Tiché místo

Tak jsem se překonala a zkusila jsem po dlouhé době horor. Dala jsem si k tomu kafe a pustila si projekci. Zpočátku byl klid, všechno dobrý. Pak jsem hlasitěji položila hrnek s kávou na stůl a málem jsem úlekem vyletěla ze židle. Tak jsem konstatovala, že atmosféra byla vynikající a Emily s manželem si nahrávání asi užívali. Celá ta rodinka byla prima a nedělalo mi problém se s nimi sžít. Něco jiného to bylo s těmi dobře slyšícími, to doopravdy nemusím, ale to by zase nebyl horor. (27.12.2018)

Tiché místo je předně nepřiznanou vykradačkou Malermanovy prvotiny V pasti, včetně těhule ve středu dění a intenzivního porodu coby katalyzátoru událostí, jen namísto (ne)viděného se zde pracuje se (ne)slyšeným. Nutno ale podotknout, že vykradačkou výbornou. Johnovi Krasinskému se podařilo vytvořit skvostnou atmosféru, kdy důmyslným střídáním absolutního ticha se zneklidňujícími zvuky produktivně drží diváka v konstantním napětí a díky skvělým hereckým výkonům a Beltramiho melancholické hudby ho rovněž nechává plně prožívat (tichá) traumata svých postav. Celkové tísnivosti, ať už té vnitřní emocionální či oné vnější z neznáma, výrazně napomáhá i rozdělení filmu do tří v podstatě samostatně fungujících segmentů, přičemž každý z nich si udržuje vlastní tempo s postupnou gradací a důrazem na odlišné významy. Zamrzí snad jen to, že Krasinski nezůstal u tíživějšího (diváckého) strachu z neznáma a neviděné hrozby mnohem déle, ale že naopak odhaluje své tvory až příliš brzy. (04.05.2018)

Tiché miesto rozdelilo divákov na dva tábory. Nečudujem sa. Nápad je geniálny. Ale akonáhle sa nad ním zamyslíte, uvedomíte si, že v skutočnosti je kreténsky. Pritom za istých okolností naozaj mohol byť geniálny. Ale to by sa najskôr scenáristi počas písania museli zamyslieť a vychytať muchy, ktorých tu lietajú celé kŕdle. To sa, žiaľ, nestalo. Čo-to by som nelogike vedel odpustiť, veď nikto nie je dokonalý. Avšak čo je veľa, to je veľa. Postavy sa trasú o to, aby si s prepáčením negrgli, ale príprava večere, kroky a ani horiace drevo prekvapivo žiadne zvuky nevydávajú. V úvodnej scéne robia všetko pre to, aby nevydali ani najmenší zvuk, ale keď idú tesne popri starých novinách, ktoré šuchocú vo vetre, tak to nevadí im, ani príšerám.  Prečo? Vedia vari netvory rozoznávať "prírodné" a mechanické zvuky od ľudských? Ak áno, ako? Ak áno, a hrdinovia to vedia, prečo nevytvorili 24/7 znejúci monotónny "technický" zvuk v tesnej blízkosti svojho domu, v ktorom by zanikli ich prirodzené zvuky? A to fakt chodili celoročne bosí? Aj v zime? Už na jeseň (kedy sa dej odohráva) by z toho boli chorí (čo je vo svete bez zdravotníctva značný risk). Prečo za celú dobu nevyrobili odhlučnenú miestnosť? Materiálu sa všade váľali tony, no oni sa uspokoja s podzemnou pivnicou, otvor do ktorej zakrývajú matracom (!). Naopak, na tom, že sa do takéhoto šialeného sveta narodí bábätko, na rozdiel od iných nevidím nič nelogické. Oceňujem nekorektný prístup (v prvých minútach sa stane drsnosť, aká sa bežne v amerických hororov nestáva), ale dôraz kladený na postavy, vzťahy a psychológiu je miestami taký veľký, až mi to prestalo pripadať ako horor, ale pripomínalo mi drámu. Lenže drámu nie bohvieako špičkovo napísanú a skôr štandardnú, než nejako extra geniálne precítenú. Je pekné, že sa kladie dôraz na tieto veci, lenže postavy nie sú zaujímavé, dialógy sú nudné a vzťahy klišé. A keď príde rad na hororové scény, tak to nie je nič výnimočné (a CGI monštrá ma neoslovili). Mám rád v hororoch prostredie americkej farmy, páčila sa mi príroda, lesy, mosty, rieky. (01.06.2018)

„ BUĎTE TIŠE! PŘEŽIJETE!...“ /// Ticho, Beltramiho hudba, pár slov a znaková řeč. To ticho má bejt překvapivý. Je. Navíc jde o ohromně zajímavou záležitost. Jde o vnímání prostředí a specifický herecký výkony. Nebo grimasy. Rozhodně to není ukecanej film. Člověk se lekne, když uslyší mluvený slovo. Často je to jako v němým filmu. Jde o řeč těla a výrazy tváře. Navíc i ze způsobu komunikace jde vyčíst, co postava cítí. Příběhem se nese očekávání z nejsilnější scény. I proto má ta druhá půlka vysoký tempo a je hodně fajn. Napínavá, navíc se hodně krát ocitneme příšeře tváří v tvář. Snad jen hematofobici můžou bejt v klidu. Není to o krvi. TICHÉ MÍSTO učaruje atmosférou. Je zvláštní, nová, neokoukaná. Co se stalo, se dozvídáme jen a pouze z novinových titulků. Žádný sáhodlouhý vysvětlování. No a zbytek vydedukujeme z chování postav. Pravda, ne každej je raketovej inženýr, takže pro jistotu profláknou, že nejlepší je držet hubu. Hrajou s náma hru se sluchovými vjemy a často jde o útok na hranici experimentu. Já mohu konstatovat, že snaha, aby byl divák aktivním účastníkem hry o přežití, vyšla na výbornou. A je škoda, že se na závěr neobjeví titulek „pokračování příště“. P.S.: Trochu mi to připomíná Shyamalanovo ZNAMENÍ. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Jsem hluchej jak poleno. 2.) Chodíme doma bosí. /// PŘÍBĚH **** HUMOR ne AKCE * NAPĚTÍ *** (30.04.2018)

Bohužel docela laciné, i když ústřední nápad je rozhodně originální a odvážný, alespoň zpočátku. První polovina je ještě docela dobrá, hrátky s tichem, zajímavý hudební doprovod, trocha tajemna. Bohužel se to postupně zvrtává. Trapné je přílišné vysvětlování pomocí novinových ústřižků, které je až příliš doslovné a nenechává diváka postupně se prokousat tím, co je stejně jasné. Nelogické je chování postav, například syna, který vběhne do kukuřičného pole. A celý děj se stává lehko předvídatelnou vyvražďovačkou, která se na klíčové scény připravuje příliš okatě. (19.01.2019)