednoznačně předjímají nejen dobu PRAŽSKÉHO JARA, ale i vnitřní krize komunistického režimu. A tak pochopíme-li HUDBU jako byť nesmělý počátek návratu z budovatelského třeštění k věcnosti a střzlivosti všedního dne té doby, který musel být na tehdejší stále ždanovovské cenzuře nesporně vyvzdorován, muzikálové kvality tohoto hudebního filmu, jež se příliš neliší od STA DUKÁTŮ PRO JUANA či CÍSAŘOVA PEKAŘE A PEKAŘOVA CÍSAŘE, i podobně - byť v liberálním duchu - idylizujících amerických muzikálů té doby, objevíme nejen krásu našeho hlavního města, ale i melodií zpívaných tehdy stále v plné tvůrčí síle působícího nezapomenutelného Oldřicha Nového a v roli dirigenta docela věrohodného Josefa Beka. Krása melodií i většiny textů - ne děje samého, jak jsem již upozornil - se pak v této souvislosti stává skutečně nadčasovou. (05.11.2007)

Komářina jak má být!!! Tolik známých starých dobrých českých herců co muselo točit tuhle bolševickou imbecílni stupiditu tak to tu ještě nebylo. A těch mladých nadějných komáro-herců co to teprve rozjíždělo (Josef Bek) . Nádherné ale drsně reálné spojení což bohužel vytvořilo tuhle tu sračkovou záležitost říkající se film. (25.01.2008)