Září

Minimalistický filmový skvost, který zjevně není pro každého... Pod zdánlivě banálním povrchem běžných řečí probublávají trýznivá životní dramata, to vše doprovázené krásnou kamerou, skvělými hereckými výkony a citlivě zvolenou hudbou. Za mě rozhodně 90% Je to prakticky stejně silné jako třeba Dvanáct rozhněvaných mužů... (02.04.2016)

S prevažnou znalosťou nabušenej filmografie W.A. si dovolím podpísať, že "September" patrí medzi tie najmenej zábavné štúdie partnerských vzťahov. Netrápia ma neatraktívny herci (doba je doba), neubíja ma oprostenie od typicky uštipačného dobiedzania (pauza je pauza) a dokonca si ani nemyslím, že by dlhotrvajúce slovné výmeny boli totálne o ničom. Len sú občas bezpredmetné a neobnášajú to, čo ja rád-ten kultivovane strelený esprit, ktorého má tento múdry škriatok na rozdávanie, ale tu ním akosi šetrí, vlastne sa ho zdráha takmer úplne. Počúvam ubolené slová, sledujem nenaplnené túžby a súcitim len čiastočne. To však túto interiérovku nezráža do zóny zanedbateľnosti, pretože je stále sakramentsky pravdivá. "Prečo sa obliekaš ako poľský uprchlík?" (03.03.2011)

Mám rád Woodyho a jeho guľometnú paľbu sofistikovaných rečí a rečičiek. Takisto mám rád Woodyho vo chvíli, keď rezignuje na razantnú verbálnu akciu a vzdá hold "triviálnemu" životu, v ktorom sa síce takisto poneviera nejaký ten frustrovaný neurotik či sebestredná figúrka s nedostatkom sebaúcty, no nechŕli sarkazmy tak jedinečné, že sú za hranicou uveriteľného. September je veľmi delikátna a kultivovaná ukážka komornej drámy (a interiérového filmu bez divadelnej réžie), kde znavujúco pokojná atmosféra naplnená pochmúrnou melanchóliou slúži ako perfektný rámec pre emocionálne explozívny príbeh. Je síce úžasné vyfabulovať kopu briskných dialógov či glosovať dianie nezameniteľne cynickým spôsobom, no ešte úžasnejšie je nakrútiť film, ktorý síce nie je zábavný, zato však reflektujúci život tak brilantne a intenzívne, až človeku behá po chrbte mráz. Čechov by dal päť. (27.10.2005)

Film delikátních kvalit, který mi připravil velmi příjemný zážitek. Celou dobu při sledování jsem měl intenzivní pocit, jako bych sledoval nějaké drama od Čechova, abych byl o to více po zhlédnutí překvapen, když jsem se dočetl, že film je údajně natočen podle hry Strýček Váňa (i když já tam spíš viděl Višňový sad). Člověk na to musí mít samozřejmě náladu, aby se mu takový film trefil do chuti (což vlastně platí i o tom Čechovovi), ale mně osobně to skutečně hodně sedlo - tím, jak se to celé odehrává na jednom místě a tou celkovou bezútěšností, kdy každý chce někoho, koho nemůže mít, a všechno se to dere na povrch - skutečně skvostné! Lidi, kteří mají Allena zaškatulkovaného jako tvůrce konverzačních komedií, by se asi divili, jak výrazně pestřejší jeho filmografie ve skutečnosti byla. (13.08.2022)

Já se přiznám, že s Woodyho filmy koketuji velmi opatrně, ale v tomhle případě mám dojem, že byl u mě na návštěvě a povídali jsme si spolu až do rána bílého. Pak to hodil na papír, rozepsal na víc postav, zrežíroval a předložil tuhle psychologickou pochoutku mezi nás. Já se tam skutečně v těch ženských postavách místy viděla, dokonce i v Dianě s jejím neodolatelným chraplákem, která byla sice charakterově diametrálně odlišná, ale její hlášky celý ten pozdní srpnový den příjemně prosvětlily. "Když rozumíš celému vesmíru, tak proč ses nenaučil tancovat?" - "Bůh nás zkouší a já nejsem připravená. Kde je vodka?" A její rozumování před zrcadlem nemělo chybu. Ach ty naše touhy, sny, zklamání, pocity viny, nerozhodnost.......ano, musím uznat, že Woody ženy zná až moc dobře a já doufám, že až příště půjdu za Allenem, tak to bude opět něco, co se dotkne mého jáství, tak jako September. (27.02.2015)