Parazit

Úvodní hodinu mě bavila sviňská vynalézavost celé rodinky i to, jak si postupně obsadí všechny důležitá políčka na šachovnici. Pak se ale najednou skupinka do té chvíle schopných jedinců není schopná udržet na schodech vlastní zvědavosti a Parazit se pro mě zvrhne v něco, kde mě postavy přestávají zajímat (protože na sympatie se tu nehrálo a najednou jsou důležité k nějakému napětí) a i vývoj začne podivně kroutit vlastní logikou. Ale ok, sem tam film udělá dějovou odbočku, která člověku úplně nesedne, to se může stát. Pořád by zůstala famózní práce kamery a kompozice scén (zatopená ulička jednoznačně kraluje). Jenže jsme v jihokorejské kinematografii a navíc v artovce pro festivaly, takže se to celé na konci musí žánrově zvrhnout, aby si řadový divák řekl "cool" a ten náročnější mohl ocenit "jak myslej mimo rámec". A tady tomu pro mě už úplně spadnul řetěz, protože banální pointa o "chudí smrdí bohatým" má tak mimózní obrátky ve svém ztvárnění, že už mi z toho bylo jen smutno. Tak nadějný rozjezd a tak zbytečně tlačené a vynucené finále. Neberu. 50% (01.03.2020)

Parazit je perfektní mix mezi asijským a světovým (hollywoodským) filmem v tom smyslu, že dokáže uspokojit oba tábory, stejně jako dokáže zaujmout mainstreamové diváky a přitom nepohoršit pseudointelektuální příznivce artovek. Možná i proto má takový úspěch jak u domácích diváků, tak na festivalech. Faktem je, že je to snímek velmi všestranný, nabízí promyšlený příběh s hrstkou překvapivých odhalení, má špetku černého humoru a neopomene ani společenskou kritiku. Je to film, který nejen dokáže všechny uspokojit, ale dokáže i všechny kategorie diváků alespoň trochu obohatit a to je velmi cenné. Nicméně hlášky o filmu roku a zuřivá masturbace zde (zatím) není úplně na místě... 9/10 Edit: Teď (po Oscarech) už můžete zuřivě masturbovat. (25.08.2019)

Velmi problematický počin. Cenami ovešaný a kritikou ospevovaný Parazit je subžánrový mutant, ktorý vyťahuje pod svetlá reflektorov prastarú problematiku priepastných rozdielov medzi spoločenskými vrstvami. Mutantsvo Parazita nespočívá v tematike, ale v pre mňa neštastnej forme multižánrovosti: V momentoch, keď film naznačí kvality hlbšej drámy, poklesá k samoúčelnému humoru s odôvodnením presnejšieho príblíženia "proletárskej" triedy. ((( Proletár - nie v zmysle Marxa či Servilusa Tulliusa, ale v zmysle dnešného, morálne hranice hrubo prekračujúceho, nezvdelaného, nekulturného, bezzásadového človeka/občana ))). A v pasážach, keď sa film stáva proletárskou komédiou, nedokáže baviť viac, než chvíľami, pretože samotný dej je až príliž závažný a ponurý zároveň. To samozrejme nevylučuje, že tento zlepenec niekomu môže chutiť, ale v mojich očiach je Parazit kolabujúcim pokusom o originalitu vo forme neobvyklého žánrového spojenia s ponuro-sladkou atmosférou s náznakmi napätia z očakávaného. --- Dôvodom ocenenia Parazita ako najlepšieho filmu roku vnímam žial ako všadeprítomnú snahu o politickú korektnosť už nie len na genderovej a rasovej úrovni, ale tiež globalizačne-národnostnej úrovni. Je síce pravda, že rok 2019 nebol najsilnejším ročníkom filmov za poslednú dobu, ale bolo niekoľko adeptov, ktorí si ocenenie boli zaslúžili z môjho pohľadu viac. Nie je to ale prvý ročník odovzdávania cien akadémie, keď na mňa komisia pôsobí svojimi rozhodnutiami až schyzofrenicky: posledné ročníky sa striedajú výhercovia, ktorý tasili Oskarové ambície samoúčenlnými spôsobmi vo forme už spomínaných genderových či rasových témat, alebo naopak hrali prim filmy bez hlbšieho obsahu, kde víťazí len staroklasická forma, na ktorú Hollywood nedá dopustiť. Pred destiatimi rokmi som ešte vnímal určitú konštantnosť v hodnotiacich kvaltiách, ale na dnes ocenenia putujú k výhercom ako počasie - raz na báze formy, a čoraz častejšie na báze aktuálnych spoločenských sezónných témat. (03.05.2020)

Vychcaná rodinka ťamanských socek uvaří hloupé selce sekyrovou polívku, z níž si bába užene dokonale zaháknutou tasemnici. Ovšem dokud se nezjistí, že už má pěkně dlouho škrkavky, a milí helminti se v boji o střevo vzájemně nepožerou. Kulantní rýžový Eintopf chytrého, zábavného a zcela záživného dramatu, vtipné sociální kokotmédie a masové kontumace opiček, kde se kupodivu ani jeden Jihokorejec ani na chvíli nechová jako totální čurák, tudíž se jedná snad o historicky první korejský film zcela bez všech těch totálně jeblých „kulturních rozdílů“, bránících hladkému položení se do děje. Tedy až na tu obskurní žlutou předehru. Sáhnout takhle roztoužený romantický Indoevropan nějaké našinkyni na tlačítko od výtahu nebo na rybu, ťuká si figurantka zděšeně na čelo s otázkou, jestli ji chce fuckt píchat nebo se jí jen v intimních partiích snaží panicky vyžehlit kimono. (04.09.2019)

Geniální sociální sonda do společnosti. Skvěle napsaný scénář, prolínání žánrů nikdy nevypadalo jednodušeji, výsledkem je opravdu mistrovské dílo, které jde až na kost. Jedná se sice o sondu do korejské společnosti ale tato sonda je aplikovatelná globálně. [Kino Světozor - Šary Vary | Oficiální ozvěny 54. MFF KV] (15.07.2019)