Parazit

Mohl bych se podepsat pod to, co napsal POMO. Džun-ho Pon opět ukázal, že překvapit nepřipraveného diváka může být nejsladší filmařské zadostiučinění a rádoby nejsnazší cesta ke kultovnímu statusu. Já už jsem ale po vlně nadšených reakcí připraven byl, a byť mě ironicky podvratné vyprávění hodně bralo a vývoj v druhé polovině mé připravené já potěšil, závěr to se snahou šokovat a zaklapnout nepředvídatelně rozvržené motivy do myšlenkově objemné skládačky přepískl a nechal mě trochu zklamaného. Přesto ale hlásím vskutku netradiční divácký zážitek na pomezí více známých žánrů, jejichž vzorce si okázalý a precizní filmař ohýbá ve svůj prospěch a v mnoha scénách suverénně dostává diváka přesně tam, kde ho mít chce. Samotného mě mrzí, že jsem se mu ve finále vyprostil.. 85% (24.12.2019)

Nejlepší vítěz z Cannes za poslední roky! Očekávání byla obrovská, ale přece jen jsem se jimi nenechal svázat a přistupoval jsem k Parazitovi poměrně střízlivě. A opět se jedná o ten typ filmu, o kterém je předem lepší nevědět vůbec nic, ta fantastická pointa musí rozemlít každého a u toho bych to nechal. Za mě nakonec 8/10, jelikož jsem dle názvu čekal něco malinko jiného a místy to na mě bylo až moc natahované, celkově je to ale od začátku nenápadná pecka i pro lidi, co se korejskou kinematografií neprobírají zrovna každý den. (02.09.2019)

„Tati, to není padělání ani zločin. Na tuhle univerzitu půjdu příští rok.“ - „Takže máš plán!“ - „Jenom jsem si vytiskl doklad o něco dřív…“ A přijímající paní domu (která to má ráda ve směru hodinových ručiček) příliš důvtipu nepobrala…Jako úplný laik přes asijské filmy nemůžu posoudit, jak moc je tento v jihokorejské produkci zjevením či jen mainstreamem, avšak mně přišel neotřelý, originální a zábavný. Už vtipný úvod s „wifinou“ naznačil, že tato rodinka sice bude mít hluboko do kapsy, ale za to bude pěkně vychca…ehm, přičinlivá (zvlášť „metaforický“ Ki-woo a padělátorka Ki-jung). Zpočátku je film cynickou, škodolibou komedií, ale postupně dost přitvrzuje. A když pominu renonc s bosými/obutými utíkajícími, cca 100 minut vše funguje bezvadně (a např. scéna s kouřící dcerou na záchodě je dokonalá). Jenže počínaje dementním nutkáním s kamenem (a oslavou) filmu po scenáristické stránce takřka dojde dech (hlavně vyústění osudů Kevina a Jessicy se nepovedlo). Což je velká škoda, tajně jsem doufal v plný počet, takhle dávám „pouze“ solidní 4*. (26.01.2020)

Jihokorejec Bong Joon-ho se v Cannes předvedl ve skvělé formě. Představil další svéráznou filmovou rodinku, v jejímž čele opět stojí jeho dvorní herec Song Kang-ho a na jejímž příběhu znovu umně háže žanry do mixéru: mísí rodinné melodrama s hororem a černou komedií a k tomu po svém přidává tradiční porci subtilně vrstvené sociální kritiky a trefně namířených kulturně-politických vtípků. Zdánlivě nespojitelné funguje jedna báseň až človek žasne a o půlnoci odchází z kina naspeedovaný radostí z té hravé filmové jízdy. Za tu bravurní režii se mu tady v průběhu projekce několikrát tleskalo a i proto věřím, že si ze sobotního udělování cen jistě něco odnese. (22.05.2019)

Vychcaná rodinka ťamanských socek uvaří hloupé selce sekyrovou polívku, z níž si bába užene dokonale zaháknutou tasemnici. Ovšem dokud se nezjistí, že už má pěkně dlouho škrkavky, a milí helminti se v boji o střevo vzájemně nepožerou. Kulantní rýžový Eintopf chytrého, zábavného a zcela záživného dramatu, vtipné sociální kokotmédie a masové kontumace opiček, kde se kupodivu ani jeden Jihokorejec ani na chvíli nechová jako totální čurák, tudíž se jedná snad o historicky první korejský film zcela bez všech těch totálně jeblých „kulturních rozdílů“, bránících hladkému položení se do děje. Tedy až na tu obskurní žlutou předehru. Sáhnout takhle roztoužený romantický Indoevropan nějaké našinkyni na tlačítko od výtahu nebo na rybu, ťuká si figurantka zděšeně na čelo s otázkou, jestli ji chce fuckt píchat nebo se jí jen v intimních partiích snaží panicky vyžehlit kimono. (04.09.2019)