Hudba z Marsu

Tahle hudební šaráda Kadára a Klose ze stříbrného plátna náleží k tomu zajímavějšímu z československého filmu první poloviny 50. let. Tvůrci se navíc snažili o satiru, nechybí tomu invence a vtip, dokonce hostováním Oldřicha Nového v druhé hlavní roli to místy začalo být nostalgický nádech směrem k době první republiky. Leč kulturní agitace jdoucí ruka v ruce s tehdejší ideologií chtě nechtě z filmu výrazně přetéká, takže i nadčasové a cílené vtípky zde trochu zapadají mezi momenty vtipné spíše nechtěně. ,,Takhle ten socialismus nevybudujeme, soudruzi!!" :o) Přesto jsem se u filmu dost pobavil, vystoupení orchestru to bylo nápadité, bručoun Jaroslava Marvana stejně jako v Andělovi velice zábavný a taky vidět spoustu známých herců v té době v krásných barvách vnímám jako požitek. Vcelku Hudbu z Marsu respektuju jako výrazný milník napředující v nelehké době k filmům ještě zdařilejším: v rámci žánrové divácké komedie o rok vznikl Dědeček automobil, Kadár a Klos na satiru obyčejného člověka v době budování socialismu 50. let navázali o tři roky ve Třech přáních a scenárista Vratislav Blažek se rovněž nevzdal a v nasledující dekádě přispěl k vývoji českého filmového hudebního filmu/muzikálu mimo jiné zdařilejším kouskem Dva z onoho světa a hlavně přelomovými Starci na chmelu. 55% (# Challenge Tour – 52 roků filmu za 52 týdnů) (30.07.2019)

K tomuto filmu mám blízký emocionální vztah, protože jsem ho poprvé viděl při své hospitalizaci v psychiatrické léčebně v Bohnicích a v ne příliš dobrém psychickém rozpoložení. Naštěstí jsem byl pod vlivem antipsychotik, takže jsem si film vážně užil i přesto, že je ideologicky značně zabarvený (do ruda). (08.07.2023)

S Hudbou z Marsu je to obdobné, jako se Zemanovým Andělem. Obé jsou budovatelské komedie. Naštěstí zde se objevují již prvotní základy satiricky kritičtějšího pohledu na budovanou společnost. Herecké obsazení je špičkové, na vysoké úrovni jsou i herecké výkony a Oldřich dostal důstojnou roli pro svoji vlastní osobu. Je to svižné a optimistické a vtipný nadhled nechává s úspěchem zapomenout na to nadšení z budování a dělá to, co má, baví a rozesmává. Kamera si dokáže vyhrát s obrazem a vyloženou lahůdkou jsou všechny hudební hrátky a špičkování. Osobním potěšením jsou záběry z Telče, Mariánských Lázní a Prahy. Nic není nemožné a pokud se spojí síly, lze sestavit i třicetičlenný závodní orchestr. Hlavní postavou je předseda závodní rady ROH nábytkářského družstva Václav Řehák (dobrý Jaroslav Marvan). Má jedinou slabost, nechce se nechat zahanbit, snadno se nechává vyhecovat a s nesmírnou chutí dokazuje pokrokovost v činech závodní rady, které předsedá. A když se ztřeštěnec vychloubá, rozjíždí se střídavý běh na krátkou, střední i dlouhou vzdálenost, aby se po každé metě mohl slavit dílčí úspěch. Trudnomyslnost heligónu se překonává s úsměvem. Hvězdou filmu je hudební skladatel Jiří Karas (skvělý Oldřich Nový) a jeho nechtěná a přijatá největší výzva života. Dokáže vykouzlit tóny, dokáže je spoutat a sladit v harmonii. Nezdolným nadšencem je kapelník, bez zkušeností, nově vytvořeného hudebního tělesa Honza Toman (dobrý Josef Bek) a jeho snaha o posun vpřed. Hlavní ženskou postavou je sekretářka ředitele nábytkářského podniku a Honzova snoubenka Hana Jelínková (půvabná Alena Vránová) a její neutuchající nadšení při vytváření něčeho nového. Z dalších postav: soustružník, laskavý Hanky dědeček a člen nového souboru Jindřich Kebort (František Kovářík), vlivný ministerský náměstek a provokující pokušitel Nechleba (příjemný Otomar Krejča st.), opatrný ředitel nábytkářského družstva (Bohuš Záhorský), laskavý předseda vinařského JZD (Jaroslav Vojta), angažovaný, všudypřítomný a podlézavý referent SPKPL Holoubek (dobrý Lubomír Lipský st.), popletený flétnista hudebního souboru Bedřich Březina (Eman Fiala), bručoun a pozounista hudebního tělesa František Šimáček (Josef Hlinomaz), energický a progresivní bubeník hudebního tělesa Karel Kalousek (Oldřich Dědek), Kalouskova nespokojená žena Mánička (Božena Obrová), nešťastný rozhlasový režisér Kulíšek (Jan Maška), zapálený hráč na činely v hudebním tělese Veselý (sympatický Josef Kemr), vynikající houslista hudebního tělesa Lájoš (Ladislav Baláž), či nadšený divák a posluchač netradičního hudebního představení (Jan Werich). Výsledný produkt dokáže stále přinášet příjemnou zábavu. Navíc, jak často má člověk vysoce pozitivní náladu po skončení projekce? Potom rád přehlédnu i to částečné a nezakryté budovatelské nadšení. (30.08.2016)

"Tak takhle ten socialismus nevybudujeme!"....huláká Jaroslav Marvan. Má tam dost hroznou roli, ještě více mi bylo líto Oldy Nového. Má tam monolog, kde sám sebe charakterizuje jako obět doby. To je velká pravda. Vidět prvorepublikového elegána v takovém hnoji... :( . Pepíček Bek odvádí svou klasiku, jako vždy je plný elánu a dokonce hláškuje: "já si dám chleba s maceškou"! O samotném ději nemá smysl psát. I v této frašce funguje kouzlo nechtěného. Vidět zpívajícího traktoristu s družstevníky... :), prostě se nejde nesmát. (15.06.2010)

Je to sice blbá agitka, ale dá se tam najít několik dobrých fórků a hlavně je tam skvělý (jako vždy) Oldřich Nový. Tři hvězdy za film a jednu přidávám za úžasnou scénku/píseň "Z pekla štěstí", která mě (i díky Janu Werichovi) dostane vždy do kolen. PS: Vážení spoluhodnotící, IMHO by politika do hodnocení filmu neměla vstupovat. (01.06.2004)